ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2246.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 2246/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné A., spol. s r.o., zastoupené advokátem, proti povinné M. D., zastoupené advokátem, pro 2.800.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 E 616/2001, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28.2.2002, č.j. 20 Co 40/2002-41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na nákladech dovolacího řízení částku 9.262,50 Kč, k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Odvolací soud dovoláním napadenou částí svého rozhodnutí potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, maje za to, že obrana povinné (v jejímž rámci zpochybňovala existenci vymáhaného závazku, jakož i vlastnictví výkonem dotčených nemovitostí) je při nařízení výkonu nerozhodná.
Povinná ve včasném dovolání namítla, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Vadu řízení spatřovala v tom, že oprávněná přestala být v důsledku singulární sukcese jejím věřitelem, a tím „ztratila postavení účastníka řízení“, pročež by řízení podle jejího názoru mělo být „podle §254 odst. 1 o.s.ř.“ zastaveno. Nesprávné právní posouzení věci pak dovolatelka dovozovala z existence soudních sporů, v nichž má být posouzena otázka platnosti smluv, jimiž nabyla nemovitosti, které jsou předmětem daného výkonu; se zřetelem k procesní situaci, jež v nich nastala, dovolatelka usuzuje, že výkon rozhodnutí by měl být podle §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. zastaven.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo odmítnuto, neboť není přípustné.
Dovolání vskutku přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.
Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.
Dovolatelka se mýlí v hodnocení důsledků toho, že v průběhu řízení oprávněná postoupila vymáhanou pohledávku jinému.
Není pravdou, že postoupením pohledávky oprávněná „ztrácí postavení účastníka řízení“; k tomu, aby s ní nadále nebyla spojována procesní pozice oprávněné, je zapotřebí usnesení soudu podle §107a odst. 2 o.s.ř., jež předpokládá její (včasný) návrh (§107a odst. 1 o.s.ř.), který do okamžiku rozhodnutí odvolacího soudu učiněn nebyl (jelikož ani jinak se odvolacímu soudu nedostalo poznatku o postoupení pohledávky, nelze mu vytýkat ani pochybení z nesplnění poučovací povinnosti, zakotvené v ustanovení §254 odst. 3 o.s.ř.). Z téhož důvodu se důsledky postoupení pohledávky nemohl (neměl důvod) odvolací soud zabývat ani z hlediska existence aktivní legitimace oprávněné, pročež zde není (výslovného) právního názoru, jemuž by bylo možné prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. oponovat. Splnění podmínky, že (právě) oprávněné svědčí právo z titulu (že má tzv. aktivní legitimaci), je sice soud povinen zkoumat kdykoli v řízení o výkon rozhodnutí (včetně řízení odvolacího) z úřední povinnosti, okolnost, zda v průběhu řízení byla vymáhaná pohledávka postoupena, však může šetřit - logicky, jakož i z principů exekučního řízení - jen tehdy, byla-li mu účastníky ohlášena nebo jinak v řízení vyšla najevo (ostatně viz též ustanovení §526 odst. 1, 2 event. §530 obč. zák.).
Jestliže okolnost postoupení pohledávky nebyla v řízení dosud uplatněna, je pro řízení dovolací bez významu, neboť skutkové novoty jsou v něm nepřípustné (srov. §241a odst. 4 o.s.ř.); tomu též odpovídá, že postup podle §107a o.s.ř. je zde - podle §243c odst. 1 o.s.ř. - vyloučen (tím není řečeno, že nemůže být zohledněn v dalším stadiu řízení o provedení výkonu).
Odkazy na další občanskoprávní (nalézací) řízení, jejichž prostřednictvím má být ustavena pochybnost o existenci vlastnického práva k dotčeným nemovitostem, jsou výrazem toho, že dovolatelka pomíjí důsledky ustanovení §335a odst. 1 o.s.ř., které odvolací soud již vyložil a v rozhodnutí přiléhavě uplatnil. Správně namítla oprávněná, že úvahy o zastavení výkonu (podle §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.) jsou ve vztahu k dovolacímu soudu nepřípadné.
Požadavek, aby dovolací soud vzhledem k postoupení pohledávky rozhodl o zastavení řízení vůbec (\"podle §254 odst. 1 o.s.ř.\"), je nemístný zjevně.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu vystavila kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Totéž platí o dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, jejž dovolatelka napadla rovněž; jelikož jde o usnesení (srov. §152 odst. 1, věta prvá, §167 odst. 1 o.s.ř.), jež není usnesením ve věci samé podle §237, §238 resp. §238a o.s.ř., a není vyjmenováno ani v ustanovení §239 o.s.ř., zákon proti němu dovolání nepřipouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zahájeno po 1.1.2001, přísluší oprávněné náhrada nákladů právní služby podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), účinné ode dne 1.1.2001 (§21 vyhlášky). Náklady dovolacího řízení spočívají v odměně zástupce (advokáta) oprávněné za vyjádření k dovolání v částce 9.187,50 Kč (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. a/, bod 1, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky) a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.
V Brně dne 29. ledna 2004
JUDr. Vladimír Kurka, v.r.
předseda senátu