ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.709.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 709/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A) P. Š. a B) M. e. s.r.o., zastoupeného advokátkou, proti povinné H. B., za účasti manžela J. B., zastoupených advokátem, pro 1.132.300,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 16 E 597/2000, o dovoláních povinné a manžela povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. března 2003, č.j. 20 Co 57/2003-34, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 8. l0. 2001, č.j. 16 E 597/2000-9, kterým okresní soud nařídil podle předloženého směnečného platebního rozkazu k vymožení pohledávky l.132.300,- Kč s příslušenstvím výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí. Podle odvolacího soudu byly předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí splněny.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinná a její manžel dovoláním, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. l písm. c/ a §238a odst. l písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“).
Dovolací důvod shledávají v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. a vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřují ve skutečnosti, že manžel povinné není jako účastník řízení uveden v záhlaví rozhodnutí okresního soudu, jímž byl výkon rozhodnutí nařízen, ani potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu a že odvolací soud dosud nerozhodl o jeho odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. 10. 2001, č.j. 16 E 597/2000-9. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zároveň navrhli , aby dovolací soud odložil vykonatelnost rozhodnutí.
Oprávněná B) ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že ponechá na úvaze dovolacího soudu, zda jsou dány důvody pro odklad vykonatelnosti rozhodnutí.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. l o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutí – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. l písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. l písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. l písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. l písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. l písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jimž lze dovolání odůvodnit (a kterým je při přezkumu dovolací soud vázán, viz §242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci).
Dovolatelé (podle obsahu podání) právní posouzení těch otázek, které jsou v řízení, jež nařízení výkonu předchází, relevantní, nezpochybňují, nýbrž vytýkají, že písemná vyhotovení usnesení soudů obou stupňů – v rozporu s požadavky zákona (srov. §169 odst. l, §211, §254 odst. l o.s.ř.) – neuvádějí vyčerpávajícím způsobem rozsah účastníků řízení, z čehož současně dovozují, že o odvolání manžela povinné odvolací soud nerozhodl. Uvedená argumentace (nehledě k tomu, že odvolání manžela povinné bylo shodné s obsahem odvolání povinné) je podřaditelná ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., jež je vyhrazeno vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k závěru, že napadené rozhodnutí je ve smyslu §237 odst. l písm. c/ o.s.ř. zásadního významu, však vést nemohou, ani kdyby řízení skutečně zatěžovaly (lze k nim přihlédnout jen za – zde nenaplněného – předpokladu, že dovolání je přípustné /§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř./).
Nejsou-li dovolání přípustná podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku proto, že oprávněným, jenž by měli právo na jejich náhradu podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. l a §146 odst. 3 o.s.ř., náklady nevznikly. Náklady oprávněné B) spojené s vyjádřením k dovolání nelze považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§142 odst. l, věta první, o.s.ř.), jelikož její vyjádření se nedotýká otázky, jejíž posouzení bylo pro výsledek dovolacího řízení rozhodné.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2004
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu