ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.711.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 711/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného F. n. m. České republiky, proti povinnému Ing. P. F., zastoupenému advokátem, srážkami ze mzdy, pro 7.367.118,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Plzni – sever pod sp. zn. E 70/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soud v Plzni ze dne 22. 11. 2002, č.j. 18 Co 287/2002-17, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí srážkami z příjmu, který přísluší povinnému od plátce České správy sociálního zabezpečení.
Povinný (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání, jež pokládá za přípustné dle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř, odvolacímu soudu vytkl, že nařídil výkon rozhodnutí způsobem, jenž je vzhledem k výši pohledávky (7,367.118,- Kč s příslušenstvím) nevhodným. Uspokojení vymáhané pohledávky by mohlo být dosaženo prodejem nemovitostí, k nimž bylo již dříve zřízeno ve prospěch oprávněného soudcovské zástavní právo, zatímco částka srážená z jeho důchodu (2.118,- Kč) nepostačí ani ke „krytí nabíhajících úroků“. Odvolací soud podle názoru dovolatele porušil zákon v ustanovení §263 odst. 2 o.s.ř., neboť pro stejnou pohledávku je vedena exekuce přikázáním pohledávky z jeho účtu u Č. s., a.s. P.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Proto způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné. Naopak nelze v rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost má být založena ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., zohlednit výhrady (uplatnitelné jinak prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a/ nebo odst. 3 o.s.ř.) proti úplnosti nebo správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě odvolací soud rozhodl.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), však v dané věci nejde.
Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud - při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat lze - uplatnil právní názory nestandardní resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe; o rozpor s hmotným právem nemůže jít už vůbec, neboť dovolání směřuje do oblasti práva procesního.
Není pochyb, že otázku, zda navržený způsob výkonu je způsobem vhodným (viz §263 odst. 2, §264 odst. 1, 2 o.s.ř.), při nařízení výkonu rozhodnutí soud posuzuje, pročež ji posuzuje i soud odvolací (srov. usnesení Krajského soudu v Praze z 31. 3. 1967, sp. zn. 7 Co 159/67, uveřejněné pod č. 41/1968 ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR).
V soudní praxi je rovněž jednoty (viz kupř. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ ze dne 18. 2. 1981, Cpj 159/79, uveřejněné pod č. 21/1981 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), že případný nepoměr výše pohledávky a ceny předmětu, z něhož má být uspokojení této pohledávky dosaženo, je podle ustanovení §264 odst. 1 o.s.ř. pouze jedním (v zákoně výslovně uvedeným) kritériem vhodnosti navrženého způsobu výkonu; jeho zjištění samo o sobě postup podle tohoto ustanovení (nařízení výkonu jiným vhodným způsobem, případně zamítnutím návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí) neodůvodňuje, neboť soud musí současně uvážit, zda je vůbec možné nařídit výkon způsobem jiným, který nejen povede k naplnění účelu výkonu (uspokojení vymáhané pohledávky), nýbrž i v přiměřené době. Není-li k dispozici taková alternativa způsobu výkonu, je nutno mít za vhodný i ten způsob, kdy rozdíl mezi výší vymáhané pohledávky a cenou předmětu výkonu, z nějž má být uspokojena, je zřetelný resp. značný.
Tyto zásady se sice typicky přímo uplatňují v situacích, kdy cena předmětu výkonu je „zřetelně“ vyšší než výše pohledávky, přiměřeně je však je možné použít i tam, kde je tomu naopak.
Při nařízení výkonu rozhodnutí nelze na oprávněném požadovat, aby dokládal, že navržený způsob výkonu je způsobem vhodným; naopak je na povinném, aby tvrdil a prokazoval, že je způsobem nevhodným; jelikož při nařízení výkonu rozhodnutí není pro takovou obranu povinného zpravidla prostor (srov. §253 odst. 1 o.s.ř.), odsouvá se její - skutečné - prosazení ze stadia nařízení výkonu až do stadia jeho zastavení, jež podle §269 odst. 1, §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. povinný otevře příslušným návrhem (viz kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 339/2002).
„Zřejmá nevhodnost“ navrženého způsobu výkonu ve smyslu ustanovení §264 odst. 1 o.s.ř., stejně jako jiné případy nevhodnosti, předjímané ustanovením §263 odst. 2, resp. §264 odst. 2 o.s.ř., je tedy relevantní jen tehdy, jestliže z tvrzení oprávněného vyjde najevo, nebo dozví-li se soud jinak (z úřední činnosti nebo procesní aktivitou povinného, měl-li tu výjimečnou příležitost), že je k dispozici způsob výkonu rozhodnutí vhodnější (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 2103/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 38/2004).
Z obsahu spisu se však nepodává žádný poznatek o prodejnosti, příp. dosažitelném výnosu z prodeje nemovitostí, o nichž se dovolatel zmiňuje v dovolání; argument vycházející z ustanovení §263 odst. 2 o.s.ř. pak selhává proto, že výkon rozhodnutí jejich prodejem navržen nebyl, a způsob výkonu přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu byl ustaven (podle k dovolání připojené přílohy) exekučním příkazem, vydaným až po rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §241a odst. 4 o.s.ř.).
Oponentura proti rozhodnutí odvolacího soudu tedy není způsobilá vést k právním závěrům, jež by bylo možné pokládat za zásadní, resp. zásadně právně významné (ve smyslu, jenž byl výše vyložen).
Není-li dostupný závěr, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněnému, jenž by měl na jejich náhradu právo, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2004
JUDr. Vladimír Kurka, v. r.
předseda senátu