ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.1230.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 1230/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce R. F., proti žalovanému V. F., zastoupeného advokátem, o zákaz používání hnojiště a uložení povinnosti hnojiště odstranit, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 10 C 151/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. ledna 2004, č. j. 17 Co 472/2003-93, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 12. listopadu 2003, č. j. 10 C 151/2000-84, zastavil řízení, neboť žalobce vzal žalobu zpět a rozhodl o nákladech řízení tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 6.425,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Dále žalovanému vrátil 2.000 Kč jako zálohu na znalecký posudek.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 29. ledna 2004, č. j. 17 Co 472/2004-93, změnil usnesení soudu prvního stupně pouze ve výroku o nákladech řízení tak, že žalobci uložil zaplatit žalovanému částku 4.725 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Jinak usnesení soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalobci, aby zaplatil žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 225 Kč. Rozhodl také, že soudce JUDr. V. P. není z projednávání a rozhodování této věci vyloučen.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, kterým napadá výroky o nákladech řízení. Nesouhlasí s tím, že k zastavení řízení došlo jeho vinou a navrhuje podle obsahu (§41 odst. 2 OSŘ), aby usnesení odvolacího soudu bylo v napadené části zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněným účastníkem řízení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ), nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ).
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení.
Přípustnost dovolání není dána podle §237 odst. 1 OSŘ, neboť napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé. Pojem „věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou (§79 odst. 1 OSŘ), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání není přípustné ani podle §238, §238a ani §239 OSŘ, neboť usnesení, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení (a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno či změněno) není vyjmenováno v taxativních výčtech těchto ustanovení.
Protože se jedná o dovolání, které není přípustné, nebylo třeba povinného zastoupení advokátem (§241b odst. 2 věta za středníkem OSŘ), neboť dovolání žalobce musí být v každém případě jako nepřípustné podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ odmítnuto.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud ČR za situace, kdy žalovanému, jemuž by ve smyslu §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ právo na jejich náhradu náleželo, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2004
JUDr. Marie Rezková, v. r. předsedkyně senátu