ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.1393.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 1393/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. P., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) M. V. a 2) R. S., o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 C 22/2002, o dovolání žalované 1) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 31. března 2004, č. j. 12 Co 148/2004-82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze 17. 9. 2002, č. j. 15 C 22/2002-47, zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných 1) a 2) k věcem specifikovaným ve výroku I. a nařídil prodej všech těchto věcí a rozdělení výtěžku prodeje podle spoluvlastnických podílů, který činí u každé z účastnic 1/3 k celku (výrok I.), podílové spoluvlastnictví účastníků k zlatým náušnicím – kruhy a zlatému řetízku s přívěskem srdíčko, tyto věci přikázal do výlučného vlastnictví žalované 1), která je povinna zaplatit žalobkyni a žalované 2) každé částku 333,30 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.) a podílové spoluvlastnictví účastníků ke zlatému prstenu bez očka, když tento přikázal do výlučného vlastnictví žalované 2), která je povinna zaplatit žalobkyni a žalované 1) každé částku 133,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III.). Dále zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pomníku z černého mramoru s bílým sloupkem na hřbitově v Š. v urnovém háji na hrobě č. 44, tento pomník přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně, která je povinna zaplatit žalované 1) a žalované 2) každé částku 1.333,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok IV.). V části, v níž se žalobkyně domáhala zrušení podílového spoluvlastnictví k šatstvu, prádlu a obuvi a jeho vypořádání, řízení zastavil (výrok V.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).
Žalované 1) a 2) podaly do výroku IV. o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pomníku a souvisejícího výroku o nákladech řízení odvolání. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením z 15. 4. 2003, č. j. 40 Co 146/2003-67, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výroku IV. a VI., zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Šumperku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem z 24. 10. 2003, č. j. 15 C 22/2002-82, zamítl žalobu v části, „v níž se žalobkyně domáhá zrušení podílového spoluvlastnictví k pomníku z černého mramoru s bílým sloupkem na hřbitově v Š. v urnovém háji na hrobě č. 44 s tím, že tento se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně“, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalované 1) Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací usnesením z 31. 3. 2004, č. j. 12 Co 148/2004-95, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku a nákladech řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná 1) dovolání, ve kterém namítá, že nesouhlasí s rozhodnutím soudů obou stupňů a trvá na vrácení nákladů, které ji vznikly.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno osobou oprávněnou včas se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle §236 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V dané věci směřuje dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je ale přípustné jen za podmínek uvedených v §237, §238, §238a a §239 OSŘ; tyto podmínky v dané věci splněny nebyly. Dovolání není přípustné, jde-li o usnesení o nákladech řízení (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze 31. 1 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Protože se jedná o dovolání, které není přípustné, nebylo třeba povinného zastoupení advokátem (§241b odst. 2 věta za středníkem OSŘ), neboť dovolání žalované 1) musí být v každém případě podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ odmítnuto.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud ČR za situace, kdy žalobkyni a žalované 2), jimž by ve smyslu §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ právo na jejich náhradu náleželo, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2004
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu