ECLI:CZ:NS:2004:25.ND.99.2004.1
sp. zn. 25 Nd 99/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných nezl. J. Z. a nezl. V. Z., obou zastoupených matkou MUDr. J. Z., proti povinnému Mgr. V. Z., srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. E 530/2003, o návrhu povinného na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o.s.ř., takto:
Věc vedená u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. E 530/2003 se k projednání a rozhodnutí o odvolání Krajskému soudu v Brně nepřikazuje.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - sever usnesením ze dne 26. 5. 2003, č. j. E 530/2003-3, nařídil k uspokojení přednostní pohledávky - výživného pro oprávněné - výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného.
Dne 14. 6. 2004 byl Nejvyššímu soudu České republiky předložen Okresním soudem Plzeň - sever, spolu se spisem E 530/2003, návrh povinného, aby pro řízení o jeho odvolání proti výše uvedenému rozhodnutí byla věc přikázána Krajskému soudu v Brně. Návrh na delegaci vhodnou odůvodnil povinný tak, že se trvale zdržuje v O., kde také pracuje, a dojíždění k odvolacímu soudu do Plzně je vzhledem k tomu, že jeho měsíční příjem činí po provedených exekučních srážkách pouhých 4.593,- Kč, pro něj natolik finančně náročné, že mu znemožňuje účastnit se jednání a moci se tak před soudem účinně hájit. Povinný považuje za nezbytné, aby odvolací soud k projednání věci nařídil ústní jednání a aby toto řízení probíhalo kontradiktorním způsobem, proto navrhuje, aby Nejvyšší soud věc přikázal k projednání odvolání Krajskému soudu v Brně.
Matka nezletilých s návrhem povinného nesouhlasí a považuje za vhodné, aby se projednáváním odvolání povinného zabýval obecný soud povinného v místě trvalého bydliště dětí, tedy Krajský soud v Plzni. Má za to, že hlavní snahou povinného je protahovat jednání a oddalovat tak dobu vyplácení výživného a splacení dluhu na výživném.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o.s.ř.), posoudil návrh povinného a shledal, že v posuzovaném případě nejsou dány zákonné podmínky pro přikázání věci.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu poměrů účastníků; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého účastníka projevil zásadně nepříznivým způsobem.
Samotná okolnost, že účastník řízení má bydliště (zdržuje se) mimo obvod působnosti příslušného soudu, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci; to platí tím spíše pro řízení o odvolání proti usnesení, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, k jehož projednání není podle §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. zásadně třeba nařizovat jednání. Tvrzené osobní a majetkové poměry povinného za této situace nemohou převážit nad zájmem na rychlém a hospodárném průběhu řízení, které směřuje k vynucení povinnosti platit výživné pro nezletilé děti, jejichž trvalé bydliště (stejně jako bydliště jejich matky) se nachází právě v obvodu příslušného soudu. Nejvyšší soud proto důvod uváděný povinným neshledal natolik výjimečným (majícím své opodstatnění ve zvláštních okolnostech věci), aby odůvodňoval přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o.s.ř., když navíc matka nezletilých (oprávněných) s návrhem nesouhlasila.
Nejvyšší soud z těchto důvodů návrhu povinného na přikázání věci jinému soudu nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2004
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu