Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.09.2004, sp. zn. 26 Cdo 758/2003 [ rozsudek / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.758.2003.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.758.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 758/2003 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně I. K., zast. advokátem, proti žalovaným 1/ M. S., 2/ Ing. A. S., 3/ I. S., o povinnost k předání bytu ve stavu způsobilém k řádnému užívání, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočce ve Valašském Meziříčí pod sp.zn. 12 C 234/97, k dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.6.2002, č. j. 56 Co 76/2002-175, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28.6.2002, č. j. 56 Co 76/2002-175, změnil rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 31.10.2001, čj. 12 C 234/97-51 tak, že žalobu o stanovení povinnosti žalovaných předat žalobkyni byt ve 2. patře domu č. p. 169 v R, na nám. T. ve stavu způsobilém k řádnému užívání, zamítl. Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že žalobkyně naposledy podáním ze dne 26.4.2001 změnila žalobu tak, že požadovala, aby žalovaní byli zavázáni společně a nerozdílně předat žalobkyni shora uvedený byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání. Takto navrhovanou změnu žaloby připustil soud prvního stupně usnesením ze dne 4.5.2001, č. j. 12 C 234/97-144. Poté soud prvního stupně rozhodl tak, že dle ustanovení §687 odst. 1 obč. zákoníku je nárok žalobkyně na předání bytu ve stavu způsobilém k užívání oprávněný. Odvolací soud se s tímto závěrem soudu prvního stupně neztotožnil. Žalobkyni byl na základě rozhodnutí o přidělení bytu z 27.6.1986, dohody o užívání bytu z 1.9.1986 a protokolu o převzetí bytu přidělen do užívání výše uvedený soubor místností v domě č. p. 169 v R. Předmětný byt žalobkyně opustila v roce 1996 v souvislosti se započatými pracemi na renovaci domu, kdy došlo k odpojení vody, plynu a elektřiny, vůči žalovaným neuplatnila žádný z nároků podle §698 odst. 1, 2, 3, popř. podle §691 obč. zákoníku a namísto toho žádala předání bytu ve stavu způsobilém k řádnému užívání. Takto formulovaným petitem žaloby je soud vázán, avšak žaloba nemůže obstát. Dále odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že Okresní soud ve Vsetíně pravomocným rozsudkem ze dne 29.2.1996, č. j. 8 C 763/95-58, založil právo žalobkyně na zajištění přiměřeného náhradního bytu za předmětný byt. Žalobkyni proto podle §712a obč. zákoníku náležejí práva v rozsahu odpovídajícím ustanovením §687 až 699 obč. zákoníku a přiměřeně práva podle §700-702 odst. 1 obč. zákoníku. Tyto nároky však nejsou nárokem na „předání původního bytu“, ohledně něhož bylo soudem přivoleno k výpovědi z nájmu. Tato povinnost již byla splněna v roce 1986 a není dán právní důvod, aby tatáž povinnost (k předání bytu ve stavu způsobilém k řádnému užívání) opakovaně zatěžovala pronajímatele, kdy nájemce o své vůli na čas byt opustí a následně usiluje o návrat do bytu. Nároky žalobkyně na zajištění práva na bydlení v předmětném bytu jsou nároky jiné povahy, které lze uplatnit např. ve sporu o zajištění plného a nerušeného výkonu práv spojených s užíváním bytu a v takovémto případném sporu by bylo nutné řešit, zda žalobkyně opustila předmětný byt dobrovolně, či k tomu byla donucena okolnostmi na straně žalovaných (viz rozsudek NS sp.zn. 26 Cdo 829/98, Soudní judikatura č. 21/98). Podle odvolacího soudu lze právo na to, aby vlastník domu trpěl užívání bytu bývalou nájemkyní do doby zajištění bytové náhrady, uplatnit u soudu. Realizaci tohoto práva přiznaného pravomocným rozsudkem nelze odmítat s poukazem na neexistenci kolaudace souboru místností, které představují v tomto případě předmětný byt (viz rozsudek NS sp.zn. 22 Co 1853/2000, Soudní rozhledy č. 6/2002). Odvolací soud s ohledem na uvedené proto změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, jak je uvedeno shora, když jinak právně hodnotil zjištěný skutkový stav. Dovoláním ze dne 18.10.2002 napadla žalobkyně výše uvedený rozsudek odvolacího soudu s tím, že přípustnost dovolání je dána podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) a že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že žalobou doručenou soudu dne 30.10.1997 se domáhala odstranění stavebně technických závad v předmětném bytě. Podáním z 20.2.2001 se dále dovolatelka domáhala zajištění plného a nerušeného výkonu práv spojených s užíváním bytu, tedy umožnění vstupu do bytu, předání klíčů a umožnění v bytě bydlet. Žalobní petit vymezila tak, že požadovala zpřístupnění bytu. Návrh tohoto žalobního petitu považoval soud prvního stupně za nejasný, neurčitý a nevykonatelný a proto dovolatelku vyzval k doplnění podání. V podání ze dne 12.3.2001 dovolatelka upravila žalobní petit a požadovala vyklizení bytu. Výzvou z 23.3.2001 soud prvního stupně žalobkyni opět vyzval k doplnění žaloby, neboť navrhovaný petit podle tohoto soudu neodpovídal skutkovým tvrzením. Poté dovolatelka formulovala petit na povinnost předat byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a soud prvního stupně ho považoval za určitý, srozumitelný a vykonatelný. Dovolatelka je toho názoru, že v žalobě požadovala zajištění plného a nerušeného výkonu práv spojených s užíváním bytu a tuto povinnost nelze odtrhnout od povinnosti předat byt nájemci ve stavu způsobilém k řádnému užívání. Povinnost předat byt ve stavu způsobilém k užívání není podle dovolatelky povinností jednorázovou a neužívá-li nájemce byt z důvodu stavebních úprav prováděných pronajímatelem, je povinností pronajímatele po provedení oprav byt nájemci opět předat. Pokud skutkovým tvrzením dovolatelky neodpovídal zvolený petit na předání bytu, měla být odvolacím soudem poučena o procesní povinnosti uvést žalobní návrh do souladu s předpisem hmotného práva, a to zvláště za situace, kdy okresní soud svou poučovací povinnost splnil a považoval naposledy změněný petit za odpovídající skutkovým tvrzením. Podle judikatury Nejvyššího soudu je petit formulovaný jako zpřístupnění bytu považován za určitý, jasný, srozumitelný a vykonatelný (např. rozhodnutí NS sp.zn. 26 Cdo 833/2000 ze dne 20.2.2002). Dovolatelka tak byla postupem okresního soudu donucena k jiné formulaci procesního nároku, který vedl k zamítnutí žaloby. Podle názoru dovolatelky spočívá rozhodnutí odvolacího soudu z uvedených důvodů na nesprávném právním posouzení věci a řízení je též postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil posléze uvedenému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) nejprve posoudil dovolání dovolatelky podle ustanovení §240 odst. 1, §241 a §242a odst. 1 o.s.ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno. Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání je v daném případě přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž tento soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle §242 odst. 1 a 3, první věty o.s.ř. je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením. K vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnostní vady), popř. k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dovolací soud, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 2 druhá věta o.s.ř.). Tzv. zmatečnostní vady nebyly v dovolání uplatněny a jejich existenci dovolací soud neshledal. V dovolání dovolatelka uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 o.s.ř.). Z obsahového vymezení dovolacích důvodů v dovolání vyplývá, že dovolatelka zejména brojí proti postupu soudu prvního stupně, který jí podle ustanovení §43 odst. 1 o.s.ř. vyzýval k odstranění neurčitosti návrhu žalobního petitu, tj. k jiné formulaci procesního nároku (petitu) a takto formulovaný petit poté odvolací soud vedl k zamítnutí žaloby, aniž by odvolací soud dovolatelku poučil o procesní povinnosti uvést žalobní návrh do souladu s hmotným právem. Dovolací soud ze spisového materiálu zjistil, že žalobkyně se žalobou ze dne 23.10.1997 nejprve domáhala mj. vybudování stěny se vstupními dveřmi, zapojení systému vytápění bytu na zdroj tepla, obnovení dodávky vody a plynu do bytu. Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 28.4.1999, č. j. 12 C 2134/97-54, zamítl žalobu, aby žalovaní byli zavázáni k výše uvedenému. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19.6.2000, č. j. 13 Co 1132/99-102, uvedený rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku odvolací soud mj. uvedl, že vyvstává otázka určitosti a vykonatelnosti v žalobě označených požadavků (petitu), a to zda u všech jednotlivých požadavků jde o nárok na zajištění plného a nerušeného výkonu práv spojených s užíváním bytu ve smyslu §687 odst. 1 obč. zákoníku nebo o požadavek na odstranění závad bránících řádnému užívání bytu ve smyslu §691 obč. zákoníku. Okresní soud ve Vsetíně poté usnesením ze dne 21.12.2000, čj. 12 C 234/97-120, vyzval žalobkyni, aby do jednoho měsíce od doručení výzvy doplnila zejména návrh žalobního petitu tak, aby obsahoval takové určité a konkrétně označené povinnosti, která by soud mohl převzít do výroku svého rozhodnutí, a dále okresní soud podrobně rozvedl, v čem je nutné žalobu (petit) doplnit. V podání ze dne 20.2.2001, které bylo doručeno Okresnímu soudu ve Vsetíně dne 21.2.2001, doplněným podáním ze dne 27.2.2001, žalobkyně mj. uvedla, že žalovaní jí brání v přístupu do sporného bytu, žalobu opírá o ustanovení §687 odst. 1 obč. zákoníku, podle něhož je povinností pronajímatele zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu. Vzhledem k tomu žalobkyně navrhovala, aby soud žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zpřístupnit žalobkyni byt nacházející se v 2. patře domu čp. 169 v R., nám. T., a to do 15 dnů od právní moci rozhodnutí. Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 22.2.2001, č. j. 12 C 234/97-129, doručeným právnímu zástupci žalobkyně dne 2.8.2001, byla žalobkyně opět vyzvána, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení doručila soudu doplnění svého podání, které je neurčité, a to zejména v návrhu žalobního petitu tak, aby byla jasně, srozumitelně, určitě a po stránce materiální vykonatelně stanovena povinnost, která má být žalovaným uložena; bližší poučení usnesení neobsahovalo. Na základě této výzvy žalobkyně v podání ze dne 19.3.2001 doplnila svoji žalobu o nový návrh žalobního petitu, který formulovala tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně vyklidit předmětný byt, a to do 15 dnů od právní moci rozhodnutí. Okresní soud ve Vsetíně, po obdržení posléze uvedeného podání, žalobkyni přípisem ze dne 27.3.2001, doručeným právnímu zástupci žalobkyně dne 29.3.2001, v souvislosti s rozhodováním o připuštění změny žaloby žalobkyni vyzval, aby žalobu doplnila o skutková tvrzení, kterým by odpovídal návrh žalobního petitu (vyklizení bytu). Žalobkyně v podání ze dne 26.4.2001 popsala skutkový stav sporu a jeho vývoj, počínaje rozhodnutím o přidělení bytu ze dne 26.7.1986, pokračujíc rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29.2.1996, č. j. 8 C 763/95-58, o přivolení k výpovědi z nájmu předmětného bytu a jeho vyklizení po zajištění přiměřeného náhradního bytu, přechodným opuštěním bytu žalobkyní v roce 1996 z důvodu vybourání stěny vstupních dveří, odpojení přívodu vody, elektřiny, plynu a tepla pronajímateli, žalobou žalobkyně na uložení povinnosti odstranit závady v bytě a po jejich odstranění, aby se mohla do bytu vrátit, tj. uložení povinnosti žalovaným vpustit žalobkyni do bytu, byt zpřístupnit a předat klíče. K této poslední výzvě soudu dále uvedla, že k předmětnému bytu má podle ustanovení §712a obč. zákoníku postavení jako nájemce. Práva a povinnosti nájemce a pronajímatele jsou určeny ustanovením §687 odst. 1 obč. zákoníku a pronajímatel je povinen předat nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu. Proto za uvedené situace nazvala požadovanou povinnost povinností byt vyklidit a jejím skutkovým tvrzením odpovídá povinnost žalovaných předat předmětný byt žalobkyni ve stavu způsobilém k řádnému užívání. Vzhledem k tomu žalobkyně navrhla, aby soud žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně předat žalobkyni předmětný byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání, a to do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. Usnesením ze dne 4.5.2001, č. j. 12 C 234/97-144, Okresní soud ve Vsetíně připustil znění žaloby tak, aby žalovaným byla uložena povinnost společně a nerozdílně předat žalobkyni předmětný byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně a poté i odvolací soud (a to rozsudkem, který je napadán dovoláním) rozhodoval o takto vymezeném petitu žaloby. Dovolatelka, jak již bylo uvedeno výše, brojí mj. proti nesplnění poučovací povinnosti odvolacího soudu, popř. proti postupu soudu prvního stupně, který jí v rámci poučovací povinnosti dovedl až k formulaci žalobního návrhu (petitu), který odvolací soud vedl k zamítnutí žaloby. Pokud dovolatelka soudům vytýká nesplnění popř. nedostatky v plnění poučovací povinnosti ohledně změny (úpravy) žalobního petitu, uplatňuje tím dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., podle něhož lze namítat, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle ustanovení §5 o.s.ř. soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech. Soud je tedy povinen účastníky poučit, jaká práva jim přiznávají a jaké povinnosti ukládají procesněprávní předpisy, jak je nutno procesní úkony provést, popř. jak je třeba odstranit vady procesních úkonů již učiněných, aby vyvolaly zamýšlené procesní účinky. Rámec poučovací povinnosti již přesahuje návod, co by měl nebo mohl účastník v dané věci dělat; jde tedy jen o pomoc účastníkovi, aby mohl dát stanoveným způsobem najevo, co je v řízení jeho úmyslem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 27.6.1996, sp.zn. 2 Cdon 661/96, publikováno v Soudní judikatuře č. 2/98). Podle ustanovení §43 odst. 1 o.s.ř. je soud povinen účastníka řízení vyzvat, aby podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité, bylo opraveno nebo doplněno; zároveň účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (žalobní návrh, petit) je mj. nesprávný tehdy, pokud vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažených, je nepřesné, neurčité nebo nesrozumitelné a převzetí takového petitu do výroku rozhodnutí soudu by vedlo k tomu, že by rozhodnutí nebylo po stránce materiální vykonatelné. Pokud je žalobní návrh (petit) přesný, určitý a srozumitelný, není důvodem k postupu podle §5 a §43 odst. 1 o.s.ř. okolnost, že žalobě nelze vyhovět proto, že nemá oporu v hmotném právu. Takové poučení by totiž bylo v rozporu s ústavně zakotveným principem rovnosti účastníků řízení, neboť by soud poskytl účastníku na úkor druhé strany sporu nikoli poučení o procesních vadách žaloby, nýbrž poučení o důvodech, pro které ji nelze vyhovět (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.1997, sp.zn. 3 Cdon 344/96, publikovaný v Soudní judikatuře č. 3, roč. 1997). V posuzované věci je zřejmé, že žalobkyně v podání ze dne 26.4.2001, na základě výzvy soudu prvního stupně ze dne 27.3.2001, ve které byla vyzvána, aby žalobu doplnila o skutková tvrzení, kterým by odpovídal její návrh žalobního petitu (vyklizení bytu žalovanými), navrhla jiný petit, a to aby soud uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně předat žalobkyni předmětný byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání. Ze spisu vyplývá, že žalobkyni na základě rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29.2.1996, č. j. 8 C 763/95-58, k předmětnému bytu svědčilo právo bydlení dle ustanovení §712a obč. zákoníku a vyklizení bytu žalobkyní bylo podmíněno zajištěním přiměřeného bytu. Žalobkyni jako osobě, jejíž nájem k předmětnému bytu skončil, tak nadále náležela práva v rozsahu odpovídajícím ustanovení §687 až 699 obč. zákoníku a přiměřeně ustanovení §700 až 702 odst. 1 obč. zákoníku. Podle ustanovení §687 odst. 1 obč. zákoníku, které se uplatní, jak bylo uvedeno výše, na práva žalobkyně k předmětnému bytu, je pronajímatel (žalovaní) povinen předat nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu. Hmotnému právu za současného skutkového stavu neodpovídá žalobkyní naposledy navržený petit, neboť, jak správně uvedl odvolací soud, tato povinnost, tj. předat byt, byla splněna již v roce 1986. Z uvedeného je zřejmé, že naposledy navržený žalobní petit (předat žalobkyni předmětný byt), o němž soudy obou stupňů rozhodovaly, je přesný, určitý a srozumitelný. Proto nebyl nadále dán důvod k postupu dle ustanovení §5 o.s.ř. a §43 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni vyzývat k opravě či doplnění žaloby. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani okolnost, že tomuto žalobnímu návrhu nemohlo být, jak bylo uvedeno výše, vyhověno, neboť takovýto nárok žalobkyně nevyplývá z hmotného práva. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že zákonem stanovená poučovací povinnost byla splněna a nedošlo tak k porušení ustanovení §5 o.s.ř., popř. §43 odst. 1 o.s.ř. a uplatněný dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. tak není dán. Pro úplnost je třeba uvést, že poučovací povinnost soudu nikterak nezmenšuje odpovědnost účastníka, popř. jeho zástupce za jeho procesní úkony v řízení. Pokud dovolatelka v dovolání uplatnila i dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. nesprávné právní posouzení věci, je z obsahu dovolání zřejmé, že tento dovolací důvod spojovala především s jí tvrzenými nedostatky v plnění poučovací povinnosti soudy. Pokud jde o hmotněprávní posouzení jí uplatněného nároku, je z výše uvedeného patrné, že odvolací soud posoudil věc podle ustanovení §712a obč. zákoníku a §687 odst. 1 obč. zákoníku správně. Tento dovolací důvod není tedy dán. Dovolací soud dovolání, vzhledem k tomu, že není důvodné, bez jednání podle §243a odst. 1 a §243b odst. 2 o.s.ř., zamítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 o.s.ř. v návaznosti na ustanovení §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na to, že žalovaným dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. září 2004 JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/30/2004
Spisová značka:26 Cdo 758/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.758.2003.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Dotčené předpisy:§5 předpisu č. 99/1963Sb.
§43 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20