Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.12.2004, sp. zn. 28 Cdo 1073/2004 [ usnesení / výz-B ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.1073.2004.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.1073.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 1073/2004 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. v právní věci žalobce H., s.r.o., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) A. T., spol. s r.o., 2) D. T. M. T., oběma zastoupeným advokátem, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 5 C 376/2001, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 10. 2003, č.j. 5 Co 2121/2003-210, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku celkem 1.025,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 12. 5. 2003, č. j. 5 C 376/2001-184, kterým byli oba žalovaní zavázáni ve výrocích I., II. vyklidit nebytové prostory v přízemí a v prvním poschodí domu č.p. 214 v K. Odvolací soud přisvědčil, po dílčím doplnění dokazování čtením listin, právnímu závěru soudu prvního stupně, že nájemní smlouva, sjednaná dne 26. 8. 1994 mezi tehdejším vlastníkem domu S. a M., s. r. o. jako pronajímatelem a Mgr. L. Z. jako nájemcem – žalovaní byli ve smluvním podnájmu od 5. 4. 2001 - je neplatná pro nedostatek souhlasu obecního úřadu (§3 odst. 2, 4 zákona č. 116/1990 Sb. o nájmu a podnájmu nebytových prostor). Neúspěšným žalovaným bylo uloženo nahradit náklady řízení žalobce před odvolacím soudem. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání. Dovodili v něm zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a s odkazy na judikaturu senátu Nejvyššího soudu 28 Cdo dospěli k názoru, že výchozí nájemní smlouva nemůže být kvalifikována jako neplatná. Dovolatelé namítali, že již samotný požadavek předchozího souhlasu obecního úřadu je v rozporu se svobodou dispozice vlastníka a ad hoc s právní jistotou účastníků nájemní smlouvy (resp. právních nástupců vlastníka), a to vzhledem k časovému odstupu od jejího sjednání. Dovodili též, že prokázané doručení žádosti o souhlas s nájemní smlouvou vedoucímu odboru výstavby Městského úřadu v K. dne 22. 4. 1994 založilo fikci souhlasu orgánu obce s nájemní smlouvou; doručeno bylo podle nich v souladu s §25 správního řádu č. 71/1967 Sb. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil první instanci k dalšímu řízení. Žalobce navrhl ve vyjádření k dovolání, aby toto bylo jako nepřípustné odmítnuto, případně jako nedůvodné zamítnuto. Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobami zastoupenými advokátem (§240 odst.1, §241 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jeno. s. ř.“). V rámci dalšího přezkumu však musel posoudit, zda je dovolání přípustné; vzhledem ke konformitě rozsudků nižších instancí a předchozí kasaci odvolacím soudem jen z formálních důvodů připadala v úvahu jen přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. Dovolání však nebylo posouzeno jako přípustné, a to z těchto důvodů: 1) Dovolací námitky, sledující tezi rozporu souhlasu obecního úřadu s vlastnickou dispoziční svobodou resp. právní jistotou, neobstojí ve světle rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 31 Cdo 1895/2002. Velký senát nepřisvědčil právnímu názoru, vyslovenému senátem 28 Cdo téhož soudu. Pro interpretační výjimky, směřující k odlišnému posouzení otázky předchozího souhlasu orgánu obce jako podmínky platnosti nájemní smlouvy, ponechal velký senát jen minimum prostoru. Znamená to, že odpadá možná přípustnost dovolání daná absencí judikatury nebo jejími rozpory a zůstala jen eventualita přípustnosti dovolání pro řešení právní otázky v rozporu s hmotným právem (srov. §237 odst. 3 o. s .ř.). 2) Dovolatelům lze přisvědčit v posouzení prokázaných skutečností, za nichž došlo k doručení žádosti o předchozí souhlas s nájemní smlouvou dne 22.4.1994. Tyto skutečnosti vyvolaly účinky doručení písemnosti a při pasivitě obecní administrativy i účinky předchozího souhlasu s nájemní smlouvou, uzavřenou poté 26. 8. 1994. Přes příliš formalistický výklad této právní otázky nižšími instancemi však dovolací soud nepřikročil ke kasačnímu rozhodnutí vůči rozsudkům soudů obou stupňů, neboť uvedenou právní otázku neshledal jako jedinou určující pro rozhodnutí. 3) Při dovolacím přezkumu totiž nebylo možné přehlédnout, že soud prvního stupně – odvolací soud se touto právní otázkou výslovně nezabýval - založil rozsudek o povinnosti žalovaných vyklidit předmětné prostory též na závěru, že smlouvy o podnájmu, uzavřené mezi Mgr. Z. (titulovaným jako nájemcem) a oběma žalovanými (podnájemci) jsou neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Byly totiž sjednány v den konání dražby domu N. č.p. 214 (5. 4. 2001) a sledovaly zjevně záměr zabezpečit žalované tak, aby – při již předchozím bezesmluvním užívání prostor – nemuseli tyto prostory opustit. Nelze tu přehlédnout nejen absenci výslovného souhlasu dražebních nabyvatelů manželů Č. s těmito podnájmy (srov. §6 odst. 1 zákona č. 116/1990 Sb.), ale zejména fakt, že právě předchozí vlastníci domu a procesní předchůdci nynějšího žalobce manželé Č. podali v této věci žalobu na vyklizení žalovaných opřenou o tvrzení, že nejsou povinni respektovat užívání nebytových prostor žalovanými a že nemovitost vydražili „bez závad“ (zjevně myšleno nezatíženou právními vztahy, o nichž nevěděli). Z řečeného nemůže dovolací soud vyvodit jiný závěr, než že žalovaní postrádají právní důvod užívání nebytových prostor pro neplatnost obou smluv o podnájmu pro úmysl nájemce zákon obejít a posléze pro rozpor se zákonem (§39 občanského zákoníku). Dovolací soud současně konstatuje, že i při chybějícím právním posouzení této otázky v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nepovažoval za oprávněné zrušit pouze rozsudek odvolací instance a vrátit jí věc za účelem doplnění právní kvalifikace o tento právní aspekt. Shledal-li totiž, že otázka právní relevance smluv o podnájmu je pro věc též určující a její řešení vede již samo o sobě k závěru o správnosti výroků rozsudků nižších instancí, nepovažoval za žádoucí vyhnout se tomu, aby svůj právní názor o ní, opřený o zjevně definitivní skutková zjištění, vyslovil. Bylo by v rozporu s účelem úpravy přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam rozhodnutí (nehledě na hospodárnost řízení obecně), aby došlo ke zrušení rozsudku odvolacího soudu a ten pak rozhodl v intencích vázanosti právním názorem Nejvyššího soudu. Poté by se ovšem stala přípustnost dovolání, zachovaná neúspěšné straně podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř., záležitostí zcela formální. Na základě všech shora popsaných závěrů dovolací soud dovolání žalovaných odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.). Úspěšnému žalobci vzniklo podle §243c odst. 1 a §218 písm. c/ o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty spočívaly v odměně za jeden úkon, tedy za vyjádření zástupce k dovolání, krácené dvakrát o polovinu (§14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.). Při základní sazbě za úkon 3.800,- Kč představovala po uvedeném krácení výše odměny částku 950,- Kč a s přičtením režijního paušálu 75,- Kč dospěl dovolací soud k výši nákladů, stanovené ve výroku II. tohoto usnesení. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 23. prosince 2004 JUDr. Ludvík David, CSc., v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/23/2004
Spisová značka:28 Cdo 1073/2004
ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.1073.2004.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§3 odst. 2 předpisu č. 116/1990Sb.
§3 odst. 4 předpisu č. 116/1990Sb.
§6 odst. 1 předpisu č. 116/1990Sb.
§237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
§237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:B
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20