Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2004, sp. zn. 29 Odo 197/2003 [ usnesení / výz-B ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.197.2003.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.197.2003.1
sp. zn. 29 Odo 197/2003 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v konkursní věci úpadce J. K., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, o ukončení provozování úpadcova podniku, o dovolání úpadce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. srpna 1999, č. j. 52 K 92/97 – 318, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. května 2000, č. j. 2 Ko 120/99 – 727, takto: I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. srpna 1999, č. j. 52 K 92/97 – 318, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. května 2000, č. j. 2 Ko 120/99 – 727, se zamítá. Odůvodnění: Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením ukončil provozování úpadcova podniku k 31. srpna 1999. Odvolání úpadce Vrchní soud v Praze – odkazuje na ustanovení §3 odst. 1, §12 odst. 2 a 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) a §202 odst. 2 písm. a/ a §218 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“) – odmítl rovněž ve výroku označeným usnesením, s tím, že rozhodnutí podle §18a ZKV, je rozhodnutím učiněným v rámci dohlédací činnosti soudu, proti němuž ve smyslu ustanovení §12 odst. 3 ZKV odvolání přípustné není. Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně podal úpadce včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř., namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v ustanovení §241 odst. 3 o. s. ř. pod písmeny b/ až d/, tedy, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (písmeno b/), že napadená rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (písmeno c/) a že spočívají na nesprávném právním posouzení věci (písmeno d/). Konkrétně dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesprávnost závěru o tom, že rozhodnutí podle §18a ZKV je úkonem při výkonu dohlédací činnosti soudu, s tím, že nejde ani o opatření nezbytné k zajištění účelu konkursu. Jde o takové rozhodnutí, jímž je úpadci fakticky bráněno v podání návrhu na nucené vyrovnání. Ukončením provozování podniku vzniká totiž na jeho straně překážka v provozování živnosti, čímž se mu brání nucené vyrovnání splnit. Rozhodnutí soudu o ukončení provozování podniku dále nepokládá za nezbytné k zajištění účelu konkursu. Z tohoto, že ustanovení §12 odst. 3 ZKV bylo s účinností k 1. květnu 2000 zrušeno (zákonem č. 105/2000 Sb.) dovolatel usuzuje, že se tak mohlo stát i proto, že zákonodárce hodlal odstranit ustanovení, jehož výklad mohl přivodit újmu jednomu z účastníků řízení. Rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel rovněž vytýká, že jím byl zkrácen na svých právech a zdůrazňuje, že soud rozhodl o ukončení provozování jeho podniku, aniž si vyžádal jeho vyjádření či vyjádření věřitelského výboru. Dovolatel proto žádá, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci. Dovolatel výslovně napadl dovoláním i rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V té části, v níž směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, je dovolání ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. přípustné, avšak není důvodné. Bez zřetele k tomu, ke kterému dovolacímu důvodu dovolatel své argumenty přiřazuje, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že dovolatel může uspět jen s těmi argumenty, jež brojí (lhostejno, zda v rovině skutkové, v rovině právní anebo v rovině vad řízení) proti úsudku odvolacího soudu, že usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl (podle §18a ZKV) o ukončení provozování úpadcova podniku, je usnesením, proti němuž není odvolání přípustné. Jak totiž Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení uveřejněném pod číslem 47/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (od jehož závěrů nevidí důvodu se odchýlit ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), jakož i v mnoha dalších svých rozhodnutích, vylučuje-li povaha rozhodnutí odvolacího soudu (zde usnesení o odmítnutí odvolání), možnost věcného přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně, pak tvrzení, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nesprávné, případně, že řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, je postiženo vadami, sama o sobě důvodnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nezakládají. Se zřetelem k tomuto omezení se Nejvyšší soud v rovině dovolacího důvodu dle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. zabýval prověřením správnosti závěru odvolacího soudu, že podané odvolání nebylo přípustné. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Vzhledem k době vydání usnesení soudu prvního stupně (11. srpna 1999) i usnesení odvolacího soudu (29. května 2000), je pro další úvahy Nejvyššího soudu určující výklad zákona č. 328/1991 Sb., ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb. a č. 12/1998 Sb. V době vydání usnesení odvolacího soudu již byl sice zákon o konkursu a vyrovnání znovu (s účinností od 1. května 2000) novelizován, a to zákonem č. 105/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ustanovení článku II. bodu 3. zákona č. 105/2000 Sb. však určovalo, že odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným před účinností tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů. Podle ustanovení §18a odst. 2 ZKV (v rozhodném znění) prohlášením konkursu nekončí provozování podniku. Toto provozování bude ukončeno jen tehdy, rozhodne-li tak soud. Ustanovení §12 ZKV (v rozhodném znění) pak určuje, že soud je oprávněn vyžádat si od správce zprávu a vysvětlení, nahlížet do jeho účtů a konat potřebná šetření. Může správci uložit, aby si vyžádal na určité otázky názor věřitelského výboru nebo mu může dát pokyny sám (odstavec 1). Při výkonu své dohlédací činnosti soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu konkursu, a činí opatření nezbytná k zajištění jeho účelu (odstavec 2). Proti rozhodnutí soudu, které soud učinil při výkonu dohlédací činnosti podle odstavců 1 a 2, není odvolání přípustné (odstavec 3). Podle ustanovení §1 odst. 1 ZKV účelem tohoto zákona (rozuměj zákona o konkursu a vyrovnání) je uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Z ustanovení §2 odst. 3 ZKV se pak podává, že cílem konkursu nebo vyrovnání je dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů z dlužníkova majetku. Oproti mínění dovolatele nemá Nejvyšší soud pochyb o tom, že rozhodnutím o záležitosti, která se týká průběhu konkursu, jakož i opatřením nezbytným k zajištění účelu konkursu (definovaného ustanovením §1 odst. 1 ZKV a směřujícího k naplnění cíle konkursu popsaného v ustanovení §2 odst. 3 ZKV), učiněným formou předjímanou zákonem (rozhodnutím konkursního soudu), je i rozhodnutí konkursního soudu o ukončení provozování úpadcova podniku; Je zjevné, že smysl rozhodnutí konkursního soudu o ukončení provozování úpadcova podniku tkví v tom, aby v případě zjištění, že další provozování podniku je nebo se zřetelem k očekávaným obchodním příležitostem s největší pravděpodobností bude (se zřetelem ke stavu úpadcova podniku, k nasmlouvaným kontraktům, ke konkurenceschopnosti nabízeného produktu a k dalším faktorům ovlivňujícím stav nabídky a poptávky na trhu, do nějž úpadce s produkty vyráběnými v jeho podniku vstupoval) ztrátové. Jde tedy o krok odůvodněný potřebou odvrátit újmu hrozící (ke škodě konkursních věřitelů) na majetku konkursní podstaty. O ukončení provozování úpadcova podniku soud může rozhodnout i bez návrhu (má-li podle stavu konkursního řízení a skutečností, které vyšly najevo v jeho průběhu, sám dostatek poznatků o ekonomické nevýhodnosti dalšího provozování podniku), v souladu s logikou věci se tak však děje především na návrh správce konkursní podstaty, na kterého prohlášením konkursu přešlo oprávnění nakládat s majetkem konkursní podstaty (srov. §14 odst. 1 písm. a/ a §14a ZKV). Konkursní podstatu je správce povinen řádně udržovat a spravovat a ve smyslu ustanovení §8 odst. 2 ZKV nese vlastní majetkovou odpovědnost za škodu způsobenou tím, že tyto povinnosti nevykonává řádně (s péčí řádného hospodáře). Správou konkursní podstaty se přitom rozumí zejména činnost (včetně právních úkonů a opatření z ní vyplývajících), která směřuje k tomu, aby nedocházelo ke znehodnocení konkursní podstaty, zejména aby nedošlo k odstranění, zničení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní patří, aby majetek patřící do konkursní podstaty byl využíván v souladu se svým určením, jestliže tomu nebrání jiné okolnosti a aby se konkursní podstata rozmnožila, lze-li takovou činnost rozumně očekávat se zřetelem k jejímu stavu a k obvyklým obchodním příležitostem. Všechny výše popsané aspekty věci dokládají, že rozhodnutí konkursního soudu o ukončení provozování úpadcova podniku je rozhodnutím, které soud činí při výkonu dohlédací činnosti, a proti němuž proto není – ve shodě s dikcí §12 odst. 3 ZKV - odvolání přípustné. Tento názor je ostatně sdílen i právní teorií. Tak např. v díle Steiner, V.: Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář. 1. vydání. Linde Praha a. s., Praha 1995, str. 156, se na dané téma uvádí, že „ke všem důležitým úkonům spojeným se správou je správce povinen vyžádat si souhlas věřitelského výboru a dbát pokynů soudu (§12 odst. 1 ZKV). Tak tomu bude zejména při řešení takových otázek, jakou je otázka, zda má být dále veden nebo uzavřen podnik.“ Pro závěry založené na dovolatelově argumentaci, jež se pojí se zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), a je opět rozhodný výklad uvedeného zákona podle stavu k 11. srpnu 1999, tj. ve znění zákonů č. 231/1992 Sb., č. 591/1992 Sb., č. 600/1992 Sb., č. 273/1993 Sb., č. 303/1993 Sb., č. 38/1994 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 136/1994 Sb., č. 200/1994 Sb., č. 237/1995 Sb., č. 286/1995 Sb., č. 95/1996 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 147/1996 Sb., č. 19/1997 Sb., č. 49/1997 Sb., 61/1997 Sb., č. 217/1997 Sb., č. 280/1997 Sb., č. 79/1997 Sb., č. 15/1998 Sb., č. 83/1998 Sb., č. 157/1998 Sb. a č. 167/1998 Sb. Podle ustanovení §8 živnostenského zákona živnost nemůže provozovat fyzická nebo právnická osoba, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, jestliže bylo soudem rozhodnuto, že provozování podniku musí být ukončeno (odstavec 1) Fyzická nebo právnická osoba nemohou provozovat živnost po dobu tří let poté, co soud zrušil konkurs proto, že bylo splněno rozvrhové usnesení nebo že majetek úpadce nepostačuje k úhradě nákladů konkursu. Byl-li konkurs zrušen z jiného důvodu, překážka k provozování živnosti uvedená v odstavci 1 odpadá právní mocí rozhodnutí o zrušení konkursu (odstavec 2). Skutečnost, že rozhodnutím o ukončení provozování úpadcova podniku přichází úpadce o možnost provozovat dále živnost, nemá žádný vliv na řešení otázky, zda proti usnesení soudu prvního stupně je přípustné odvolání. Ostatně, tento účinek by označené rozhodnutí konkursního soudu mělo, i kdyby podléhalo odvolacímu přezkumu. Ve vazbě na dovolatelův argument, že mu ukončením provozování jeho podniku bylo fakticky znemožněno nucené vyrovnání, lze uvést, že ustanovení §34 a násl. zákona o konkursu a vyrovnání možnost úpadce úspěšně navrhnout nucené vyrovnání v žádném směru nepodmiňují pokračováním v provozování úpadcova podniku. Kdyby úpadce s nuceným vyrovnáním uspěl, znamenalo by to - ve shodě s dikcí §8 odst. 2 živnostenského zákona – odpadnutí překážky pro další provozování živnosti. Pro úplnost lze dodat, že úvahy dovolatele o důvodech, pro které bylo ustanovení §12 odst. 3 ZKV s účinností k 1. květnu 2000 zrušeno (zákonem č. 105/2000 Sb.), rovněž správné nejsou. Vypuštění tohoto ustanovení ze zákona o konkursu a vyrovnání bylo zjevnou legislativní chybou, což naznačuje i důvodová zpráva k zákonu č. 214/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a kterým bylo uvedené ustanovení s účinností od 21. července 2000 do zákona o konkursu a vyrovnání vráceno (tentokráte jako ustanovení §66b odst. 2). V obecné části označené důvodové zprávy se uvádí, že při projednávání návrhu novely zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání (pozdějšího zákona č. 105/200 Sb.) Senát návrh vrátil Poslanecké sněmovně, která novelu zákona posléze přijala ve znění senátního tisku. Senát však svým usnesením zrušil (a Poslanecká sněmovna toto rozhodnutí potvrdila) bod 106 poslaneckého návrhu, tj. ustanovení §66 až §66f, obsahující procesní ustanovení, aniž by zároveň přijal nová, či vrátil do zákona procesní ustanovení stávající. K bodům 2., 3. a 4. návrhu novely pozdějšího zákona č. 214/2000 Sb. (§66b se nacházel pod bodem 3.) důvodová zpráva poznamenává, že (zákonem č. 105/2000 Sb.) přijatá úprava vytváří situaci, kdy v zákonu o konkursu a vyrovnání prakticky absentuje procesní úprava, tzn. že vedle ustanovení hmotněprávní povahy chybějí ustanovení o postupu v řízení o konkursu. I když by se snad dalo dovodit výkladem analogické použití občanského soudního řádu, musel by soud tento obecný procesní předpis používat v celém rozsahu, což by znamenalo značné zformalizování a zpomalení konkursního řízení, v případech větších konkursů jeho úplné zablokování, s tím, že povaha konkursního řízení naopak vyžaduje v některých směrech úpravu zvláštní. Lze tudíž uzavřít, že odvolací soud postupoval správně, jestliže odvolání, které směřovalo proti rozhodnutí soudu prvního stupně vydanému v rámci dohlédací činnosti soudu, odmítl; šlo totiž o odvolání podané proti rozhodnutí, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný (§218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Dovolání neobstojí ani v rovině dovolacích důvodů dle §241 odst. 3 písm. b/ a c/ o. s. ř. Ponechají-li se stranou argumenty směřující výlučně proti věcné správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně a argumenty, které se netýkají prověření správnosti procesního postupu, který vyústil v odmítnutí odvolání, pak dovolatel snesl na podporu závěru o existenci těchto dovolacích důvodů stejné argumenty jako ty, jež Nejvyšší soud neshledal opodstatněnými při prověrce dovolacího důvodu dle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. Jelikož Nejvyšší soud nezjistil existenci vad řízení, k nimž u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), ani z obsahu spisu, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání proti usnesení odvolacího soudu zamítl (§243b odst. 1 a 5 o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 30. června 2004 JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/30/2004
Spisová značka:29 Odo 197/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.197.2003.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§12 předpisu č. 328/1991Sb.
§14 odst. 1 písm. a) předpisu č. 328/1991Sb.
§14a odst. 1 písm. a) předpisu č. 328/1991Sb.
§18a odst. 1 písm. a) předpisu č. 328/1991Sb.
§66b odst. 1 písm. a) předpisu č. 328/1991Sb.
Kategorie rozhodnutí:B
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20