ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.280.2004.1
sp. zn. 29 Odo 280/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně MUDr. J. M., zastoupené, advokátem, proti žalovanému Ing. J. K., jako správci konkursní podstaty úpadkyně E. CZ, a.s., zastoupenému, advokátem, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 57 CmI 23/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2004, č.j. 4 Cmo 116/2003-31, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 900,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12. června 2003, č.j. 57 CmI 23/2003-23, řízení s odkazem na ustanovení §96 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zastavil, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku o nákladech řízení potvrdil a žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a namítajíc, že odvolací soud pochybil, pokud při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikoval ustanovení §25a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a nepřihlédl přitom k ustanovení §25a odst. 3 téhož zákona. Dovolatelka snáší argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů ve výrocích o nákladech řízení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, když směřuje pouze do výroku o náhradě nákladů řízení a nikoli do výroku, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a odst. 1 písm. b) až g) a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., když rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního ve výroku o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z výše uvedených důvodů přípustnost dovolání - oproti očekávání dovolatelky - nemůže být založena ani ustanovením §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. (srov. rozhodnutí uveřejněná pod čísly 58/2002 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nehledě k tomu, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení o určení existence pohledávky (§23 odst. 2 ZKV) a nikoli ve věci konkursu a vyrovnání.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto; žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení.
Předmětem dovolacího řízení je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, sazba odměny za dovolací řízení (řízení v jednom stupni) se tak řídí ustanovením §14 odst. 3 a §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a činí 750,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů ve výši 2 x 75,- Kč za úkony právní služby spočívající v převzetí zastoupení a vyjádření k dovolání, tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži dovolatelky celkem 900,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 29. července 2004
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu