ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.376.2004.1
sp. zn. 29 Odo 376/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivany Štenglové, v konkursní věci dlužnice T. s. r. o., o návrhu věřitelky … banky, a. s., na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 K 21/2001, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2003, č. j. 2 Ko 1/2003 - 198, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. září 2003, č. j. 2 Ko 1/2003 - 198, potvrdil jako věcně správné usnesení ze dne 26. září 2002, č. j. 42 K 21/2001 - 168, jímž Krajský soud v Hradci Králové prohlásil konkurs na majetek dlužnice. Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že dlužnice je – ve smyslu ustanovení §1 odst. 2 a §12a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů - v úpadku pro insolvenci, neboť bylo osvědčeno, že má více věřitelů se splatnými závazky, jež jsou dlouhodobé a které není schopna v reálném časovém horizontu uspokojit.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že vychází z nesprávného právního názoru (tedy, že je dán dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Konkrétně dovolatelka popírá existenci dluhu vůči původní navrhující věřitelce a snáší argumenty na podporu závěru, že tato nebyla ve věci aktivně věcně legitimována. Dovolatelka proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a řízení zastavil.
Dovolání není v dané věci přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o prohlášení konkursu, je nutno poměřovat prostřednictvím ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ a b/, §238, §238a odst. 1 písm. b/ až g/ a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Oproti očekávání dovolatelky nelze závěr o nepřípustnosti dovolání zvrátit ani poukazem na úpravu obsaženou v ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., podle kterého je dovolání přípustné i proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci konkursu a vyrovnání. Dovolatelka totiž přehlédla, že dle ustanovení §238a odst. 2 o. s. ř. platí v takovém případě obdobně ustanovení §237 odst. 1 a 3 o. s. ř.
S přihlédnutím k uvedenému platí, že podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. je možné přípustnost dovolání založit jen ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Jinak řečeno, dovolání může být přípustné jen za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené potvrzující rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podmínka, aby šlo o rozhodnutí „ve věci samé“ je v tomto případě splněna (srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. pak určuje, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud pak ani po zvážení všech kritérií, jejichž prostřednictvím lze usuzovat na zásadní významnost rozhodnutí, napadené rozhodnutí za zásadně významné po právní stránce nepokládá. V rovině argumentů, jimiž dovolatelka brojí proti napadenému rozhodnutí (totiž, zda navrhující věřitelka je nositelkou splatné pohledávky, od které odvíjí svou aktivní věcnou legitimaci), postrádá rozhodnutí potřebný judikatorní přesah.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. července 2004
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu