ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.112.2004.1
sp. zn. 32 Odo 112/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce L. G., zastoupeného, proti žalovanému P. M., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 77 994, 60 Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 C 120/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. října 2003 č. j. 19 Co 455/2003 - 77, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 7. října 2003 č. j. 19 Co 455/2003 - 77 potvrdil v pořadí první rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 7 C 120/2002 - 57, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 77 994, 60 Kč s 12 % úrokem z prodlení od 1. 10. 1997 do zaplacení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně jako soud prvního stupně vycházel odvolací soud ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva podle §409 a násl. obch. zák., jejímž předmětem bylo dodání dohodnutého materiálu za sjednanou cena žalovanému, a smlouva o dílo podle §536 a násl. obch. zák., jejímž předmětem bylo provedení stavebních prací za dohodnutou cenu. Žalobce provedl sjednané stavební práce a dodal žalovanému stavební materiál a na zaplacení sjednané ceny díla a kupní ceny vystavil dne 19. 9. 1997 fakturu č. 15/97 na částku 77 994, 60 Kč, kterou žalovanému předal. Žalovaný žalobci vymáhanou částku nezaplatil, což bylo poznamenáno na předmětné faktuře, která je opatřena razítkem a podpisem žalovaného. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobci kupní cenu ve smyslu §448 odst. 1 obch. zák. a cenu díla ve smyslu §546 a §548 obchod. zák. v celkové výši 77 994, 60 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Žalovaný namítá, že nebyla zcela dostačujícím způsobem posouzena konstatovaná a doložená skutečnost, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu a smlouvu o dílo, nebyla mu předána faktura č. 15/97 a neuznává svůj podpis na této listině s tím, že mu do zahájení soudního řízení nebyla známa existence předmětné pohledávky žalobce. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by mezi účastníky existoval právní vztah. Z uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření navrhl odmítnutí dovolání, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné a dovolání v dané věci není přípustné.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným) řádně zastoupenými advokátem, není však v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterou soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Protože v posuzované věci odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, je namístě přípustnost dovolání uvažovat výlučně v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z toho, že přípustnost dovolání je podle zmiňovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
I když dovolatel v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzení věci, z obsahu jeho dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud, shodně jako před ním i soud prvního stupně, vycházel. Dovolatel netvrdí, že by odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že by správně zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu; podstatou jeho námitek jsou výlučně výtky týkající se nedostatečně a nekvalitně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením dané věci, pak pouze v tom směru, že nepochybil-li by odvolací soud ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci.
V projednávané věci je výtka nesprávnosti právního posouzení věci založena na kritice správnosti skutkových zjištění o uzavření smlouvy účastníky, převzetí faktury žalovaným.
Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které žalovaný uplatnil, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání žalovaného odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2004
JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.
předsedkyně senátu