ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.118.2004.1
sp. zn. 4 Tz 118/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. července 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. B., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 5 T 94/2003 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 5 T 94/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zákona a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu v neprospěch obviněného J. B.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Přerově se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 5 T 236/2002, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zákona, jehož se dopustil jednáním v době od 28. 1. 2002 do 3. 2. 2002, za což byl podle §248 odst. 1 tr. zákona za použití §45 odst. 1, 2 tr. zákona a §45a odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Obviněnému J. B. byl trestní příkaz doručen dne 22. 1. 2003 a právní moci nabyl dne 31. 1. 2003. Výkon trestu obecně prospěšných prací byl obviněnému nařízen usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 10. 9. 2003, sp. zn. 5 T 236/2002. Trest dosud nezačal vykonávat.
Trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 5 T 94/2003, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, jehož se dopustil jednáním dne 16. 4. 2003, a to přesto, že mu rozhodnutím Okresního úřadu v Přerově pod č.j. RD-2/3032/3726/02 ze dne 15. 5. 2002 byl vysloven zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců, a to od nabytí právní moci dne 19. 6. 2002, za což byl podle §171 odst. 1 tr. zákona za použití §45 odst. 1, 2 tr. zákona a §45a odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 roků. Obviněnému J. B. byl trestní příkaz doručen dne 8. 12. 2003 a právní moci nabyl téhož dne. Výkon trestu obecně prospěšných prací dosud nebyl obviněnému nařízen.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 5 T 94/2003, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. B. Vytkl v ní, že zákon byl napadeným trestním příkazem porušen v ustanoveních §36, 45a odst. 1 tr. zákona a v ustanovení §2 odst. 5 tr. řádu.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud v Přerově si při vydávání trestního příkazu ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 5 T 94/2003 neověřil, že již dříve trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 5 T 236/2002, který nabyl právní moci dne 31. 1. 2003, byl obviněnému J. B. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který nebyl vykonán. Zmíněné odsouzení bylo přitom vyznačeno na návrhu státního zástupce na potrestání. Okresnímu soudu v Přerově před vydáním napadeného trestního příkazu nic nebránilo vyžádat spis Okresního soudu v Přerově, sp. zn. 5 T 236/2002, zjistit předchozí odsouzení J. B. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, jakož i skutečnost, že obviněný uloženou sankci nezačal vykonávat.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. řádu, že trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 5 T 94/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. B. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadený trestní příkaz a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Přihlédl i k vadám výroků, které nebyly stížností pro porušení zákona napadeny, pokud mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla stížností pro porušení zákona podána a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zákona platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle §45a odst. 1, věty prvé, tr. zákona trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle §2 odst. 5 tr. řádu orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. řádu hodnotí orgány činné v trestním řízení důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud konstatuje, že uvedenými zákonnými ustanoveními se Okresní soud v Přerově při vydání trestního příkazu ze dne 29.5.2003, sp.zn. 5 T 94/2003 a rozhodování o trestu důsledně neřídil.
Ve shodě s podanou stížností pro porušení zákona Nejvyšší soud zjistil, že okresní soud pochybil při ukládání trestu obecně prospěšných prací.
V projednávané trestní věci byl obviněný J. B. nejprve odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 5 T 236/2002, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 5 T 94/2003, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 150 hodin.
Jak vyplývá z vyjádření Probační a mediační služby ČR, středisko P., ze dne 24. 2. 2004, v době, kdy byl vydán napadený trestní příkaz, tj. ke dni 29. 5. 2003, obviněný J. B. z trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 5 T 236/2002, nic nevykonal.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému J. B. trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 5 T 94/2003, ve výměře 150 hodin spolu s dosud nevykonaným dříve uloženým trestem obecně prospěšných prací trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 5 T 236/2002, přesahoval o 50 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Přerově trestním příkazem ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 5 T 94/2003, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zákona ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 5 T 94/2003 se podává, že Okresní soud v Přerově v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, a to zejména trestní spis Okresního soudu v Přerově týkající se předchozí trestné činnosti obviněného J. B. Okresní soud v Přerově tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu v neprospěch obviněného J. B.
Je zřejmé, že všechna porušení zákona, která Nejvyšší soud zjistil na základě důvodů uvedených v podané stížnosti pro porušení zákona, se týkají výhradně výroku o trestu napadeného trestního příkazu. Podle §266 odst. 2 tr. řádu však lze proti výroku o trestu podat stížnost pro porušení zákona jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. řádu.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 50 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 5 T 94/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zákona a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného J. B.
Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. řádu (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. řádu bylo přikázáno Okresnímu soudu v Přerově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž při rozhodování o trestu obviněného J. B. aby respektoval zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zákona. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného J. B., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.
Vypracoval:
JUDr. P. Š.