ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.120.2004.1
sp. zn. 4 Tz 120/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. července 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. J. M. a JUDr. F. H. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. V., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 10. 2002, sp. zn. 1 T 198/2002 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 10. 2002, sp. zn. 1 T 198/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §37a, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. V.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Přerově se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 1 T 111/2002, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 20. 3. 2002, za což mu byl uložen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. a §314e odst. 2 tr. ř. trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému P. V. doručen dne 15. 7. 2002 a právní moci nabyl dne 24. 7. 2002.
Trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 10. 2002, sp. zn. 1 T 198/2002, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 27. 4. 2002, za což mu byl uložen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému P. V. doručen dne 19. 11. 2002 a právní moci nabyl dne 28. 11. 2002.
Proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 10. 2002, sp. zn. 1 T 198/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. V. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že ze spisu Okresního soudu v Přerově vyplývá, že je v něm založen opis z rejstříku trestů ze dne 22. 4. 2002. Ačkoliv samosoudce vydal napadený trestní příkaz až dne 4. 10. 2002, ve spise byl založen opis z rejstříku trestů téměř půl roku starý. Proto bylo jeho povinností vyžádat nový opis rejstříku trestů, zvláště když zamýšlel uložit trest obecně prospěšných prací. V důsledku tohoto pochybení byl obviněnému uložen další trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Vzhledem k tomu, že dříve vydaným trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 1 T 111/2002, již byl trest obecně prospěšných prací uložen v rozsahu 300 hodin, přesáhl součet těchto trestů o 300 hodin maximální výměru stanovenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Ministr spravedlnosti dále namítá, že napadeným trestním příkazem měl být správně uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu ve Vyškově ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 1 T 111/2002, neboť mezi souzenými trestnými činy je dán znak souhrnnosti.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 10. 2002, sp. zn. 1 T 198/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. V. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Nejvyšší soud se předně zabýval námitkou ministra spravedlnosti, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 10. 2002, sp. zn. 1 T 198/2002, měl být uložen souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu ve Vyškově ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 1 T 111/2002.
Obviněný P. V. byl trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 1 T 111/2002, doručeným obviněnému dne 15. 7. 2002, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 20. 3. 2002, trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 10. 2002, sp. zn. 1 T 198/2002, doručeným obviněnému dne 19. 11. 2002, byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 27. 4. 2002. Nejvyšší soud v této souvislosti upozorňuje, že z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Přerově vedeného pod sp. zn. 1 T 198/2002 vyplývá, že posléze uvedený trestný čin nebyl spáchán dne 27. 4. 2002, ale již dne 27. 3. 2002.
Z hlediska právní kvalifikace uvedených jednání obviněného P. V. je třeba uvést, že se obviněný dopustil trestné činnosti opakovaným jednáním spočívajícím v tom, že v samoobslužných prodejnách odcizil volně vystavené spotřební zboží, v prvním případě pánské kalhoty, ve druhém případě 2 ks litrových lahví alkoholu Fernet, v obou případech přitom postupoval tím způsobem, že si zboží uschoval pod bundu a bez zaplacení prošel do prostoru za pokladnou, kde byl zadržen. Je zřejmé, že jednotlivé dílčí útoky jednání obviněného P. V. naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák., jsou spojeny zcela stejným způsobem provedení a velmi blízkou souvislostí časovou i v předmětu útoku, z bezprostřední návaznosti a identického způsobu provedení jednotlivých dílčích útoků lze vyvodit závěr, že jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem obviněného P. V. pokračovat v trestné činnosti. Za této situace bylo třeba posoudit jednání obviněného P. V. podle §89 odst. 3 tr. zák. jako pokračující trestný čin krádeže, nikoli jako dva samostatné trestné činy krádeže spáchané v souběhu. K uvedenému je třeba dodat, že v období od 20. – 27. 3. 2002 nebyl obviněnému P. V. předán návrh na potrestání ani mu nebylo sděleno obvinění pro dílčí útok ze dne 20. 3. 2002, takže posouzení jednání obviněného jako pokračujícího trestného činu krádeže nebrání ani ustanovení §12 odst. 11 tr. ř.
Okresní soud v Přerově měl proto správně postupovat podle ustanovení §37a tr. zák., které upravuje ukládání společného trestu za trestné činy spáchané ve formě pokračování v případech, kdy nejsou všechny dílčí útoky pokračujícího trestného činů projednávány společně v jednom řízení. V souladu s ustanovením §37a tr. zák. měl Okresní soud v Přerově zrušit v trestním příkazu Okresního soudu ve Vyškově ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 1 T 111/2002, výrok o vině o pokračujícím trestném činu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které měly v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními ve zrušeném trestním příkazu rozhodnout o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, a měl obviněnému P. V. uložit společný trest za pokračující trestný čin krádeže.
Z hlediska dalších námitek uvedených ve stížnosti pro porušení zákona je třeba dále uvést, že podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
V případě projednávané trestní věci byl obviněný P. V. nejprve odsouzen trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 1 T 111/2002, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 10. 2002, sp. zn. 1 T 198/2002, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 400 hodin.
Jak vyplývá z podnětu ke stížnosti pro porušení zákona Probační a mediační služby, střediska Trutnov, ze dne 12. 2. 2004, v době rozhodnutí Okresního soudu v Přerově o uložení dalšího trestu obecně prospěšných prací obviněný P. V. ještě ani nezahájil výkon trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen předcházejícím trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 1 T 111/2002.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému P. V. trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 10. 2002, sp. zn. 1 T 198/2002, ve výměře 400 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací, která činila 300 hodin, přesahoval o 300 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Přerově trestním příkazem ze dne 4. 10. 2002, sp. zn. 1 T 198/2002, porušil zákon též v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněnému P. V.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 198/2002, konečně vyplývá, že Okresní soud v Přerově v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci. V souladu s podanou stížností pro porušení zákona je třeba konstatovat, že samosoudce, který vydal napadený trestní příkaz dne 4. 10. 2002, se neměl spokojit s opisem z rejstříku trestů ze dne 22. 4. 2002 (tedy s opisem, který byl téměř půl roku starý), ale před rozhodnutím ve věci samé měl vyžádal nový opis z rejstříku trestů obviněného P. V., který by byl aktuální v době vydání napadeného trestního příkazu. Okresní soud v Přerově však tímto způsobem nepostupoval, v důsledku čehož nezjistil potřebné údaje o tom, že se obviněný P. V. dopustil dne 20. 3. 2002 jednání, které bylo trestní příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 1 T 111/2002, posouzeno jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a že mu byl uložen trest obecně prospěšných prací, který nebyl ani zčásti vykonán. Okresní soud v Ostravě tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. V.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 10. 2002, sp. zn. 1 T 198/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §37a, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. V., podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil napadený trestní příkaz, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Přerově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby postupoval podle §37a tr. zák. a uložil obviněnému společný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu ve Vyškově ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 1 T 111/2002 a při rozhodování o trestu obviněného P. V. aby respektoval další zákonná ustanovení, včetně ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. upravující maximální výši trestní trestu obecně prospěšných prací. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného P. V., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.