Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.12.2004, sp. zn. 4 Tz 180/2004 [ rozsudek / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.180.2004.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.180.2004.1
sp. zn. 4 Tz 180/2004 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. prosince 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. P. K. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. D., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 6. 2004, sp. zn. 33 T 148/2002, a podle §268 odst. 2 tr. ř. a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto: Pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 6. 2004, sp. zn. 33 T 148/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §60 odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. D. Napadené usnesení se zrušuje v celém rozsahu. Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 33 T 148/2002, byl obviněný V. D. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Trestné činnosti se dopustil třemi útoky v době od 20. 10. 2001 do 30. 10. 2001. Za toto jednání byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 4 let. Rozsudek nabyl ve vztahu k obviněnému právní moci dne 12. 12. 2002. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 6 T 22/2003, byl ohledně obviněného V. D. podle §37a tr. zák. zrušen ve výroku o vině a ve výroku o trestu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 33 T 148/2002 (ve stejném rozsahu byl zrušen i trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 52 T 69/2002) a obviněný byl uznán vinným m. j. pokračujícími trestnými činy krádeže a poškozování cizí věci podle §247 odst. 1 a §257 odst. 1 tr. zák., jejichž dílčími útoky bylo právě jednání, za něž byl obviněný původně odsouzen ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 33 T 148/2002. Byl mu uložen podle §238 odst. 2 tr. zák., za použití §37a tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. společný a úhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Tento rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, neboť strany se v hlavním líčení práva odvolání vzdaly a rozsudek byl vyhotoven ve zjednodušené formě podle §314d odst. 3 tr. ř. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 6. 2004, sp. zn. 33 T 148/2002, rozhodla samosoudkyně (v usnesení nesprávně uvedeno předsedkyně senátu) podle §60 odst. 1 tr. zák., že obviněný V. D. trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 33 T 148/2002, vykoná, a to ve věznici s dozorem. Toto usnesení nabylo právní moci dne 6. 7. 2004. Proti citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. D. Vytýká v ní, že tímto usnesením byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §60 odst. 1 tr. zák. Ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal ministr spravedlnosti na skutečnost, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 napadeným usnesením rozhodla o nařízení výkonu podmíněného trestu odnětí svobody, ačkoliv v době vydání napadeného usnesení již uvedený trest neexistoval, protože byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 6 T 22/2003, zrušen ve výroku o vině i ve výroku o trestu. Tato skutečnost přitom mohla být samosoudkyní zjištěna z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 6 T 22/2003, který byl použit jako důkaz listinné povahy ve veřejném zasedání konaném dne 16. 6. 2004. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. D. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Podle §60 odst. 1 tr. zák. jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. Výjimečně může soud vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného ponechat podmíněné odsouzení v platnosti, i když odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu, a a)stanovit nad odsouzeným dohled, b)přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než dvě léta, přičemž nesmí překročit horní hranici zkušební doby stanovené v §59 odst. 1, nebo c)stanovit dosud neuložená přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti uvedené v §26 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život. Nejvyšší soud konstatuje, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 se citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídila. Jak je již výše uvedeno, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 33 T 148/2002, byl V. D. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. spáchanými ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 4 let. Rozsudek nabyl ve vztahu k obviněnému právní moci dne 12. 12. 2002. Ze zprávy Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 bylo zjištěno, že státní zástupce nesouhlasí v případě obviněného V. D. s postupem dle §330 odst. 4 tr. ř., neboť obviněný V. D. se měl dopustit další trestné činnosti. Tato okolnost vedla samosoudkyni k nařízení veřejného zasedání dle §330 odst. 1 tr. ř., v němž hodlala rozhodnout o nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Součástí přípravy na veřejné zasedání bylo i opatření samosoudkyně, jímž vyžádala nový opis rejstříku trestů obviněného, z něhož mohla zjistit, že obviněný V. D. byl znovu odsouzen rozsudkem Obvodním soudem pro Prahu 4 ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 6 T 22/2003, pro m.j.majetkovou trestnou činnost kvalifikovanou dle §247 odst. 1 písm. a), b) a §257 odst. 1 tr. zák., za což mu byl uložen trest odnětí svobody (v rejstříku trestů nesprávně označen jako souhrnný), když současně byl zrušen výrok o vině i o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 33 T 148/2002 (ve stejném rozsahu i trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 52 T 69/2002). Byť údaje uvedené v rejstříku trestů přesně neodpovídají rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 33 T 148/2002, jak byl vyhlášen, ve spisovém materiálu, který měla samosoudkyně k dispozici, je opis tohoto rozsudku obsažen. Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 16. 6. 2004 vyplývá, že samosoudkyně při tomto jednání provedla důkaz přečtením tohoto rozsudku. Je otázkou, jakou pozornost tomuto důkazu samosoudkyně věnovala, neboť nemohla přehlédnout, že právě citovaným rozsudkem byl dne 6. 3. 2003 podle §37a tr. zák. zrušen výrok o vině a trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 33 T 148/2002, obviněný byl nově uznán vinným m.j. pokračujícími trestnými činy krádeže a poškozování cizí věci podle §247 odst. 1 a §257 odst. 1 tr. zák., jejichž dílčími útoky bylo právě jednání, za něž byl obviněný původně odsouzen ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 33 T 148/2002. Za to mu byl nově uložen společný trest dle §37a tr. zák. v délce deseti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Z uvedeného výčtu vyplývá, že v době, kdy samosoudkyně nařizovala veřejné zasedání dle §330 odst. 1 tr. ř., a poté rozhodovala o nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody dle zásad stanovených v §60 odst. 1 tr. zák., neexistoval již zákonný podklad k tomuto procesnímu postupu, t. j. výrok o vině a trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 33 T 148/2002. Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 tak porušila zákon jednak v ustanovení §60 odst. 1 tr. zák., neboť rozhodlo o výkonu již neexistujícího trestu odnětí svobody, a jednak v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť nezjistila skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a který byl nezbytný pro její rozhodnutí, a tato nedostatečně provedená skutková zjištění se promítla i do vadného a neadekvátního hodnocení provedených důkazů. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem vyslovil Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 6. 2004, sp. zn. 33 T 148/2002, byl porušen zákon v ustanovení §60 odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. D., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jelikož po zrušení napadeného rozhodnutí nebylo nutno učinit ve věci nové rozhodnutí, nepřicházel v úvahu postup Nejvyššího soudu podle §270 či §271 tr. ř. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. prosince 2004 Předseda senátu: JUDr. J. P. Vypracoval: JUDr. P. Š.

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/28/2004
Spisová značka:4 Tz 180/2004
ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.180.2004.1
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20