ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.767.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 767/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2004 o dovolání obviněného D. G., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. 7 To 52/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 119/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný D. G. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 10. 2003, sp. zn. 5 T 119/2003, uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., protože ve dnech 15. 7. 2003, 16. 7. 2003 a 17. 7. 2003 opakovaně telefonoval a zasílal SMS zprávy poškozenému T. S. a požadoval po něm zaplacení dluhu L. Š. ve výši 10.000,- Kč s tím, že pokud nezaplatí, tak se částka každým dnem navyšuje o 5.000,- Kč, dále mu sdělil, že „se k němu bude chovat jako ke zvířeti, neboť zvíře, když něco nepochopí, tak se zmlátí“, zastrašoval ho tím, že pokud dlužnou částku neuhradí nejpozději do 21. 7. 2003, tak si za ni může rovnou koupit rakev, opakovaně si s poškozeným sjednával schůzky za účelem převzetí peněz, přičemž na poslední schůzku dne 22. 7. 2003 ve 12.00 hodin v ul. B., P. přišel k poškozenému se slovy: „do piče, kde máš ty peníze?“, načež byl zadržen hlídkou PČR, takže k předání peněz nedošlo. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 3 let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. 7 To 52/2004, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný D. G. dovolání prostřednictvím svého obhájce z důvodu uvedeného v §265b písm. f) tr. ř. V dovolání uvedené ustanovení §265b písm. f) tr. ř. neexistuje, neboť ustanovení §265b tr. ř. je členěno na odstavce. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je určen pro případy, kdy soud vyslovil jiné rozhodnutí než odsuzující nebo zprošťující rozsudek, takže uplatnění tohoto ustanovení v předmětné věci nepřichází vůbec v úvahu. Obsah dovolacích námitek uplatněných obviněným však nasvědčuje tomu, že dovolatel měl ve skutečnosti na mysli dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a neodmítl jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., protože nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání, jak alternativně navrhoval státní zástupce.
Obviněný v dovolání namítá, že jeho jednání nemělo být posouzeno jako trestněprávní jednání, protože jednal jako zmocněnec svědkyně L. Š. a žádného jednání naplňujícího znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání se nedopustil. Obviněný zásadně nesouhlasí s tím, že jeho jednání bylo hodnoceno jako trestný čin pouze na základě výpovědi poškozeného T. S. a poukázal na skutečnost, že bylo bez pochyb prokázáno, že poškozený v přípravném řízení lhal, a to o podstatných věcech. Proto je jeho výpověď nevěrohodná a nelze z ní při posouzení skutkových i právních otázek vycházet. Nebylo tedy bezpečně prokázáno, že by jednání obviněného naplnilo znaky žalovaného či jiného trestného činu, nebyla vyvrácena obhajoba obviněného a proto je nutné jeho jednání hodnotit jako občanskoprávní záležitost. Na základě shora uvedeného obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud, jakožto soud dovolací, napadené rozhodnutí zrušil a přikázal, aby Městský soud v Praze věc znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se v smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Pro případ, že by Nejvyšší soud neshledal podmínky pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., protože nesplňuje náležitosti obsahu dovolání, se státní zástupce domnívá, že námitku, podle které v předmětné věci jde toliko o občanskoprávní vztah, by pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo možno podřadit pouze v případě, že by dovolatel vycházel ze skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě a namítal, že tato skutková zjištění neodpovídají zákonným znakům trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. Obviněný D. G. však fakticky napadá skutkový základ napadených soudních rozhodnutí, neboť tvrdí, že soudy vycházely z nevěrohodné výpovědi poškozeného T. S., a současně odkazuje na svoji údajně nevyvrácenou obhajobu uplatňovanou v původním řízení. Dovolací námitky obviněného D. G. jsou proto námitkami primárně skutkovými; námitky skutkového charakteru se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově nekryjí a nelze je uplatňovat ani v rámci žádného jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b tr. ř.
Státní zástupce z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasí i pro případ jiného než výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného D. G. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou-obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání je možné podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze vytknout i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.
Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání řízení zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.). Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný D. G. spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný D. G. opřel dovolání o námitky vytýkající nedostatečná skutková zjištění a nesprávné hodnocení důkazů s cílem navodit změnu ve skutkových zjištěních a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. Jde o námitky obviněného, že jeho jednání bylo hodnoceno jako trestný čin pouze na základě výpovědi poškozeného T. S., i když podle jeho názoru bylo bez pochyb prokázáno, že poškozený v přípravném řízení v podstatných věcech lhal.
Obviněný D. G. sice ve svém dovolání poukazuje na zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že soud nesprávně právně posoudil skutek, ale tuto námitku vůbec blíže nerozvedl a nepodložil žádnými argumenty. Naopak jeho konkrétní argumenty v dovolání uvedené vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem jeho dovolacích námitek se totiž staly výhrady zaměřené výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení provedených důkazů, jak o tom svědčí konkrétní námitky uvedené v dovolání. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě nebyl ve skutečnosti uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť ze strany obviněného jde výlučně o námitky, které jsou mimo rámec tohoto zákonného dovolacího důvodu a nelze je podřadit ani pod některý další zákonem taxativně stanovený dovolací důvod.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného D. G. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumat dovoláním napadené výroky a řízení, které jim předcházelo, přičemž toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal