Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.12.2004, sp. zn. 7 Tdo 1371/2004 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1371.2004.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1371.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1371/2004 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 28. prosince 2004 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. S., které podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 9 To 153/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 50 T 84/2002, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 10. 3. 2003, sp. zn. 50 T 84/2002, byl obviněný R. S, (společně se spoluobviněnou K. K.) uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním uvedeným ve výrokové části rozsudku soudu I. stupně. Tímž rozsudkem byl podle §226 písm. a) a c) tr. ř. obviněný zproštěn obžaloby pro dalších pět útoků kvalifikovaných obžalobou rovněž jako trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák. Za trestný čin jímž byl uznán vinným byl R. S. podle §187 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody na 3 roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání R. S. a v jeho neprospěch Obvodní státní zástupce pro Prahu 9. Odvolání R. S. bylo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 9 To 153/2002, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné. K odvolání státního zástupce odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně ohledně tohoto obviněného pouze ve výroku o trestu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově uložil R. S. podle §187 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. Ohledně důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný namítá, že odvolací soud porušil ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, které bylo nařízeno na den 2. 6. 2004. Namítá, že ještě před započetím veřejného zasedání telefonicky žádal svoji obhájkyni, aby jej z důvodu nemoci omluvila a požádala o odročení jednání s tím, že lékařské potvrzení dodá následující den, když v den jednání nebyl schopen toto potvrzení soudu ani obhájkyni doručit. Odvolací soud ale jeho omluvu nepřijal a jednal v jeho nepřítomnosti. S poukazem na potvrzení ošetřující lékařky MUDr. M. J., které bylo následující den také doručeno soudu, a z kterého vyplývá, že se veřejného zasedání dne 2. 6. 2004 ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit, má za to, že přes závažnou překážku mu odvolací soud neumožnil účast na veřejném zasedání o odvolání a porušil tak jeho právo uvedené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod na projednání věci v jeho přítomnosti. Ohledně důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítá, že skutkové zjištění soudu I. stupně spočívá na nesprávném posouzení skutku, protože jediným důkazem proti němu byla výpověď spoluobviněné K. K. Je také toho názoru, že v jeho případě došlo k vyprovokování skutku policií, což dovozuje z úředního záznamu policie ze dne 31. 3. 2003, z něhož vyplývá, že se policisté předem domluvili se svědkem J. na předání drogy. Považuje proto za nepochybné, že když policie neměla dostatečné důkazy k jeho trestnímu stíhání, bylo přistoupeno k jejich opatření nezákonným způsobem, a to vyprovokováním jeho jednání. Navrhl proto, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a věc vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného ohledně jeho námitek ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedla, že z okolností celého případu je zřejmé jednoznačné směřování úmyslu obviněného k nelegálnímu obchodu s drogami, přičemž prvního dílčího útoku, který měl všechny znaky skutkové podstaty pokračujícího trestného činu jímž byl nakonec uznán vinným, se dopustil již předtím, než svědek M. J. nabídl Policii ČR svoji pomoc. Nejednalo se tedy o případ, kdy pachatel se až v důsledku aktivity policie rozhodne spáchat trestný čin, resp. je k jeho spáchání vyprovokován. Neobstojí tedy námitka obviněného, že se jednalo o provokaci a tím o opatření důkazů nelegálním způsobem. Ohledně námitek obviněného týkajících se důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že důvodem zakotvení práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu kladeno obžalobou za vinu a k důkazům, na nichž je obžaloba založen. Trestní řád proto stanoví odlišné požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování a zákonné podmínky pro přítomnost obviněného u veřejného zasedání tak rigorózně vymezeny nejsou. To je zřejmé z ustanovení §238 odst. 1 tr. ř., podle něhož se na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení. Z tohoto ustanovení tedy nevyplývá, že by se ustanovení o hlavním líčení měla přiměřeně použít rovněž na přítomnost osob při veřejném zasedání. Ústavní právo obviněného vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je třeba zachovat v případě, že na něm trvá a výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, přičemž svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádné omluví takovými důvody, které mu fakticky brání se tohoto zasedání zúčastnit. Pokud měl obviněný i jeho obhájkyně zachovanou zákonnou lhůtu k přípravě a před odvolacím soudem nebylo prováděno dokazování, přičemž se jednalo o zdravotní indispozici, která teprve po veřejném zasedání přerostla ve stav, který si vyžádal pracovní neschopnost a obviněný nedoložil, že by mu tento stav bránil v účasti na veřejném zasedání, případně zdravotními potížemi trpěl již v době, kdy mu byl znám termín veřejného zasedání, ale lékařské potvrzení o své nezpůsobilosti zúčastnit se veřejného zasedání si včas nezajistil, pak ze strany odvolacího soudu nedošlo k porušení daných zákonných norem a bude namístě odmítnutí dovolání jako zjevně neopodstatněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný námitkou ohledně vyprovokování jeho jednání policií napadá závěr soudů o existenci jeho zavinění ve formě úmyslu, tj. v podstatě, že daný skutek není trestným činem, protože v důsledku policejní provokace nebyla naplněna jeho subjektivní stránka. Tato námitka odpovídá v dovolání uplatněnému důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto se jí Nejvyšší soud zabýval. Nález Ústavního soudu ČR č. III 597/99, jak na něj obviněný poukazuje v dovolání, dopadá na případy, kdy pachatel neměl v úmyslu spáchat daný trestný čin a rozhodl se k tomu až poté, co byl vyprovokován k jeho spáchání v důsledku aktivity (provokace) orgánů policie. V případě obviněného by tomu tak bylo za situace, že by se nezabýval prodejem heroinu a dopustil by se tohoto jednání až poté, co by byl o prodej této drogy požádán na základě podnětu orgánů policie. Státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání správně uvádí, že v daném případě se ale nejedná o situaci, kdy se pachatel až v důsledku aktivity rozhodne spáchat trestný čin, resp. je k jeho spáchání vyprovokován. Jak vyplývá ze skutkových zjištění soudu I. stupně, podílel se obžalovaný dne 31. 1. 2002 na prodeji heroinu ve dvou případech, a to v době kolem 12:30 hod. a kolem 15:00 hod. V prvním případě dne 31. 1. 2002 kolem 12:30 hod. došlo k zadržení skupiny drogově závislých osob orgány Policie ČR poté, co od neznámých osob koupili 3 g heroinu. Ohledně prodejců drogy bylo pouze zjištěno, že se jedná o osoby jim známé pod přezdívkou H a K. K druhému případu dne 31. 1. 2002 kolem 15:00 hod. u nádraží došlo poté, co svědek M. J. z podnětu orgánů police po jeho propuštění telefonicky požádal o další schůzku za účelem nákupu heroinu. Při této schůzce došlo po předání drogy k zadržení spoluobviněné K. K. a posléze k zadržení také obviněného R. S. Z uvedeného je zřejmé, že R. S. nepojal úmysl podílet se na prodeji drogy až poté, co došlo za tímto účelem svědkem M. J. ke sjednání druhé schůzky dne 31. 1. 2002, ale jednal takto úmyslně již při prvním prodeji drogy a druhá schůzka pak již směřovala především k zjištění totožnosti a zadržení prodejců drog. Zásah policie tedy nevedl k podněcování obviněného k tomu, aby konal něco co sám nemá v úmyslu. V daném případě se tedy nejednalo o policejní provokaci trestné činnosti a námitka obviněného v tomto směru je zjevně neopodstatněná. Totéž platí i ohledně námitky obviněného týkající se důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Jak vyplývá z trestního spisu odvolací soud nařídil první veřejné zasedání o odvolání obviněného na den 19. 5. 2004. Čtyři dny před jeho konáním obviněný doručil odvolacímu soudu přípis v němž uvedl, že se veřejného zasedání dne 19. 5. 2004 nemůže zúčastnit protože je nemocen, požádal o jeho odročení na jiný termín s tím, že trvá na své osobní účasti. Současně s tím přiložil i potvrzení o pracovní neschopnosti od 11. 5. 2004. Jak vyplývá z protokolu o veřejném zasedání ze dne 19. 5. 2004, odvolací soud za účelem ověření, zda je obviněný schopen účasti u veřejného zasedání, toto odročil na den 2. 6. 2004 ve 14:00 hod. Poté soud přípisem, který byl obviněnému doručen dne 22. 5. 2004, jej upozornil na to, že ne každá pracovní neschopnost znamená automaticky také i omluvu u soudního jednání, kterou lze přijmout pouze tehdy, že je podle vyjádření ošetřujícího lékaře současně vyloučena jeho účast u soudního jednání, protože by to ohrozilo zdraví obviněného. Současně s uvedeným přípisem bylo obviněnému dne 22. 5. 2004 doručeno také vyrozumění o konání veřejného zasedání dne 2. 6. 2004. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 2. 6. 2004 pak vyplývá, že se obviněný nedostavil. Jeho osobně přítomná obhájkyně pak uvedla, že dnešního dne jí telefonovala ošetřující lékařka obviněného a sdělila jí, že obviněný není dnešního dne schopen účasti u veřejného zasedání. Poté se soud opakovaně snažil telefonicky spojit s touto lékařkou, ale neúspěšně. Rovněž v trestní kanceláři bylo ověřováno, zda zde v trestní věci obžalovaného nebyla doručena nějaká nová zpráva, nebo zda lékařka či obžalovaný nekontaktovali trestní kancelář. Poté co výsledek této snahy soudu o zjištění nějaké omluvy obviněného z veřejného zasedání byl negativní, a když soud neměl žádný doklad o tom, že by práceneschopnost obviněného pokračovala, dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného. V důsledku uvedeného šetření bylo veřejné zasedání zahájeno s půlhodinovým zpožděním a v jeho závěru bylo vyhlášeno rozhodnutí odvolacího soudu. Jak dále vyplývá z trestního spisu, až následujícího dne 3. 6. 2004 bylo soudu doručeno družkou obviněného potvrzení o jeho pracovní neschopnosti od 2. 6. 2004, tj. ode dne, kdy se konalo druhé odročené veřejné zasedání. Potvrzení lékařky z téhož dne, z něhož vyplývalo, že obviněný nebyl schopen účasti u prvního veřejného zasedání dne 19. 5. 2004 a dále, že dne 2. 6. 2004 byl ošetřen pro bolesti v krku, teploty a bolesti při polykání a bolesti kloubů, a z tohoto důvodu se nemohl zúčastnit u veřejného zasedání, bylo pak odvolacímu soudu doručeno až 4. 6. 2004, tj. druhý den po veřejném zasedání. Podle §234 odst. 1 tr. ř. se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele. Podle §263 odst. 4 tr. ř. lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účastí při veřejném zasedání vzdává. Podle §238 tr. ř. se na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení. Uvedené ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. v daném případě nepřichází v úvahu, protože obviněný nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody. Vyplývá však z něj, že zákon pouze pro tyto případy stanovuje přísné podmínky omezující možnost soudu konat veřejné zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného. Rovněž z citovaného ustanovení §238 tr. ř. vyplývá, že přísné podmínky stanovené pro konání hlavního líčení, se z hlediska přítomnosti obviněného nevztahují také na veřejné zasedání o odvolání. Je to dáno tím, že hlavní líčení je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování a nepřítomnost obviněného je spíše výjimečná (§202 tr. ř.). Právo obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je ale nutno také u veřejného zasedání odvolacího soudu zachovat, pokud on sám dá jednoznačně najevo, že nesouhlasí s jeho konáním v jeho nepřítomnosti a z již nařízeného zasedání se řádně a včas omluví. V této trestní věci tak ale obviněný neučinil. Jak vyplývá ze shora uvedených okolností za nichž probíhalo řízení u odvolacího soudu, obviněný se včas omluvil pouze z veřejného zasedání, které bylo nařízeno na den 19. 5. 2004. Soud jeho žádosti o odročení tohoto zasedání vyhověl, přičemž jej řádně poučil, že pouhá pracovní neschopnost ještě neznamená, že není schopen také účasti na veřejném zasedání a že tato skutečnost musí být doložena lékařem. O konání odročeného veřejného zasedání se obviněný dozvěděl 10 dní předem a byl si také plně vědom nutnosti, doložit v případě pracovní neschopnosti soudu rovněž potvrzení lékaře o tom, že v důsledku nemoci není schopen se veřejného zasedání zúčastnit. Pokud se tedy obviněný k veřejnému zasedání dne 2. 6. 2004 opět nedostavil a soudu nijak nedoručil potvrzení lékaře o tom, že není schopen se veřejného zasedání ze zdravotních důvodů zúčastnit, nelze odvolacímu soudu vytýkat, že porušil jeho právo na projednání věci v jeho přítomnosti, zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Nelze totiž přehlédnout, že obviněný nebyl k veřejnému zasedání předvolán, ale byl o jeho konání toliko vyrozuměn. Již tím dal odvolací soud obviněnému jasně najevo, že sám nepovažuje jeho osobní přítomnost za nutnou a může ve věci rozhodnout i v jeho nepřítomnosti. Pokud přesto obviněný trval na své osobní účasti, bylo především jeho povinností a v jeho zájmu, aby učinil vše, co pro zachování tohoto jeho práva bylo potřebné. Nelze vytýkat soudu, že porušil jeho práva a na druhé straně neučinit nic pro to, aby soud tato jeho práva mohl zachovat. Přitom odvolací soud vyvinul maximální úsilí proto, aby se zachovalo právo obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti. Nic na tom nemění ani prohlášení obhájkyně u veřejného zasedání, když obviněnému bylo zřejmé, že soud pro řádnou omluvu jeho nepřítomnosti vyžaduje zprávu ošetřujícího lékaře o tom, že v důsledku nemoci není schopen účasti na soudním jednání. I když se pomine skutečnost, že obviněný se dostavil k lékaři zrovna v den konání odročeného veřejného zasedání, nelze mít za to, že se jednalo o náhlé zhoršení jeho zdravotního stavu natolik, že by nebyl schopen dostavit se také k soudu. To totiž nevyplývá ani ze zprávy ošetřující lékařky ze dne 2. 6. 2004, ve které pouze konstatuje potíže, pro které byl obviněný ošetřen a z tohoto důvodu, že se nemohl zúčastnit veřejného zasedání. Lékařka tedy nekonstatovala, že obviněný pro zdravotní potíže nebyl ani schopen se veřejného zasedání zúčastnit. Tuto zprávu navíc soud ani neměl včas k dispozici. Obviněný také věděl, že jeho případná neschopnost zúčastnit se veřejného zasedání musí být doložena lékařskou zprávou soudu. Nestačí tedy nějaký telefonát lékařky advokátovi. Měl-li tedy obviněný dne 2. 6. 2004 zdravotní potíže a navštívil proto lékaře, bylo na něm, aby u soudu včas zabezpečil řádnou omluvu, zvláště pak, když veřejné zasedání se nekonalo v ranních hodinách, ale jeho začátek byl stanoven až na 14:00 hod. Obviněný se tak, přes vědomí její nutnosti, nejen včas nezabezpečil potřebnou zprávu ošetřující lékařky, ač ji v daný den navštívil, ale rovněž neučinil nic pro to, aby soud tuto zprávu měl k dispozici a mohl případně na jejím základě opětovně odročit veřejné zasedání. Nemohl-li tak obviněný učinit osobně, mohl tak včas učinit např. prostřednictvím svojí družky. Ta se však k soudu dostavila až následující den a přinesla pouze potvrzení o pracovní neschopnosti, nikoli však zprávu lékařky. Výhradně vinou obviněného, který také musí střežit svá práva, došlo tak k situaci, že soud v době konání veřejného zasedání neměl žádné hodnověrné důkazy o tom, že obviněný ze zdravotních důvodů není schopen účasti u veřejného zasedání o odvolání. Postupem odvolacího soudu tak nedošlo k porušení práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti a námitka obviněného také v tomto směru je zjevně neopodstatněná. Na základě uvedených důvodů bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. prosince 2004 Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/28/2004
Spisová značka:7 Tdo 1371/2004
ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1371.2004.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20