ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1391.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1391/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 12. 2004 o dovolání obviněného M. Z., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. 13 To 68/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1 T 60/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Z. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. 1 T 60/2003, byl obviněný M. Z. uznán vinným pokusem trestného činu podílnictví podle §8 odst. 1, §251 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Toho se podle zjištění okresního soudu dopustil obviněný tím, že v ranních hodinách dne 6. 11. 2001 v obci J., se pokusil s obviněným J. Z. převézt do své provozovny autoservisu motorové vozidlo zn. VW Passat, v hodnotě nejméně 150.000,- Kč, které odcizil obviněný J. Z.
Obviněnému M. Z. byl uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků.
Současně byl obviněný tímto rozsudkem podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro další skutek kvalifikovaný obžalobou jako trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podali obviněný M. Z. i okresní státní zástupce pro Prahu-západ odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. 13 To 68/2004, shodně zamítnuta podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
II.
Toto usnesení bylo obviněnému i jeho obhájkyni doručeno dne 3. 8. 2004.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. B. M. dovolání, které adresoval Okresnímu soudu Praha-západ a podal jej na poště dne 2. 10. 2004. V tomto podání namítl, že napadené rozhodnutí podle jeho názoru spočívá na „nesprávném právním posouzení skutku a zejména nesprávném hmotně právním posouzení skutkového děje“.
Okresnímu soudu vytýká, že jej opětovně uznal vinným, ačkoli měl k dispozici stejné důkazy jako při předchozím rozhodnutí, kdy byly shledány nedostatečnými. Nyní pouze jeho jednání překvalifikoval na pokus trestného činu podílnictví. Podle názoru obviněného jde o snahu soudu jej za každou cenu potrestat. V další části dovolání provádí obviněný podrobnou analýzu provedených důkazů. Nesouhlasí s tím, že by nepřímé důkazy vedly k závěru, že věděl, že předmětné vozidlo pochází z trestné činnosti. Dohoda mezi ním a obviněným J. Z. podle jeho přesvědčení nebyla prokázána, takže závěr o své vině považuje obviněný za pouhou spekulaci. Závěrem dovolání navrhoval, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno.
Okresní soud vyzval obhájkyni obviněného JUDr. B. M. přípisem, který jí byl doručen 1. 11. 2004, aby dovolání ve lhůtě dvou týdnů doplnila odkazem na konkrétní zákonné ustanovení §265b tr. ř. s upozorněním, že jinak bude dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítnuto.
Obhájkyně pak podáním adresovaným okresnímu soudu podaným na poštu dne 14. 11. 2004 doplnila dovolání tak, že jeho prostřednictvím napadá obviněný výrok o vině i trestu, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této souvislosti opakuje, že podle jeho přesvědčení nebyl v průběhu celého řízení proveden důkaz, který by jej usvědčoval. I fakt, že spoluobviněný J. Z. nevypovídal, byl podle mínění obviněného vykládán v jeho neprospěch.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila v souladu s ust. §265h odst. 2 tr. ř. V tomto vyjádření rozebrala postup obou soudů s tím, že v něm nespatřuje žádné pochybení, a proto navrhuje dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, zda dovolání je přípustné, obsahuje všechny náležitosti, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
V tomto směru shledal veškeré zákonné podmínky splněny. Nejvyšší soud přitom řešil otázku, zda dovolání obviněného mělo všechny náležitosti, když v podání obhájkyně obviněného ze dne 2. 10. 2004 nebyl uveden odkaz na zákonné ust. §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Tento odkaz doplnila obhájkyně k výzvě soudu až podáním ze dne 14. 11. 2004, tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené §265e odst. 1 tr. ř. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu se v minulosti bylo možno setkat i s právním názorem, že doplnění důvodu dovolání nelze vzhledem k ust. §265f odst. 2 tr. ř. činit po uplynutí zmíněné dvouměsíční lhůty. V současné době však, a to i pod vlivem rozhodovací činnosti Ústavního soudu (viz např. IV. ÚS 134/03) převládl právní názor, že i když původní včas podané dovolání neobsahovalo výslovný odkaz na některé ze shora zmíněných zákonných ustanovení, doplní-li je obhájce dodatečně ve lhůtě stanovené mu předsedou senátu soudu prvního stupně v souladu s ust. §265h odst. 1 tr. ř., nelze takové odvolání odmítat podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. s odkazem na §265f odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud se poté zaměřil na to, zda námitky uplatněné obviněným lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Námitky uplatněné v dovolání obviněného M. Z. však proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, nesměřovaly. Obviněný svým dovoláním brojil proti tomu, jak soudy hodnotily provedené důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodily. Dovoláním se domáhal odlišného hodnocení důkazů, a to zejména v tom směru, že v inkriminované době nebyl s obviněným J. Z. v kontaktu a nevěděl, že auto, které převáží, bylo odcizeno, takže se zjištěného skutku nedopustil. Na podkladě těchto výhrad skutkového rázu pak následně dovozoval, že neměl být uznán vinným pokusem trestného činu podílnictví podle §8 odst. 1, §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Tyto námitky obviněného však podle závěru Nejvyššího soudu deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jiný dovolací důvod nenaplňovaly.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. Z. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr