ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.10.2005.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. ledna 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky H. Š., rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. 34 Hv 17/04 k, a to pro trestný čin převaděčství, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu, podle §104 odst. 1, 3 první a druhý případ cizineckého zákona, §15 odst. 1 rakouského trestního zákoníku a trestný čin účasti na zločinné organizaci podle §278a rakouského trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. 34 Hv 17/04 k, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl H. Š. uznán vinným trestným činem převaděčství, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu, podle §104 odst. 1, 3 první a druhý případ cizineckého zákona, §15 odst. 1 rakouského trestního zákoníku a trestným činem účasti na zločinné organizaci podle §278a rakouského trestního zákoníku, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že se z výdělečných pohnutek podílel na činnosti převaděčské organizace o větším počtu osob, jež se zaměřovala na nepřetržité a plánované páchání závažné trestné činnosti v tomto oboru a tím se snažila o vlastní obohacení ve velikém rozsahu a současně zastrašení ostatních členů a tajení své činnosti zvláštním způsobem. V jejím rámci v obcích L., W., G. a v jiných místech zajišťoval protiprávní přicestování cizinců do členského státu EU anebo do státu sousedícího s R., když převezl celkem 20 č. s. p. z Č. r. přes R. do P. v I. Jako řidič vozidla pronajatého u firmy H. Č., kteří předtím přešli přes „zelenou“ hranici do R.za pomoci střídajících se pěších převaděčů, vždy přepravil do P. Konkrétně takto přepravil v nočních hodinách na 5. 5. 2002, na 11. 5. 2002, na 22. 5. 2002, na 26. 5. 2002 a na 8. 6. 2002 vždy převážel 4 cizince, přičemž ve druhém čtvrtém případě nedošlo k dokonání činu. Jednal přitom s úmyslem opatřit si touto činností majetkový prospěch.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“), návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. H. Š. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, jež zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud pak jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch