ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.1142.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 1142/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 31. října 2005 dovolání obviněného J. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. dubna 2005, sp. zn. 8 To 24/2005, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 29/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. prosince 2004, sp. zn. 1 T 29/2004, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti let s výkonem ve věznici se zvýšenou ostrahou a současně mu bylo uloženo ústavní ochranné léčení sexuologické.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. dubna 2005, sp. zn. 8 To 24/2005, byl k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a dále podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. mu bylo uloženo ústavní ochranné léčení sexuologické. Uvedeného trestného činu se podle zjištění odvolacího soudu dopustil v podstatě tím, že v přesně nezjištěné době od 15.34 hodin do 16.05 hodin dne 26. 4. 2004 v prostoru zvaném U. Š. v katastru obce R., okres Č. B., úmyslně usmrtil uškrcením předem připravenou textilní páskou L. Č..
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání, které opřel jednak o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a jednak o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., tedy že mu bylo uloženo ochranné opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
V dalším textu mimořádného opravného prostředku k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zdůrazňuje, že vady právního posouzení v této věci mají základ v nesprávném zjištění skutkového stavu s tím, že o jeho vině nadále přetrvávají důvodné pochybnosti. Setrvává na svém tvrzení, že se posuzovaného trestného činu nedopustil, rozebírá dosud provedené důkazy a vytýká soudům, že je nesprávně vyhodnotily v jeho neprospěch. Tyto dovolací námitky se zejména vztahují k vyhodnocení záznamu o uskutečněných telefonních hovorech, k nálezu textilní pásky – škrtidla na krku poškozené a biologického materiálu nalezeného na svršcích zemřelé. Dále vytýká soudům, že se náležitě nevypořádaly s výpověďmi svědků J. L. a Z. S. a že přihlédly ke svědectví M. S., ačkoliv jeho výpověď nebyla provedena v souladu se zákonem. Další jeho výhrady směřují k tomu, že soudy neprovedly všechny obhajobou navrhované důkazy - např. neopatřily záznam o komunikaci z mobilních telefonů svědků Z. S. a J. L., nedoplnily znalecký posudek z odvětví kriminalistické genetické expertizy apod. Na základě těchto dovolacích námitek dovolatel uzavírá, že v posuzované věci chybí skutkový podklad o jeho pachatelství úmyslným usmrcením poškozené L. Č.
V další části dovolání, a to ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., obviněný poukazuje na závěry znalců z oboru psychiatrie, sexuologie a psychologie - prof. MUDr. J. R., DrSc., MUDr. L. P. a PhDr. K. N., Csc., učiněné k otázce, zda obviněný trpí sexuální deviací, či nikoliv. Má za to, že znalci potřebu uložit mu ochranné léčení sexuologické založili na sexuální motivaci jeho činu, což však zjištěno nebylo, a jejich závěry jsou navíc i vnitřně rozporné. Proto má za to, že u něj nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení.
V petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. 8 To 24/2005, v celém rozsahu zrušil, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se nejvyšší státní zástupce vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství tak, že dovolání sice obviněný opírá o zákonný dovolací důvod spočívající v tvrzené vadě v právním posouzení skutku, v důvodech svého dovolání však žádnou konkrétní námitku hmotně právní povahy neuvádí, naopak vadu v právním posouzení skutku podmiňuje nedostatečným, resp. nesprávným zjištěním skutkového stavu věci. Domáhá se jiného hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy. Hodnocení důkazů však nelze považovat za hmotně právní posouzení věci ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a výhrady vůči procesnímu postupu soudů nespadají pod žádný jiný zákonný dovolací důvod. Obdobně při námitce vůči rozhodnutí o uložení ochranného léčení dovolatel poukazuje pouze na jeden z provedených důkazů, aniž by se zabýval dalšími relevantními skutečnostmi. Napadá především způsob, na jehož podkladě soudy dospěly k závěru o naplnění podmínek pro uložení ochranného léčení. S poukazem na podrobné vyhodnocení podmínek pro uložení ochranného léčení, především soudem prvního stupně, je třeba jeho výhradu označit za zjevně neopodstatněnou. Napadené rozhodnutí tedy netrpí žádnou vadou, kterou by bylo potřebné odstranit cestou dovolání, a proto navrhl podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.) a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.). V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to k odstavci prvnímu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný rovněž uplatnil, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovoláním podaným z tohoto důvodu tedy nelze namítat vady právního posouzení z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněných na základě postupu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního, resp. druhého stupně dovolacím soudem je vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v §265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 160/03 ze dne 22. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 449/03 ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03 ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02 ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 1. 9. 2004). S poukazem na tento dovolací důvod tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). V této souvislosti je nutno připomenout, že nápravu některých skutkových, hmotně právních či procesně právních vad je podle trestního řádu možno učinit prostřednictvím dalších mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona podle ustanovení §266 tr. ř. a násl., případně obnovy řízení podle §277 a násl. tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku vymezeného ve výroku rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně, nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V opačném případě nelze dovodit, že dovolatelem byl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že námitky dovolatele, o které opíral deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tomuto dovolacímu důvodu ve skutečnosti neodpovídají, a tedy jej věcně nenaplňují. Podstatou námitek obviněného jsou totiž výhrady především skutkové povahy, neboť směřují především do rozsahu dokazování a způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, tedy proti správnosti skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem, se kterými se v zásadě ztotožnil v napadeném rozhodnutí i odvolací soud. Obviněný konkrétně vytýkal, že vady právního posouzení mají základ v nesprávném zjištění skutkového stavu, že se soudy dostatečně nevypořádaly s výpověďmi svědků J. L. a Z. S., že nesprávně hodnotily i další důkazy objektivní povahy – jako např. nalezenou textilní pásku – škrtidlo na krku poškozené, biologické stopy atd. Dále vytýká, že nebyly opatřeny záznamy o komunikaci z mobilních telefonů svědků Z. S. a J. L., a že měl být doplněn znalecký posudek z odvětví kriminalistické expertízy. Stejně tak námitka, že výslech svědka M. S. byl proveden v rozporu se zákonem, neboť svědek byl před svým výslechem v rozporu s §209 odst. 1 věta prvá tr. ř. přítomen hlavnímu líčení, nenaplňuje citovaný dovolací důvod, neboť i tato výhrada směřuje proti procedurálnímu postupu orgánů činných v trestním řízení, nikoliv však proti „právnímu posouzení skutku“, jímž byl obviněný uznán vinným, ani proti jinému „hmotně právnímu posouzení“, tj. jinému než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, a proto jde o námitku, která je ve vztahu k uvedenému důvodu dovolání právně irelevantní a není způsobilá založit ani žádný jiný dovolací důvod taxativně vymezený v ustanovení §265b tr. ř.
Z obsahu podaného dovolání je tak evidentní, že údajné pochybení v právním posouzení skutku je obviněným vyvozováno pouze z nesprávnosti či neúplnosti zjištění skutkového stavu věci. Vůči právnímu posouzení soudy zjištěného skutku jako trestného činu vraždy dovolatel však neuvádí jedinou konkrétní námitku, která by zpochybňovala soudy obou stupňů učiněné právní posouzení skutku, eventuálně která by vytýkala porušení jiných ustanovení hmotného práva. Je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu věci. Jak je vyloženo shora, námitky zpochybňující hodnocení důkazů a skutková zjištění nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v §265b odst. 1 tr. ř.
Na základě obsahu spisu je třeba zdůraznit, že mezi skutkovými zjištěními, která soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy přitom svá skutková zjištění opřely o konkrétní skutečnosti vyplývající z provedených důkazů a na základě toho pokládaly za vyvrácenou obhajobu obviněného ohledně jeho pachatelství úmyslným usmrcením poškozené L. Č.. V podrobnostech lze odkázat na velice pečlivé a přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí obou soudů (viz zejména str. 15 až 22 rozsudku soudu prvního stupně a str. 6 až 8 rozsudku odvolacího soudu). V posuzované věci se tedy nejedná o případ, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). Lze tak uzavřít, že námitky podporující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově toto ustanovení nenaplňují a přicházelo by v úvahu jejich odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Obviněný však uplatnil též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., tedy že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
Podle §72 odst. 2 písm. a) tr. zák. může soud uložit ochranné léčení, jestliže pachatel trestný čin spáchal ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Podle §72 odst. 4 tr. zák. výkon ochranného léčení zpravidla začíná po nástupu výkonu trestu odnětí svobody ve věznici. V ostatních případech se ochranné léčení vykonává zpravidla v léčebném zařízení. Lze-li však vzhledem k povaze choroby a léčebným možnostem očekávat, že účel splní i léčení ambulantní, může soud nařídit i tento způsob léčby.
Obviněný J. S. spatřuje nesprávnost výroku o uložení ochranného léčení sexuologického pro nesplnění shora uvedených zákonných podmínek v zásadě v tom, že v posuzovaném případě nebyl prokázán sexuální motiv činu, a proto nebylo možno vycházet ze závěrů znalců, kteří navrhovali uložení tohoto druhu ochranné léčby. K tomu Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že posuzovaný trestný čin vraždy je podle závěrů soudů obou stupňů (uvedených jak ve výrokové části, tak v odůvodnění jejich rozhodnutí) charakterizován nezjištěnou motivací. Tomuto zjištění však nijak neodporují závěry znalců z odvětví psychiatrie, sexuologie a psychologie (viz č. l. 382 a násl. spisu), podle nichž, obviněný v době spáchání činu trpěl sexuální deviací diagnostikovanou jako atypická forma sadismu. Tomu koresponduje i další závěr, že i pro případ, že nebude zjištěna motivace činu obviněného, je jeho čin vyvolán prokázanou sexuální deviací (atypickou formou sadismu). V souladu s těmito závěry znalců soudy obou stupňů shledaly, že u obviněného jsou dány všechny zákonné podmínky pro uložení ústavního ochranného sexuologického léčení. Soudy přitom zdůraznily, že jeho pobyt na svobodě je potencionálně nebezpečnou hrozbou, neboť by se mohl i v budoucnu dopouštět obdobné trestné činnosti a s ohledem na závažnost sexuální deviace vyvodily nutnost uložení ochranné sexuologické léčby ústavní formou podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák., neboť forma ambulantní byla shledána za nedostačující. Ochranné léčení tak bylo obviněnému uloženo v souladu s podmínkami stanovenými zákonem a jeho námitky naplňující důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. jsou v posuzovaném případě zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud proto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jakožto zjevně neopodstatněné odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík