ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.93.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 93/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 31. ledna 2005 dovolání obviněného J. D., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. května 2004, sp. zn. 4 To 745/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 5 T 143/95, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. D. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. května 2004, sp. zn. 4 To 745/2003, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. září 2003, sp. zn. 5 T 143/95, kterým byl uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. a s přihlédnutím k ustanovení §227 tr. ř. mu nebyl trest uložen.
Dovolání opřel o dovolací důvod předpokládaný v druhé alternativě ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku, ačkoliv v řízení předcházejícím napadenému usnesení je dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku vytkl nalézacímu soudu, že vycházel z výpovědí policistů a nepřihlédl k jeho výpovědi, kterou považuje za objektivní, a vyplývá z ní, že policisté překročili pravomoc veřejného činitele. Namítá, že tuto jeho výpověď podporuje i lékařská zpráva o zraněních, která mu byla při zákroku policistů způsobena. Tvrzení policisty M. o zjišťování totožnosti obviněného a výpovědi policistů o jeho útěku spočívajícím ve vyběhnutí z okna bez kalhot a bot, považuje za nevěrohodné. Má za to, že stopy po jeho převozu ve vozidle byly zahlazeny, neboť z výpovědi policisty M. a K. vyplývá, že ho pokládali a posazovali na zem, a že „byl ve slipech a pokálený.“ Závěrem navrhl, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. května 2004, sp. zn. 4 To 745/2003, zrušil a obviněného zprostil obžaloby v celém rozsahu.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání uvedl, že obviněný namítl dovolací důvod podle §265b odst.1 písm. g), tedy nesprávnost právního posouzení stíhaného skutku, ale tento názor dovozoval především z odlišné verze skutkového stavu. V intencích zvoleného dovolacího důvodu nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, ale porušení procesních ustanovení, které nemůže být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zjištěný a popsaný skutek, který byl popsán v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně, odpovídá právní kvalifikaci trestného činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., neboť jsou naplněny veškeré zákonné znaky předmětného zákonného ustanovení. Proto se činí návrh, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. D. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.) a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovoláním podaným z tohoto důvodu tedy nelze namítat vady právního posouzení z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněných ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního, resp. druhého stupně dovolacím soudem je vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v §265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02).V této souvislosti je nutno připomenout, že nápravu některých skutkových, hmotně právních či procesně právních vad je podle trestního řádu možno učinit prostřednictvím dalších mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona podle ustanovení §266 tr. ř. a násl., případně obnovy řízení podle §277 a násl. tr. ř.
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dále dovodit, že nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V posuzované věci s ohledem na výše již citovaný obsah dovolání je zřejmé, že námitky dovolatele v tomto ohledu nemohou naplňovat jím uplatněný důvod dovolání. Obviněný v dovolání uplatnil pouze námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, tedy námitky proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Teplicích a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Ústí nad Labem. V podstatě vytkl oběma soudům, že pochybily při hodnocení důkazů, o něž opřely své zjištění, zejména že vyšly z výpovědí policistů, které dovolatel hodnotí jako nevěrohodné, a že nepřihlédly k jeho výpovědi. Pokud jde o námitku, že zasahující policisté překročili své pravomoci a tudíž ani nepožívali ochrany veřejného činitele, odkazuje v této souvislosti na svoji výpověď a uplatňuje tak tuto námitku v návaznosti na jiný skutkový stav, než který byl zjištěn oběma soudy. Je evidentní, že dovolatelem vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží dosáhnout změny zjištění skutkového stavu věci. V žádném případě však nejde o námitky, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“, jímž byl obviněný uznán vinným, ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“, tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným. Jak je vyloženo shora, námitky zpochybňující hodnocení důkazů a skutková zjištění nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v §265b odst. 1, 2 tr. ř.
Obviněný se svým pojetím dovolání tak ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, neboť námitky uplatněné proti napadenému rozhodnutí tento, ale ani jiný dovolací důvod obsahově nenaplňují.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného J. D. bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík