ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1423.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 1423/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci oprávněného K. Š., zastoupeného advokátem, proti povinnému F. K., zastoupenému advokátem, o nařízení exekuce, pro 66.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1E Nc 215/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.1.2004, č.j. 10 Co 1217/2003 - 56, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci a jejím provedením pověřil oprávněným navrženého exekutora. Měl za to, že podmínky stanovené zákonem č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekučním řádem“), byly v dané věci splněny, a to včetně existence podkladového rozhodnutí (titulu), ohledně kterého – oproti tvrzením obsaženým v odvolání – odvolací soud uzavřel, že povinnému bylo řádně (náhradně) doručeno, a stalo se i vykonatelným.
Povinný ve včasném dovolání setrval na tvrzení, že vykonávaný směnečný platební rozkaz naopak vykonatelný není, a „k bližšímu odůvodnění“ odkázal na „právní názor obsažený…v odvolání“. Napadené rozhodnutí má za zásadního právního významu, jelikož je názoru, že odvolací soud „posoudil právní otázku jinak, než jak je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů“, jmenovitě v nálezu Ústavního soudu uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení, svazku 28, ročník 2002 – IV.díl, na straně 9 a násl.
Podle §130 exekučního řádu platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.
Podle §236 o.s.ř lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. l písm. c/, odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením není přípustné bez dalšího, nýbrž jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí - jiné - rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel sice tuto podmínku nepominul, nicméně důvody, pro které by napadené rozhodnutí mělo mít tuto kvalitu, dovolacímu soudu nepředložil (všeobecné tvrzení, že rozhodnutí odvolacího soudu je rozporné s judikaturou vyšších soudů, uvedením takových důvodů není).
Ani hodnocením samotného obsahu dovolání k takovému závěru dospět nelze.
Dovolací přezkum, předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř., je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Dovolatel však dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. ve skutečnosti neuplatnil; uplatnit tento dovolací důvod totiž vyžaduje uvést konkrétní námitku proti posouzení konkrétní právní otázky, na niž odvolací soud založil své rozhodnutí, resp. výsledek řízení. Nepostačí tedy, jak se podává z dovolání, pouze odkázat na jiné, dříve učiněné procesní podání, ani se omezit na tvrzení, že pokladový titul „nenabyl právní moci a není tudíž vykonatelný“. Ostatně ani odkazované odvolání neobsahuje relevantní názor, jež by mohl mít povahu oponentury závěrům, potřebným pro nařízení exekuce; úvahy o technických nedostatcích poštovní schránky, stejně jako o úložné době zásilky, ji zjevně nepředstavují.
Nebyl-li řádně uplatněn adekvátní dovolací důvod, není tím k dispozici ani hledisko, z něhož by bylo možné hodnotit, zda napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, pročež je logicky i vyloučeno toto rozhodnutí za zásadního právního významu považovat.
Nelze-li však dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 os.ř.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud nemohl než podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.
Nad tento rámec, k vysvětlení dovolateli, lze uvést, že právní názory, které v dané věci uplatnil odvolací soud, jsou v soudní praxi standardní a nezpochybňované, a – oproti očekávání dovolatele – nejsou ani v rozporu s těmi, jež vyslovil Ústavní soud v nálezu ze dne 1.10.2002, sp. zn. II. ÚS 92/01, na který dovolatel odkazoval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle §87 a násl. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2005
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu