ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1512.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 1512/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci exekuce oprávněné K. F. ČR, s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému Z. B., zastoupenému advokátem, pro 106.590,24 Kč s příslušenstvím, o (částečné) zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 22 Nc 5418/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23.6.2003, č.j. 29 Co 368/2003-54, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně – kromě jiného – částečně zastavil nařízenou exekuci pro částku 6.210,- Kč; byly tím zohledněny platby poskytnuté povinným mimo exekuci, a to s tím, že povinný neprokázal, že je poukazoval k úhradě jistiny, pročež s nimi bylo nakládáno v režimu podle §330 obch. zák.
V dovolání povinný opakuje námitku, že mimo exekuci poskytované platby „definoval“ jako platby na jistinu.
Dovolání není přípustné.
Podle §130 exekučního řádu platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.
Podle §236 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. d/, odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1, 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím dle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno, jak předpokládá §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., přichází k založení přípustnosti dovolání v úvahu pouze ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Dovolatel formuloval právní otázku, již pokládá za zásadního významu, tak, zda je soud „povinen k námitce povinného v exekučním řízení zkoumat, zda dobrovolné platby povinného jsou plněním na jistinu či plněním na příslušenství pohledávky“.
Avšak její zodpovězení je zde nepřípadné. Odvolací soud správně vycházel ze znění ustanovení §330 obch. zák., a potud mu dovolatel neoponuje; nejde o výklad tohoto ustanovení, a tím ani o otázku právní, nýbrž o okolnost skutkovou, zda byly – či nikoli – dobrovolně poskytnuté platby povinným určeny tak, jak nyní tvrdí. Dovolatel nebrojí proti právnímu názoru, toliko proti skutkovým závěrům odvolacího soudu staví skutková tvrzení vlastní.
Skutkové námitky, ať již podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ nebo podle §241a odst. 3 o.s.ř., jsou však v řízení o dovolání, přípustném jen podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř., nevýznamné.
O rozhodnutí zásadního právního významu – ve smyslu, jenž byl výše vyložen – proto nejde.
Dovolání tím nemůže být přípustné ani se zřetelem k §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle §87 a násl. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2005
JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.
předseda senátu