Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2005, sp. zn. 20 Cdo 2084/2004 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2084.2004.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2084.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2084/2004 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Františka Ištvánka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Okresního stavebního bytového družstva B. proti povinné B. P., zastoupené Mgr. J. B., vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1E 894/2001, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.3.2003, č.j. 10 Co 387/2003-37, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí vyklizením bytu přestěhováním povinné do označeného přístřeší; dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení výkonu byly v daném případě splněny, a naopak jsou nepřípadné námitky povinné, vycházející z požadavku, aby jí byl oprávněným stanoven splátkový kalendář k úhradě dluhu na nájemném. Proti tomuto rozhodnutí podala povinná (posléze zastoupena ustanoveným advokátem) včasné dovolání, ve kterém ohlásila „oba“ dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 o.s.ř. Namítla, že soud prvního stupně „řádně nezjistil“, zda bytová náhrada (přístřeší) jí bylo skutečně zajištěno (v průběhu dovolacího řízení totiž shledala, že je obsazeno jinými uživateli), a že toto přístřeší je nadto pro ni (a jejího invalidního syna) zdravotně nevhodné. Právní posouzení věci je pak podle jejího názoru nesprávné proto, že „vyplývá z neúplného dokazování“ ohledně těchto skutečností. Oprávněný má za to, že dovolání je účelové; pravdou je podle jeho názoru pouze to, že zajištěné přístřeší bylo přechodně užíváno jinými osobami, tento stav byl však již ukončen, a jinak platí, že je způsobilé celoročnímu užívání a je zdravotně nezávadné. Dovolání není přípustné. Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně. Z toho plyne – oproti očekávání dovolatelky - že dovolání proti těmto usnesením je přípustné jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyjádřené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř. Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí - jiné - rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by však dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu. Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolací přezkum je tedy zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Skutkové výhrady, jež tvoří těžiště argumentace dovolatelky, jsou proto v daných souvislostech nevýznamné. To se zjevně týká jak té, jejímž prostřednictvím dovolatelka namítala, že zajištěná náhrada není fyzicky volná, tak té, že není zdravotně vhodná. Nehledě na to, že jimi dovolatelka – v dovolání nepřípustně vůbec – uplatnila tzv. skutkové novoty (srov. §241a odst. 4 o.s.ř.). Tím tedy dovolatelka uplatnila námitky, podřaditelné zde nepoužitelným dovolacím důvodům podle §241a odst. 2 písm. a/, resp. odst. 3 o.s.ř. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na rozhodovací činnost soudů vůbec (jak se v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), tedy zjevně nejde. Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. Nejvyšší soud proto – podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř – dovolání jako nepřípustné odmítl. Připomíná se však, že podle §344 odst. 3 o.s.ř. platí, že zjistí-li soud (rozumí se prvního stupně) po nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě až při jeho provedení, že pro povinného ve skutečnosti nebyla určená bytová náhrada (přístřeší) zajištěna, výkon rozhodnutí zastaví. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §146 odst. 3, §224 odst. 1, §243b odst. 5, věty první, o.s.ř; oprávněnému, jenž by měl na jejich náhradu právo, však v tomto stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. června 2005 JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/30/2005
Spisová značka:20 Cdo 2084/2004
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2084.2004.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§343 předpisu č. 99/1963Sb.
§238a odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
§237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20