ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2383.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2383/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce R. ř. k s č. h., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. České republiky, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 24 C 334/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18.5.2004, č.j. 16 Co 118/2004-78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem označených nemovitostí. Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, přihlédaje též ku změnám ve způsobu nabývání vlastnictví k nemovitostem, jež zakotvil s účinností k 1.1.1951 zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, že žalobce své vlastnictví k nim pozbyl postupy podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy.
Ve včasném dovolání žalobce „shledává dovolací důvod v ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.“, a uvádí, že předmětné pozemky byly převzaty státem výměrem Ministerstva zemědělství ze dne 17.8.1948, č.j. 87430/48, avšak existence tohoto výměru nebyla v řízení prokázána, a ani nebyl žalobci dříve doručen, žalovaný dále v řízení neprokázal, že by bylo jednáno o náhradě za převzatý majetek, předjímané v §7 zákona č. 142/1947 Sb., a konečně je podle dovolatele „neplatný i příděl na základě přídělové listiny ONV P. ze dne 22.9.1958, kdy stát rozhodoval o přidělení nemovitostí, jichž však nebyl vlastníkem“.
Podle článku II. bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Pro danou věc to znamená, že dovolání Nejvyšší soud projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.4.2005 (dále jen „o.s.ř.“).
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jelikož napadený rozsudek není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu – k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Okolnost, že byl dovolacím soudem zrušen dřívější rozsudek soudu odvolacího, je v sledovaných souvislostech bez významu.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel se podmínkou, zda napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, nezabýval (vlastní názor co do jejího splnění dovolacímu soudu nepředložil); hodnocením samotných námitek obsažených v dovolání pak k pozitivnímu závěru dospět nelze.
Jak se podává z předchozího, dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Naopak, v rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost nemůže být založena jinak než podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., nelze efektivně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř.; případné vady řízení skutkové povahy, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), mohou být významné jen za výjimečného předpokladu, že zahrnují podmínku právní otázky zásadního významu (ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. se totiž mohou uplatnit až v případě, že dovolání je přípustné).
Skutkové výhrady, jež tvoří těžiště argumentace dovolatele, jsou proto v daných souvislostech nevýznamné.
To se zjevně týká jak průkazu „existence výměru ze dne 17.8.1948…“ tak tvrzení, že nebyl doručen, stejně jako námitky, že nebylo prokázáno, že se vedlo řízení o náhradě za zabraný majetek. Zde nadto, stejně jako v případě další úvahy o „neplatnosti“ přídělu „na základě přídělové listiny …ze dne 22.9.1958“, není ani patrné, jaký vztah tyto námitky mají k tomu, co odvolací soud při právním posouzení věci pokládal za významné.
Dovolatel v dovolání nepředestřel právní hledisko, prostřednictvím kterého by napadený rozsudek mohl být prověřen v rovině právního posouzení věci, tím méně pak kvalifikován jako zásadního právního významu; není zde právní otázky vůbec, natožpak takové, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež by v konečném účinku mohlo mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá).
Dovolání tím nemůže být přípustné ani se zřetelem k §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; žalovanému, jemuž by příslušela náhrada, však podle obsahu spisu prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2005
JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.
předseda senátu