ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.662.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 662/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a/ V. Š. a b/ Ing. S. Š., zastoupených advokátem, proti povinným 1/ V. R. a 2/ K. R., zastoupeným advokátkou, vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 E 52/2003, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4.11.2003, č.j. 18 Co 492/2003-30, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí vyklizením bytu; dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí byly v dané věci splněny.
Povinní (zastoupeni advokátem) ve včasném dovolání namítli, že odvolací soud nesprávně zhodnotil věc po stránce právní, nezjistil řádně skutkový stav, nepřihlédl k osobním a majetkovým poměrům povinných (§3 obč. zák.), a „tak došlo bez jakéhokoli jednání k porušení jejich práv, kdy nebyli řádně poučeni z hlediska o.s.ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a tím i o přípustnosti dovolání - bezcenné.
Vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) podřaditelné.
Dovolatelé pominuli nabídnout argumenty ve prospěch názoru, že tyto podmínky jsou v daném případě splněny. Samotným hodnocením námitek, jež v dovolání vznesli, k pozitivnímu závěru dospět nelze.
O existenci dovoláním otevřené právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném důsledku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů - jak citované ustanovení předpokládá - se nejedná.
Výtky, že „bez jakéhokoli jednání“ došlo k porušení jejich práv tím, že „nebyli řádně poučení z hlediska o.s.ř.“, jsou jednak nedůvodné, jednak o nich lze uvažovat (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.) jen tehdy, bylo-li by dovolání přípustné.
Úvahy o nepříznivém dopadu výkonu rozhodnutí na povinné z hledisek jejich osobních a majetkových poměrů jsou samozřejmě ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí nerozhodné; mohly by mít své místo jen ve stadiu řízení o odkladu výkonu, jež bylo posléze i uskutečněno (§266 odst. 1 o.s.ř).
Konečně není případný ani argument, že odvolací soud se měl zabývat hodnocením, zda nařízení výkonu rozhodnutí je v rozporu s dobrými mravy, neboť o výkon práva ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák. zde nejde (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.11.2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněné pod č. 67/2003 v časopisu Soudní judikatura).
O rozpor s hmotným právem ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. zde jít nemůže, neboť napadené rozhodnutí vychází z ustanovení práva procesního (§251 a násl. o.s.ř.).
Platí tedy jednak, že odvolací soud v dané věci uplatnil (v končeném výsledku) právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatelé rozhodnutí odvolacího soudu vystavili kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinných podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř.; oprávněným, jež by měli právo na jejich náhradu, účelně vynaložené náklady nevznikly (za ty nelze považovat vyjádření k „dovolání“, jež se obsahově pojí nikoli s nařízením výkonu rozhodnutí /o což jde/, nýbrž s odkladem jeho provedení).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. října 2005
JUDr. Vladimír K ů r k a , v. r.
předseda senátu