Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.10.2005, sp. zn. 20 Cdo 665/2005 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.665.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.665.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 665/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a/ nezletilého J. Š., a b/ nezletilé B. Š., zastoupených matkou D. Š., proti povinnému J. Š., zastoupenému advokátem, přikázáním jiné peněžité pohledávky, pro výživné, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 9 E 271/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.11.2004, č.j. 5 Co 2391/2004-21, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného než pohledávky z účtu k vymožení 53.000,- Kč, resp. 35.000,-Kč, jakožto částek dlužného výživného. Dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení výkonu byly v daném případě splněny, a námitky povinného, že vymáhanou povinnost (zčásti) splnil, se mohou uplatnit toliko v rámci řízení o případném návrhu na částečné zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. Povinný (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tu spatřuje v tom, že odvolací soud „nepřihlédl ….a se nijak nevypořádal“ s námitkami vznesenými v odvolání, v důsledku čehož došlo „porušení rovnosti procesních stran, které mělo dle názoru povinného za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“. Dovolatel si je vědom nedoplatku na výživném, nesouhlasí však s vymáhanou výší; má za to, že není správný názor, že pouhá existence tvrzení o výši nedoplatku výživného je dostačující pro nařízení výkonu rozhodnutí. Dovolání přípustné není. Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2). Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř. Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu. Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Námitka existencí tzv. jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) je v této souvislosti relevantní jen tehdy, zahrnuje-li i zde spor o právo, tj. o výklad konkrétního procesněprávního předpisu. V důsledku nesprávného chápání §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dovolatel pominul nabídnout argumenty ve prospěch názoru, že tyto podmínky jsou v daném případě splněny. Samotným hodnocením námitek, jež v dovolání vznesl, k pozitivnímu závěru dospět nelze. Vytýkané vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a tím i o přípustnosti dovolání - bezcenné; to, o čem je smysluplné uvažovat (v kontextu podaného dovolání), jsou námitky nesprávností právního posouzení věci, nikoli vadami řízení, byť právě na ně dovolatel poukazoval. Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud, při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat lze, uplatnil - ve svém výsledku - závěry nestandardní resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Podle ustálené soudní praxe při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá, zda a v jaké míře plnil povinný oprávněnému; okolnost takové povahy může být hodnocena jen v případném řízení o zastavení výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení §268 o.s.ř. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.8.1965, sp.zn. 5 Cz 57/65, uveřejněné pod č. 69/1965 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů). Platí - oproti mínění dovolatele - že pro nařízení výkonu rozhodnutí je rozhodující tvrzení, že nebylo dobrovolně plněno, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, nikoli průkaz o tom (zpravidla logicky vyloučený). O porušení zásady rovnosti procesních stran nemůže být řeči. Lze shrnout, že odvolací soud jednak vycházel z právních názorů v soudní praxi nepochybných, jednak že dovolatel jeho rozhodnutí vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze. Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř. Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl. Povinný v dovolacím řízení úspěšný nebyl, a oprávněným, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. října 2005 JUDr. Vladimír K ů r k a , v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/27/2005
Spisová značka:20 Cdo 665/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.665.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
§268 odst. 1 písm. g) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21