ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.765.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 765/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci exekuce oprávněné N. S. spol. s r.o., zastoupené JUDr. M. G., proti povinnému R. U., zastoupenému advokátem, o nařízení exekuce, pro 1.206.989,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. Nc 5567/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3.9.2003, č.j. 29 Co 547/2003 - 15, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci a jejím provedením pověřil oprávněnou navrženého exekutora. Měl za to, že podmínky stanovené v §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekučního řádu“), byly v dané věci splněny; naopak neobstojí odvolací námitky povinného, včetně toho, že vykonávaný titul napadl žalobou na obnovu řízení.
V dovolání povinný dovozuje, že toto rozhodnutí je postiženo vadami podle §241a odst. 2 písm. a/, odst. 3 o.s.ř., a tvrdí, že spočívá i na nesprávném právním posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl důkazy k doložení, že odstoupil od smlouvy, jež „je právním základem“ vykonávaného titulu; k tomu došlo po jeho vydání, a proto též podal žalobu na obnovu řízení.
Ve vyjádření k dovolání oprávněná vyslovila přesvědčení, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu se zákonem, a správně vychází z vykonatelného rozhodnutí, jež bylo v nalézacím řízení vydáno.
Podle §130 exekučního řádu platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř. Jelikož napadené usnesení není měnícím dle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno, jak předpokládá §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., přichází k založení přípustnosti dovolání v úvahu pouze ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
V důsledku toho jsou bezcenné výtky, že řízení je postiženo tvrzenými procesními vadami; prostřednictvím tomu odpovídajícího dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/, natožpak podle §241a odst. 3 o.s.ř. (i kdyby takové vady existovaly), k závěru o splnění podmínky přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dospět nelze.
Dovolatel názor, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu nezdůvodnil; ze samotného hodnocení námitek, obsažených v dovolání, k takovému závěru dospět nelze.
Je součástí konstantní soudní praxe, že při nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) se soud omezuje na posouzení jen některých (rozhodných) okolností, jimiž jsou kupříkladu existence návrhu, podmínky řízení, existence formálně a materiálně vykonatelného titulu, aktivní a pasivní legitimace účastníků, vhodnost způsobu výkonu, resp. rozsah výkonu. Podle §253 odst. 1 o.s.ř. platí, že výkon rozhodnutí soud nařídí zpravidla bez slyšení povinného.
Stejně tak je samozřejmé, že při nařízení exekuce nejsou úspěšně uplatnitelné námitky proti věcné správnosti vykonávaného titulu, a právě takovou je i námitka povinného, že odstoupil od smlouvy, z níž tento titul vychází.
Také s důsledky podané žaloby na obnovu nalézacího řízení se odvolací soud, poukazuje na institut odkladu vykonatelnosti, vypořádal přiléhavě; lze jen dodat, že i kdyby taková okolnost v daném případě nastala, podmínky při nařízení exekuce by ovlivnit nemohla.
Odvolací soud tedy uplatnil právní názory standardní, souladné s těmi, jež ovládají ustálenou soudní praxi.
O rozhodnutí zásadního právního významu - ve smyslu, jenž byl výše vyložen - proto jít nemůže; to, že námitky dovolatele jsou v dané fázi exekučního řízení nepřípadné, tento závěr jen posiluje.
Dovolání tím není přípustné ani se zřetelem k §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle §87 a násl. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2005
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu