Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.03.2005, sp. zn. 20 Cdo 912/2004 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.912.2004.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.912.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 912/2004 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci exekuce oprávněné S. G., a.s. „v likvidaci“, zastoupené advokátem, proti povinné L. F., zastoupené advokátem, o nařízení exekuce, pro 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp.zn. SENc 98/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.4.2003, č.j. 10 Co 967/2002-18, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci a jejím provedením pověřil oprávněnou navrženého exekutora, když měl za to, že podmínky stanovené v §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řádu“), byly v dané věci splněny. Naopak neobstojí podle jeho názoru odvolací námitky povinné, že oprávněná „není k podání návrhu na nařízení exekuce aktivně legitimována“ tím, že již před zahájením exekučního řízení vymáhanou pohledávku postoupila „obchodní firmě S. a.s.“, což jí i náležitě oznámila, a neprokázala, že „došlo k zpětnému postoupení pohledávek z nynějšího věřitele“. Odvolací soud poznamenal, že tyto výtky nemají na správnost rozhodnutí soudu prvního stupně vliv, neboť by mohly být jen „předmětem řízení o zastavení exekuce“. V dovolání povinná opakuje námitky, jež vznesla v odvolání; z ustanovení §526 odst. 1, 2 obč. zák. dovozuje, že byla povinná plnit postupníku, nikoli oprávněné, a obšírně popisuje, jaké důsledky (podle jejího názoru prakticky neřešitelné) jsou spojeny s tím, že oprávněná přesto zůstává v původním postavení exekučně oprávněného účastníka, v jehož prospěch má být nuceně plněno. Dovolání není přípustné. Podle §130 exekučního řádu platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona. Podle §236 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1, 3 o.s.ř. zde platí obdobně. Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř. Jelikož napadené usnesení není měnícím dle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno, jak předpokládá §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., přichází k založení přípustnosti dovolání v úvahu pouze ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu. Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Dovolatelka se mýlí, jestliže hodnocení otázky, jaké jsou důsledky toho, že po skončení nalézacího řízení v něm úspěšný žalobce postoupil jinému (před zahájením exekučního řízení) pohledávku, jež mu byla přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím, má za „dovolacím soudem dosud nevyřešenou“, resp. „rozhodovanou odvolacími soudy rozdílně“. Dovolací soud naopak vychází z toho, že soudní praxe je zde jednotná, resp. že odvolací soud v dané věci vyjádřil názor judikatorně standardní, jež nevzbuzuje pochybnosti. Kupříkladu v usnesení ze dne 28.7.2004, sp. zn. 20 Cdo 1151/2004, vyjádřil Nejvyšší soud - dovolatelce protichůdný - názor, že při nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) se povinný nemůže bránit aktivní legitimaci oprávněného jinak, nežli zpochybněním poměru oprávněného k uvedení nositele práva z titulu nebo zpochybněním listin oprávněným ve smyslu §256 odst. 2 o.s.ř. (§36 odst. 4 ex. řádu) předložených; okolnost, zda oprávněný vymáhanou pohledávku postoupil před zahájením řízení o výkon rozhodnutí (exekuce) třetí osobě, zkoumá soud výkonu rozhodnutí, je-li povinným uplatněna (vyjde-li jinak najevo) ve stadiu řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce). O rozhodnutí zásadního právního významu - ve smyslu, jenž byl výše vyložen - proto nejde. Dovolání tím nemůže být přípustné ani se zřetelem k §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Není-li dovolání přípustné, nemůže se dovolací soud zabývat ani otázkou, zda odvolací soud neměl rozhodnout o návrhu podle §107a o.s.ř., jestliže byl dříve učiněn. Režim ustanovení §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. se zde neuplatní. Jelikož dovolací přezkum je přezkumem - pravomocných - rozhodnutí odvolacího soudu, nemůže dovolací soud zohlednit ani rozhodnutí, jež poté - ve smyslu ustanovení §107a o.s.ř. - vydal soud prvního stupně (srov. též §243c o.s.ř.). Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle §87 a násl. exekučního řádu. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. března 2005 JUDr. Vladimír Kůrka, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/31/2005
Spisová značka:20 Cdo 912/2004
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.912.2004.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§130 předpisu č. 120/2001Sb.
§237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
§256 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
§256 odst. 2 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20