ECLI:CZ:NS:2005:20.ND.94.2005.1
sp. zn. 20 Nd 94/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v právních věcech žalobce M. Š., zastoupeného JUDr. P. J., proti žalovanému S. K., zastoupenému advokátem, o „určení existence právního vztahu“ a o „žalobě dle ust. §244 odst. 1 OSŘ, o opravném prostředku žalobce proti rozhodnutí orgánu zájmové samosprávy o uložení kárného opatření“, vedených u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 47 C 28/2005 a 47 C 195/2004, o přikázání věcí z důvodu vhodnosti, takto:
Věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 47 C 28/2005 a 47 C 194/2004, se nepřikazují Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 předložil Nejvyššímu soudu uvedené věci s tím, aby byly přikázány Městskému soudu v Brně; v přípisu, kterým vyzval účastníky k vyjádření, poukázal na to, že „žalobce a jeho právní zástupce se nacházejí v O., předsedkyně výboru, která vystupuje jménem žalovaného, se nacházejí v B., event. v úvahu přicházející svědkové se nacházejí v O., S. a O., jen poradkyně chovu a jednatelka se nacházejí v Č.“.
Žalobce s přikázáním nesouhlasí; uvedl, že „otázku procesní ekonomiky a vzdálenosti mezi bydlištěm a soudem za současného stavu řízení již nepovažuje za důležitou“. Žalovaný naopak vyslovil s tímto opatřením souhlas.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně též z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků, popř. jiných okolnostech; jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.
Přikázat věc jinému soudu však lze jen výjimečně, z důvodů vskutku závažných, neboť představuje zákonem založenou výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Zákon výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, proto, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; rozhodnutím o delegaci totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Vzdálenost sídla, resp. bydliště účastníků, případně dalších osob zúčastněných na řízení, tedy sama o sobě přikázání věci soudu jinému neodůvodňuje, jestliže je přiléhavě k dispozici procesní institut dožádání (§39 o.s.ř.). Rozhodnou nemůže být pojímána ani okolnost, že „předsedkyně výboru, která vystupuje jménem žalovaného, se nachází v B.“, přičemž ta jediná spojuje danou věc se soudem, k němuž by podle názoru soudu procesního měla být věc delegována.
Za tohoto stavu – a s ohledem na výše uvedený ústavní princip – dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínky pro přikázání věci z důvodu vhodnosti splněny nejsou.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. července 2005
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu