ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.2041.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 2041/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) J. K. a b) M. K., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) J. S. a 2) H. S., zastoupeným advokátem, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 143/97, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. března 2004, č. j. 17 Co 132/2002-248, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali, aby žalovaným bylo uloženo zdržet se zastínění dále specifikovaného pozemku žalobců laminátovým plotem, který žalobci postavili na svých pozemcích při hranici s pozemkem žalobců. Žalobci tvrdili, že zastínění „v celkové délce 4 – 5 hodin“ neprůhledným plotem dlouhým 45 m vysokým 2,5 m ovlivňuje pěstování porostu na 25 % celkové výměry pozemku a část pozemku o výměře 100 m2 je z možnosti zemědělského obdělávání zcela vyloučena. Dále se domáhali, aby žalovaným bylo uloženo plot snížit do výše 1,5 m.
Okresní soud v Třebíči (dále soud prvního stupně) rozhodl rozsudkem z 21. 1. 2002, č. j. 4 C 143/97-235, tak, že „žalovaní jsou povinni zdržet se jednání, kterým by nad míru přiměřenou poměrům obtěžovali žalobce při výkonu jejich vlastnického práva k pozemku parcela číslo 459/1 v k. ú. T., zejména je nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat stíněním laminátovým plotem při hranici pozemků parcela číslo 459/2 a 459/3,“ dále že „se zamítá návrh, aby žalovaní byli povinni snížit oplocení nacházející se při hranici parcela číslo 459/2 a 459/3 v k. ú. T., složený z laminátových dílů, do výše 1,50 m,“a o povinnosti žalovaných nahradit žalobcům a státu náklady řízení.
K odvolání žalovaných rozhodl Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem z 29. 3. 2004, č.j. 17 Co 132/2002-248 výrokem pod bodem I. tak, že „rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném výroku ve věci samé o povinnosti žalovaných zdržet se jednání potvrzuje ve znění, že žalovaní jsou povinni zdržet se jednání, jímž by nad míru přiměřenou poměrům obtěžovali žalobce při výkonu vlastnického práva k pozemku parc. č. 459/1, vedeného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu ve Z. pro k. ú. T., obec T., stíněním laminátovým plotem nacházejícím se na pozemcích parc. č. 459/2 a parc. č. 459/3, vedených v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu ve Z. pro k. ú. T., obec T., při hranici s pozemkem parc. 459/1, vedeném v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu ve Z. pro k. ú. T., obec T.“, a výroky pod body II. – IV. rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalovaní postavili na hranici svých pozemků parc. č. 459/2 a 459/3 s pozemkem žalobců parc. č. 459/1 v k. T. laminátový plot průsvitný neprůhledný plot žluté barvy o délce 45 m a výšce 2,5 m. Odvolací soud uvedl, že takové oplocení mezi pozemky sousedů není běžné a při respektování dobrých sousedských vztahů nelze spravedlivě po žalobcích požadovat, aby je tolerovali. Přichází-li v úvahu aplikace §127 ObčZ, který ukládá vlastníku věci, aby se zdržel všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného, pak pojem „nad míru přiměřenou poměrům“ není v zákoně specifikován. Záleží tak na jeho výkladu, v němž by měly být zohledněny všechny okolnosti konkrétního případu s přihlédnutím k místním poměrům a k tomu, co již nelze považovat za běžné chování, která jsou při respektování dobrých sousedských vztahů mezi sousedy obvyklé. I když podle závěru znaleckého posudku nebyl zjištěn výraznější vliv předmětného oplocení na růst vegetace na pozemku žalobců, neznamená to, že k obtěžování nad míru přiměřenou poměrům nedochází. Věc je třeba posuzovat komplexně a podle odvolacího soudu nelze odhlédnout od toho, že pozemek je laminátovým oplocením značně zastíněn, jak vyplývá ze znaleckého posudku. Už soud prvního stupně uvedl, že zastínění dosahuje v letním období 37 % plochy pozemku žalobců v ranních hodinách a postupně se snižuje v dopoledních hodinách, na jaře je v ranních hodinách zastínění pozemku 31,25 %. Také propustnost světla je značně snížena a pozemek žalobců špatně provětrává. S přihlédnutím k rozsahu plochy a délce doby zastínění pozemku žalobců, nižší propustnosti světla a špatnému provětrávání, i odvolací soud přisvědčil žalobcům, že jsou oplocením obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. Z těchto skutečností vyplývá, že důsledky spojené se stavbou plotu žalovaných obtěžují žalobce jako vlastníky sousedního pozemku nad míru přiměřenou poměrům ve smyslu §127 ObčZ. Odvolací soud také připomněl, že oplocení 45 m dlouhé a 2,5 m vysoké z neprůhledného a nepropustného materiálu nepřispívá k pohodě bydlení a dobrým sousedským vztahům a působí v předmětném prostoru velmi rušivě. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku ohledně povinnosti žalovaných zdržet se zastínění předmětného pozemku žalobců laminátovým plotem žalovaných ve znění, jímž upřesnil označení pozemků účastníků a upravil slovní formulaci žalobního petitu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Jeho přípustnost dovozují z §237 odst. l písm. a) OSŘ, případně podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ. Namítají, že skutkové zjištění soudu obou stupňů o značném zastínění pozemku žalobců plotem žalovaných nemá oporu v provedeném dokazování. Ze znaleckého posudku totiž vyplývá, že oplocení způsobuje jen částečně zastínění pozemku žalobců, které je nepatrné a navíc se v průběhu dne a ročních období vyvíjí. Podle znaleckého posudku nedochází v důsledku oplocení ke škodám na trvalé vegetaci na pozemku žalobců, jejíž listová plocha je ovlivněna jen ve velmi malé míře a škody na polní vegetaci jsou statisticky neprůkazné. Znalec také poukázal na to, že zastínění na pozemku žalobců je způsobeno vzrostlými stromy na pozemku, jejichž hustota je vysoká a zastínění stromy vylučuje zastínění plotem. Soudy obou stupňů uvádí v odůvodnění jen část znaleckého posudku, nezabývají se odpověďmi znalce na otázky, které mu byly soudem prvního stupně položeny. Dovodily tak povinnost žalovaných v rozporu se zjištěným skutkovým stavem a jde tak o nesprávnou aplikaci §127 ObčZ. Žalovaní dále namítají, že v řízení došlo k vadě řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tu spatřují v tom, že když upozornili na nedostatečnou specifikaci pozemku žalobců, označeného jen parcelním číslem a katastrálním územím, odvolací soud sám, aniž podle §43 OSŘ vyzval žalobce k doplnění žalobního petitu, zvolil sám jinou formulaci výroku o povinnosti žalovaných. Rozsudek odvolacího soudu jde tak nad rámec žalobního petitu žalobců. Žalovaní navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobce a) se vyjádřil k dovolání tak, že rozsudek odvolacího soudu je správný a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Žalobkyně b) se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenými účastníky řízení, se dále zabýval otázkou, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem potvrzujícím. Soud prvního stupně žalobě v části, ve které se žalobci domáhali, aby se žalovaní zdrželi zastínění pozemku žalobců laminátovým plotem, vyhověl, přičemž odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil – rozhodl o stejném předmětu řízení, a to ochraně vlastnického práva žalobců k totožnému pozemku, jehož označení jen upřesnil tak, aby odpovídalo §27 odst. l písm. b) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, a jen formulačně rovněž upřesnil žalobní petit, o kterém rozhodl soud prvního stupně.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Jak vyplývá z tohoto ustanovení je dovolání přípustné jen pro řešení otázek právních (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1986/2001, uveřejněné pod C 1164 ve Svazku 16 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck - dále „Soubor rozhodnutí“). Dovolací soud není proto oprávněn přezkoumávat, zda skutkové zjištění odvolacího soudu, že zastínění pozemku žalobců parc. č. 459/1 plotem žalovaných je značné, když odvolací soud pominul i stínění stromů na pozemků žalobců, má v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Teprve s tímto nesprávným skutkovým zjištěním spojují žalovaní nesprávné právní posouzení věci.
Protože dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci tak nebyl podle obsahu (§41 odst. 2 OSŘ) v dovolání uplatněn, není dovolání proti tomuto rozsudku podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ přípustné. Dovolací soud proto, aniž se zabýval namítanou vadou řízení jako dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) OSŘ, dovolání odmítl (§243b odst. 5, §218 odst. 1 písm. c/ OSŘ). Touto vadou by se dovolací soud mohl zabývat podle §242 odst. 3 OSŘ jen tehdy, pokud by šlo o dovolání přípustné (k tomu srovnej právní věty rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 4. 11. 2003, sp. zn. 22 Cdo 510/2003, a z 27. 8. 2003, sp. zn. 28 Cdo 1080/2003, publikované pod C 2117 a C 2237 ve svazku 27 Souboru civilních rozhodnutí).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobcům náklady nevznikly - vyjádření žalobce a) sepsal žalobce sám, nikoli jeho zástupce (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. září 2005
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu