Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.03.2005, sp. zn. 25 Cdo 160/2005 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.160.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.160.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 160/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce J. B., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, o 20,000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 13 Nc 365/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. září 2004, č. j. 13 Co 672/2004- 19, takto: I. Dovolání proti potvrzujícímu výroku o odmítnutí žalobního návrhu žalobce se zamítá, jinak se dovolání odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: V podání ze dne 23. 5. 2004, označeném jako žaloba na ministerstvo vnitra a Českou republiku, žalobce uvedl, že je 6 let držen protiprávně na tajném pracovišti ministerstva vnitra a několikrát byl učiněn pokus ho zavraždit, je systematicky fyzicky a psychicky ničen chemií, která je dávána do jídla a pití a jemu i jiným lidem je ničeno zdraví. Jeho předchozí stížnosti byly postoupeny státnímu zastupitelství, které věc nechalo prošetřit policií, ta však nic nezjistila. Žalobce tedy žádal soud, aby do věznice poslal pracovníky nezávislého soudu, neboť se jedná o žalobu na stát a ministerstvo vnitra a bylo by směšné, kdyby měla kauzu vyšetřovat žalovaná. Pokud nebude zavedeno řádné prošetření jeho žaloby, obrátí se na evropské soudy. Rovněž požádal o ustanovení zástupce. Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 17. 6. 2004, č. j. 13 Nc 365/2004-4, vyzval žalobce, aby ve lhůtě tří týdnů od doručení usnesení písemně doplnil své podání doručené Okresnímu soudu Plzeň-město dne 25. 5. 2004, a to tak, aby uvedl své bydliště a srozumitelným způsobem uvedl, čeho se domáhá (tzv. žalobní petit) a aby srozumitelným způsobem vylíčil rozhodující skutečnosti, tzn. aby v podání uvedl tvrzení odůvodňující žalobní návrh. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 2. 7. 2004. Žalobce poté v podání ze dne 6. 7. 2004, označeném „žaloba na ochranu osobnosti“ uvedl, že byl Krajským soudem v Olomouci sp. zn. 29 T 8/99 protiprávně odsouzen na 14 let za vraždu, kterou nespáchal, a Vrchní soud mu přidal ještě 1 rok navíc. Od začátku vyšetřování šlo o protiprávní jednání policie a justice, hlavním cílem byla fyzická likvidace jeho osoby, byl stíhán a odsouzen, ačkoli nebyly předloženy žádné důkazy a fakta, a už dříve byl několikrát nevinně odsouzen za komunistické diktatury, po sametové revoluci měl po propuštění z věznice H. v důsledku věznění zničená záda, nemohl proto najít práci a byla mu snížena pracovní schopnost. Dále uvedl, že ve vazební věznici byli spoluobvinění i dozorci příslušníky bývalé StB, nyní BIS, vyšlo najevo, že se jedná o tajná pracoviště ministerstva vnitra, agenti BIS mu vyhrožují likvidací, byl jimi několikrát fyzicky napaden. Asi po roce vazby dostal zánět žil a jater, je přesvědčen, že agenti BIS mu systematicky podstrkovali do jídla či pití různé chemické látky, ke svému činu se mu i přiznali, a agent J. K. mu před tím, než spáchal sebevraždu, dal prášky, které mu měl dát do pití. Žalobce má ucpané žíly na pravé noze, která jej stále silně brní a bolí, některá jídla dával F. Č., který má proto stejné zdravotní problémy. Žalobce dále tvrdí, že stále probíhají likvidace nepohodlných občanů a vraždy jsou označovány jako přirozená úmrtí. Žádá po České republice jako adekvátní finanční napravení své újmy za nezákonné omezení svobody, úklady o život a zdraví a poškození zdraví fyzického i psychického částku 20,000.000,- Kč. Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 21. 7. 2004, č. j. 13 Nc 365/2004-10, odmítl žalobní návrh žalobce doručený tamnímu soudu dne 25. 5. 2004 a doplněný podáním doručeným dne 8. 7. 2004, jímž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 20,000.000,- Kč, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dovodil, že podání ani po doplnění nesplňuje náležitosti žaloby podle ust. §79 odst. 1 o .s. ř., když ze žaloby je sice patrno, že se žalobce domáhá na České republice celkové částky 20,000.000,- Kč, avšak vzhledem k tomu, že z obsahu jeho podání vyplývá, že se má jednat o souhrn více nároků na náhradu škody, které žalobce nespecifikoval a neuvedl, v jakých skutečnostech jednotlivé dílčí nároky na náhradu škody spočívají a jaké částky na jednotlivé nároky připadají. Pokud má jít o škodu způsobenou nezákonným odsouzením, žalobce nevylíčil rozhodující skutečnosti, prezentuje pouze své názory o tom, že byl opakovaně nevinně odsouzen k trestu odnětí svobody, aniž by uvedl, zda rozsudky, na jejichž základě vykonával nebo vykonává trest odnětí svobody, byly zrušeny. Žádosti o ustanovení zástupce soud nevyhověl, neboť žalobcova tvrzení jsou bez racionálního podkladu a jedná se tedy o svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27. 9. 2004, č. j. 13 Co 672/2004-19, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že podání, které neobsahovalo náležitosti řádného návrhu a nebylo ani po výzvě soudu doplněno tak, aby byly odstraněny jeho vady, zůstalo neprojednatelné. Z podání není patrno, na základě jakých skutečností se žalobce domáhá na žalované náhrady dílčích škod v celkové výši 20,000.000,- Kč, a za situace, kdy byl žalobce srozumitelně poučen o tom, v jakém směru má podání doplnit, postupoval soud prvního stupně správně, když podání odmítl. Odvolací soud se rovněž ztotožnil s odůvodněním soudu prvního stupně ohledně zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce. Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §239 odst. 3 o. s. ř. Namítá, že ve své žalobě uvedl konkrétní újmu, která mu byla způsobena v příčinné souvislosti s působením příslušníků BIS a bývalých příslušníků StB. Byla mu způsobena fyzická a psychická újma tím, že byl protiprávně držen na zvláštním tajném pracovišti Ministerstva vnitra, na podporu tohoto tvrzení uvedl několik svědků s tím, že další důkazy je schopen doložit až u soudu, neboť se obává, že by byly žalovanou zničeny. Uvádí, že na výzvu k doplnění žaloby ji doplnil, jak mu soud určil a jak jako právní laik poučení porozuměl. Nejde mu o přezkum jeho trestního řízení, skutečnosti týkající se trestních věcí uvedl v žalobě pouze na dokreslení situace. Namítá, že žaloba byla doplněna tak, že již netrpěla žádnými nedostatky a byla projednatelná, že ostatní nesrovnalosti by doplnil při ústním jednání a že kdyby mu byl ustanoven právní zástupce, žalobu by doplnil tak, jak to soudy žádaly. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání do výroku rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí žaloby, které je přípustné podle §239 odst. 3 o. s. ř., není opodstatněné. Ve zbývající části pak není dovolání přípustné. Pokud totiž bylo usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce a ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, není dovolání proti usnesení odvolacího soudu v tomto rozsahu přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ust. §237, §238, §238a a §239 o. s. ř. Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) o žalobě na obnovu řízení, b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§235h odst. 1 věta druhá). Podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) ve věci konkursu a vyrovnání, b) o žalobě pro zmatečnost, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338za odst. 2. Podle ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2). Podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1, b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2). Podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a). Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce žalobci a o náhradě nákladů řízení, není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné již z toho důvodu, že usnesením soudu prvního stupně, jež bylo odvolacím soudem potvrzeno, nebylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem „věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou (§79 odst. 1 o. s. ř.), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. R 61/1998). Dovolání není přípustné podle ustanovení §238 a §238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., neboť nejde o žádný z případů v těchto ustanoveních upravených. Dovolání žalobce tedy v uvedeném rozsahu směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto v tomto rozsahu odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. Dovolání proti výroku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu na zahájení řízení, je přípustné podle ust. §239 odst. 3 o. s. ř. Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem a které kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř. musí obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. V žalobě musí být uvedeny takové skutečnosti, kterými je vylíčen skutek (skutkový děj), na jehož základě žalobce uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Požaduje-li žalobce peněžité plnění z titulu více nároků (např. v rámci nároku na náhradu škody), je třeba u každého z nich uvést částku, jakou požaduje, a vymezit skutek (skutkový děj). Neobsahuje-li žaloba všechny požadované náležitosti, předseda senátu usnesením vyzve žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, určí mu k tomu lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen (§43 odst. 2 o. s. ř.). S odvolacím soudem je třeba souhlasit v tom, že podání žalobce ani po jeho doplnění nesplňuje náležitosti žaloby na plnění, zejména pokud jde o vylíčení rozhodujících skutkových okolností, jimiž má být vymezen předmět řízení, a pro zcela chybějící specifikaci požadovaných částek; pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat. Z tvrzení žalobce nevyplývá, z jakých skutkových podkladů své jednotlivé nároky dovozuje a v jaké výši je uplatňuje. Žalobce ani přes řádně doručenou výzvu, jejíž obsah je srozumitelný i pro osobu, která nemá právnické vzdělání, nedoplnil žalobu v požadovaných směrech, a ačkoliv k odstranění nedostatků žaloby a k doplnění skutkových tvrzení může dojít i v podaném odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby, neučinil tak ani dodatečně. Vady řízení uvedené v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyly dovolatelkou tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají. Z uvedeného vyplývá, že je usnesení odvolacího soudu správné, a proto Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, a odst. 6 in fine o. s. ř. usnesením zamítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu jeho nákladů právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. března 2005 JUDr. Marta Škárová, v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/31/2005
Spisová značka:25 Cdo 160/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.160.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§239 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20