ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.422.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 422/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců a) V. N., a b) O. N., proti žalovanému M. B., o odstranění zásahů do vlastnického práva a o zaplacení škody, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 1058/92, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. října 2003, č. j. 24 Co 307/2003-156, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 21. 1. 1998, č. j. 6 C 1058/92-104, zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali, aby žalovanému byla uložena povinnost odstranit zorání parcely č. 183 a č. 184 v kat. území K. do tří dnů od právní moci rozsudku a zaplatit 1.800,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobců Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 10. 2003, č. j. 24 Co 307/2003-156, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že výše zamítané částky je 80.000,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, který dovodil, že nebyly naplněny předpoklady odpovědnosti za škodu podle ustanovení §420 obč. zák.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, v němž uplatňují „všechny dovolací důvody, jakož i důvod dle ust. §237 písm. f) o.s.ř. ve znění platném do 31. 12. 2000.“ Napadají zejména skutková zjištění soudu a závěry znaleckého posudku, přičemž za otázku zásadního právního významu považují posouzení vázanosti soudu žalobou, posouzení nároku a rozsahu ochrany poskytované z titulu náhradního užívání pozemků a posouzení otázky ochrany užívacího práva zřízeného na základě náhradního užívání zemědělských pozemků. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu spolu s rozsudkem soudu prvního stupně, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Vzhledem k tomu, že rozsudek soudu prvního stupně byl vydán před účinností zákona č. 30/2000 Sb. a rovněž odvolací soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, postupoval Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen o.s.ř.) a dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( §236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a) až g).
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§238 odst. 1 písm. b) o.s.ř.].
Podle ustanovení §239 odst. 1, 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V dané věci žalobci napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž byla vyslovena přípustnost dovolání ve smyslu §239 odst. 1 o.s.ř., a aniž by žalobci vůbec návrh na vyslovení přípustnosti před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu učinili (§239 odst. 2 o.s.ř.). Nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno. Z hlediska ustanovení §238 a §239 o.s.ř. není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Přípustnost dovolání by tak mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným.
Dovolatelé sice tvrdí, že v posuzované věci „byl naplněn dovolací důvod dle ust.
§237 písm. f o.s.ř. ve znění platném do 31. 12. 2000“, avšak toto své tvrzení nijak nezdůvodnili, přičemž ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl vadou ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., nebo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. pod písm. a) - g).
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců odmítl podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobci neměli v dovolacím řízení úspěch a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2005
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu