ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.1083.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 1083/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobců a) Z. T., a b) D. T., zastoupených advokátem, proti žalovanému Úřadu městského obvodu Ú. n. L., o nejasném podání, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 42 Nc 771/2002, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. října 2002, č.j. 47 Co 435/2002-35, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem (soud prvního stupně) usnesením ze dne 17. 5. 2002, č.j. 42 Nc 771/2002-18, odmítl – s odkazem na ustanovení §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o.s.ř. – podání žalobců, neboť vykazovalo vady, které nebyly ve stanovené lhůtě odstraněny.
Krajský soud v Ústí nad Labem (soud odvolací) usnesením ze dne 15. 10. 2002, č.j. 47 Co 438/2002-35, usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Konstatoval, že formulovaný žalobní návrh je neurčitý, a nemůže být proto převzat do výroku soudního rozhodnutí, neboť takovéto rozhodnutí by bylo nevykonatelné.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost blíže neodůvodnili a neoznačili uplatněné dovolací důvody. Uvádějí, že přesné vyčíslení obohacení nemohlo být uvedeno, jelikož povinná strana vyčíslení nájmu měnila, že „vyčíslují za 32 měsíců“, a to za 1 měsíc 776,- Kč, jakožto nájemné, které odpůrce neoprávněně vybíral. Navrhli, aby Nejvyšší soud vydal rozhodnutí, jímž by byly odpůrci uloženy povinnosti specifikované v dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupenými advokátem (zástupce žalobců JUDr. K. T. je zapsán v seznamu advokátů České advokátní komory); dospěl však k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které je nelze věcně projednat.
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán. Chybí-li vylíčení těchto okolností, není (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu pro stránce kvalitativní, a napadené rozhodnutí proto není možné věcně přezkoumat (srov. §242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Neobsahuje-li dovolání údaj o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu do uplynutí lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; nebylo-li dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení doplněno ani dodatečně, ve lhůtě k podání dovolání, nezbývá, než takovéto dovolání ve smyslu §243c odst. 1 o.s.ř. (za přiměřeného použití ustanovení §43 odst 2 věty první o.s.ř.) odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp.zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, pod pořadovým číslem 21).
V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že zástupce žalobců podal jejich jménem dovolání, jež neobsahovalo žádné dovolací důvody. Usnesením ze dne 20. 12. 2002, č.j. 42 Nc 771/2002-48, mu soud prvního stupně uložil, aby ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení doplnil dovolání o náležitosti uvedené v ustanovení §42 odst. 4 a §241a odst. 1 o.s.ř., mimo jiné i o uvedení důvodu dovolání, tj. označení dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 a 3 o.s.ř., přičemž dovolací důvod musí být současně po skutkové stránce vylíčen tak, aby nevznikaly pochybnosti o tom, jaký důvod byl uplatněn; současně jej poučil o tom, že nebude-li ve stanovené lhůtě dovolání doplněno, bude dovolací řízení podle §104 odst. 2 věty třetí a §243c odst. 1 o.s.ř. zastaveno. Na uvedené usnesení reagoval zástupce žalobců podáním ze dne 3. 1. 2003, v němž odkázal na předchozí podání z 3. 4. 2002 a z 20. 12. 2001 a jejich přílohy, v nichž je „petit navrhovatele více než dostatečně objasněn“; dále popsal skutkové okolnosti, z nichž žalobci odvozují uplatněné nároky.
Z uvedeného je zřejmé, že vady dovolání nebyly přes opatření učiněné soudem prvního stupně odstraněny, neboť ani podání ze dne 3. 1. 2003 neobsahuje vymezení dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř.; tento nedostatek nelze zhojit ani odkazem na předchozí podání (učiněná před vynesením napadeného usnesení) ani skutkovým vymezením žalobního nároku.
Se zřetelem k uvedenému Nejvyšší soud dovolání žalobců podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2005
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu