ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.1162.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 1162/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce F. Š., zastoupeného advokátem, proti žalované A. Ď., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 22.434,70 Kč nebo 43.656,70 Kč, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 5 C 859/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. března 2005, č. j. 17 Co 64/2005-194, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soud v Brně ze dne 29. 3. 2005, č.j. 17 Co 64/2005-194, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 4. 1. 2005, č.j. 5 C 859/2003-122, kterým soud přiznal znalci Ing. M. S., za podaný znalecký posudek č. 1017/28-04 odměnu ve výši 8.900,- Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 1.053,- Kč, celkem 9.953,- Kč.
Proti tomuto usnesení podal žalobce v zákonné lhůtě dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a jako dovolací důvod uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že předmětný znalecký posudek je vypracován znalcem k tomu nezpůsobilým a je nepravdivý. Dále dovolatel vysvětluje, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a jeho rozpor s hmotným právem.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) poté, co zjistil, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle odstavce 2 téhož ustanovení dovolání podle odstavce 1 není přípustné
a/ ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,
b/ ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení nepřipadá v této věci v úvahu již proto, že výrok o znalečném má povahu usnesení, kterým se nerozhoduje ve věci samé, tj. o opodstatněnosti nároku, který je předmětem řízení (úhrada nájemného, popřípadě bezdůvodného obohacení za užívání bytu bez právního důvodu).
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o přiznání odměny a hotových výdajů znalce není uvedeno mezi tam vyjmenovanými usneseními.
Protože dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o znalečném, není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu přípustné, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.), aniž se mohl zabývat námitkami v něm uplatněnými.
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §243c a §151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2005
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu