ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.1986.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 1986/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně L. T., zastoupené advokátkou, proti žalované I. P., zastoupené advokátkou, o návrhu žalované na povolení obnovy řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 97/2002, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. března 2004, č. j. 19 Co 96/2004-53, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.200,- Kč k rukám její zástupkyně, advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 18. 11. 2003, č.j. 10 C 97/2002-35, zamítl návrh na povolení obnovy řízení vedeného u téhož soudu pod sp.zn. 10 C 288/2000, v němž soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu 1+1, I. kategorie s příslušenstvím ve 2. patře domu čp. 1578 v P., z důvodu uvedeného §711 odst. 1 písm. d/ občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a rozhodl o nákladech řízení. Žalovaná se domáhala povolení obnovy řízení podle §228 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a svůj návrh opřela o tvrzení, že na jednání soudu se nedostavila z tohoto důvodu, že nemohla chodit a jednat před soudy pro svůj psychický stav. Žalovanou namítané skutečnosti však byly dokazováním vyvráceny, případně podle soudu nemají žádný význam pro rozhodnutí ve věci, a nemohou tak přinést pro ni příznivější rozhodnutí. Soud prvního stupně v řízení zjistil, že žalovaná podle lékařských zpráv z doby probíhajícího původního řízení skutečně měla zdravotní problémy, které jí však nebránily v jednání s úřady. Jestliže žalovaná v řízení o povolení obnovy ani neprokázala, že by v původním řízení objektivně existovaly skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být provedeny a mohly by pro ni přinést příznivější rozhodnutí ve věci, nezbylo soudu než návrh zamítnout.
K odvolání žalované Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 15. 3. 2004, č.j. 19 Co 96/2004-53, napadené usnesení potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Tvrzení žalované, že za rozhodné období řádně platila po dobu trvání nájemního vztahu nájemné (i když neplatila řádně služby) a že jí neprávem byly předepisovány služby za dvě osoby, nepovažoval za důvod pro povolení obnovy řízení s tím, že nejde o novou skutečnost či důkaz, které nemohla žalovaná použít v původním řízení. Důkazy týkající se těchto skutečností bylo nepochybně možno provést v původním řízení za předpokladu, že by žalovaná nebyla procesně nečinná a navrhla provedení důkazů v tomto směru. V případě žalované však nelze uzavřít, že by o tvrzených skutečnostech nevěděla nebo z procesního hlediska sama nezavinila (nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní), že nemohly být použity v původním řízení. V projednávané věci ani nelze dovodit pravděpodobnost, že by skutečnosti týkající se zdravotního stavu tvrzeného žalovanou mohly pro ni přivodit příznivější rozhodnutí, když v případě splnění dalších podmínek by tento důvod mohl být relevantní pouze ve vztahu k žalobě pro zmatečnost ve smyslu §229 odst. 3 o.s.ř. Pouhé tvrzení žalované, že v době předchozího řízení jí její zdravotní stav bránil realizovat procesní práva a před soudem se účinně hájit, rovněž není dle závěru odvolacího soudu důvodem pro povolení obnovy řízení ve smyslu §228 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř., když v tomto směru nenaplňuje objektivně podmínku nových skutečností neexistujících v době původního rozhodnutí či skutečností existujících, avšak neuplatnitelných žalovanou v době předchozího rozhodování.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a uplatněný dovolací důvod podřadila ustanovení §241 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (ve skutečnosti měla zřejmě na mysli §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., jež za dovolací důvod označuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Žalovaná v dovolání popisuje důvody, pro které neprováděla úhradu nájemného a záloh na služby podle vyúčtování a vyjadřuje přesvědčení, že kdyby tyto skutečnosti uplatnila v původním řízení, mohlo dojít k tomu, že by k výpovědi z nájmu nebylo přivoleno s odkazem na §3 obč. zák. Důvod, pro který se dovolatelka neúčastnila jednání a tyto skutečnosti neuplatnila, spočíval v jejím tehdejším psychickém a fyzickém stavu, který jí objektivně bránil chránit její zájmy. Přestože touto okolností opakovaně odůvodňovala návrh na povolení obnovy a svá tvrzení dokládala lékařskými zprávami, na něž v dovolání znovu poukazuje, soud zamítl provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru psychiatrie ohledně její způsobilosti k právním úkonům. Bylo-li by zjištěno, že žalovaná v době rozhodné pro naplnění uplatněného výpovědního důvodu nebyla pro případnou duševní poruchu způsobilá jednat před soudem, byla by to podle jejího názoru nová skutečnost, kterou bez své viny nemohla v původním řízení uplatnit a která mohla přivodit příznivější rozhodnutí ve věci ve smyslu §228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Ve světle prokázaných skutečností považuje dovolatelka za nesprávné, že soud tento důkaz jako nepotřebný zamítl, neboť do doby jeho provedení není dovolatelka schopna prokázat uvedenou skutečnost. Z těchto důvodů dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření uvedla, že žalovaná v dovolání jen opakuje svou dřívější argumentaci, s níž se soudy obou stupňů již vypořádaly. Dle jejího názoru otázka způsobilosti žalované k právním úkonům, která by mohla mít vliv na procesní způsobilost žalované, nemůže být důvodem pro povolení obnovy řízení. Žalovanou vymezené důvody by mohly mít význam z hlediska žaloby pro zmatečnost ve smyslu ustanovení §229 odst. 1 písm. b/, c/ o.s.ř. Tato skutečnost pak ve svých důsledcích zakládá nepřípustnost žaloby na obnovu řízení ve smyslu §230 odst. 2 o.s.ř., neboť je nesporné, že žalovaná se mohla domoci zrušení rozsudku právě podáním žaloby pro zmatečnost, což však neučinila. Proto žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) posoudil dovolání podle §240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 a §241a odst. 1 o.s.ř. a shledal, že dovolaní bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátkou a jí bylo dovolání též sepsáno.
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, je dovolání ve smyslu §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238 odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. nepřipadá v úvahu, neboť usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení, nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu, lze o přípustnosti dovolání uvažovat jen z pohledu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s §238 odst. 1 písm. a/, odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. §237 odst. 3 ve spojení s §238 odst. 2 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., prostřednictvím kterého je možno namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není jím naopak důvod, jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), či důvod, kterým je možno vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Vzhledem k obsahu dovolání a při vázanosti uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (včetně jeho obsahového vymezení), by bylo možno zásadní právní význam napadeného usnesení spojovat s otázkou, zda postup soudu v původním řízení, kdy nepřihlédl k žalovanou namítanému zdravotnímu stavu, jenž jí neumožňoval řádně hájit její zájmy, zakládá důvod obnovy řízení ve smyslu §228 odst. 1 o.s.ř. Avšak vzhledem k tomu, že tato otázka byla již v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, nelze ve vztahu k ní shledat dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. l písm. c/ o.s.ř. (ve spojení s §238 odst. 2 o.s.ř.) přípustným.
Podle ustanovení §228 odst. 1 o.s.ř. může účastník návrhem na obnovu řízení napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, a/ jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b/ lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Výklad uvedeného ustanovení je v právní teorii i praxi (srov. Občanský soudní řád, Komentář, C.H.Beck, 6. vydání 2003, II. díl, str. 997 a 998; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 26 Cdo 645/2003) ustálen v tom, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad.
Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 31. 8. 1999, sp.zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 4/2000 pod č. 45, zaujal právní názor, podle něhož důvodem obnovy řízení nemůže být nesprávný procesní postup soudu (zde ustanovení opatrovníka bez náležitého vyšetření rozhodných okolností) v řízení, o jehož obnovu se žádá. V této souvislosti lze poukázat i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2003, sp.zn. 20 Cdo 1948/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 2/2004 pod č. 27, v němž se uvádí, že skutečnostmi, jakožto důvody obnovy řízení, jest rozumět to, co bylo významné pro řízení původní ve vztahu ke skutkovému základu sporu (viz kupř. §79 odst. 1, §101 odst. 1, §120, §153 odst. 1 o.s.ř.), že musí jít o okolnosti, jež kdyby byly v původním řízení známy, byly by způsobilou základnou odpovídajícího tvrzení (účastníka), jakož i označení příslušného důkazu a že od 1.1.1992 „odnětí možnosti jednat před soudem“ důvodem obnovy řízení není a ani předtím o „skutečnost\" podle §228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. nešlo.
Závěry shora vyjádřené, byť se týkají výkladu ustanovení §228 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2000, jsou použitelné i za současné právní úpravy, tj. podle úpravy uvedeného důvodu obnovy řízení obsažené v občanském soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb., neboť znění ustanovení §228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. je - s výjimkou, týkající se odvolacího řízení (o níž v dané věci nejde) - obsahově shodné s ustanovením §228 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Namítá-li žalovaná, že v původním řízení nebyla pro svůj zdravotní stav způsobilá hájit své zájmy, popřípadě zpochybňuje svou schopnost samostatně jednat před soudem, ve skutečnosti tak uplatňuje vadu řízení spočívající v tom, že jí byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, popřípadě neměla procesní způsobilost a nebyla řádně zastoupena. Jde o vadu řízení, která dle §229 odst. 3, popřípadě §229 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. zakládá důvod žaloby pro zmatečnost. Obnova řízení však není určena k nápravě zmatečnostních vad, k tomu slouží právě žaloba pro zmatečnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 33 Odo 290/2005).
Dospěl-li tedy v souzené věci odvolací soud k závěru, že důvod obnovy řízení ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř., není dán, je tento jeho závěr v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení, přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout – i kdyby jimi bylo řízení o povolení obnovy vskutku postiženo - pouze v případě přípustného dovolání (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Proto dovolací soud nemohl přihlédnout k námitce dovolatelky, že soudy obou stupňů odmítly provést důkazy, které považovala za významné.
Argumenty, jimiž žalovaná v dovolání polemizuje s věcnou správností rozhodnutí ve věci vydaného v řízení, jehož obnovy se domáhá, jsou pro rozhodnutí o dovolání zjevně bez právního významu, neboť nejsou způsobilé zpochybnit správnost dovoláním napadeného rozhodnutí, jež je založeno (výlučně) na posouzení otázky, zda jsou splněny zákonné předpoklady pro povolení obnovy řízení.
Se zřetelem k uvedenému dovolací soud dovolání žalované jako nepřípustné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovanou k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 1.125,- Kč (§2 odst. 1, §10 odst. 1 a 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. června 2005
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu