Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.07.2005, sp. zn. 26 Cdo 278/2005 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.278.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.278.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 278/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně městské části P., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) M. M., a 2) B. M., o zaplacení částky 3.272,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 273/97, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2002, č. j. 64 Co 332/2002-201, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 31. října 2002, č. j. 64 Co 332/2002-201, potvrdil usnesení ze dne 11. července 2002, č. j. 13 C 273/97-188, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) nepřiznal prvnímu žalovanému osvobození od soudních poplatků z dovolání podanému proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ze dne 3. října 2001, č. j. 12 Co 293/2001-153. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v dané věci nejsou naplněny podmínky uvedené v ustanovení §138 odst. 1 o.s.ř. (tj. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb.dále jeno.s.ř.“) pro vyhovění návrhu prvního žalovaného na osvobození od soudních poplatků z dovolání. Proti usnesení odvolacího soudu podal první žalovaný – nezastoupen advokátem – dne 2. ledna 2003 podání označené jako „Sdělení soudu“. V tomto podání, které lze s přihlédnutím k jeho obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) považovat za dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, vytkl odvolacímu soudu, že – z důvodů tam uvedených – nesprávně posoudil majetkové poměry obou žalovaných. Současně (opakovaně) vznesl námitku podjatosti vůči senátu odvolacího soudu složeném z předsedkyně JUDr. A. P. a soudců JUDr. Z. H. a Mgr. L. V. odůvodněnou mimo jiné „invektivami soudu včetně výroku o absolutní nevěrohodnosti zdůvodnění požadavku osvobození od soudních poplatků“. Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 31. října 2002, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. a před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”). Nejvyšší soud poté, co zjistil, že dovolání bylo podáno včas a subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237 až §239 o.s.ř. Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 1 o.s.ř. nemůže být dovolání přípustné už proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně týkající se nepřiznání osvobození od soudních poplatků, není rozhodnutím ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle §238 a §238a o.s.ř., protože tato ustanovení přípustnost dovolání proti takovému usnesení neupravují. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o případ v těchto ustanoveních upravený. Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě, jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení. Uvádí-li dovolatel, že opakovaně vznesl námitku podjatosti soudců Městského soudu v Praze JUDr. A. P., JUDr. Z. H. a Mgr. L. V., kteří ve věci rozhodovali v odvolacím řízení, jde o tzv. zmatečnostní vadu ve smyslu §229 odst. 1 písm. e/ o.s.ř., jejíž existence přípustnost dovolání nezakládá a lze k ní přihlédnout (i z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Z výše uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení. Lze proto – stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 170/2002, uveřejněném pod č. 152 v sešitě č. 8 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura – uzavřít, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné. Za této situace Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. pro nepřípustnost odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat. Přitom s přihlédnutím k ustanovení §241b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. bylo nerozhodné, že dovolatel nebyl při podání dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu zastoupen advokátem. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobci (a ani druhé žalované) nevzešly v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. července 2005 JUDr. Miroslav Ferák, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/28/2005
Spisová značka:26 Cdo 278/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.278.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20