Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.03.2005, sp. zn. 28 Cdo 1327/2004 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.1327.2004.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.1327.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 1327/2004 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání 1/ I. K. a 2/ P. K., oba zast. advokátem, podaném proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. října 2003, sp. zn. 55 Co 257/2003 (v právní věci žalobce města P., zast. advokátem, proti žalovaným 1/ I. K. a 2/ P. K., oba zast. advokátem, o vyklizení nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 320/98), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 22. února 2002 pod č.j. 18 C 320/98-71, zamítl žalobu na vyklizení nemovitosti specifikované v enunciátu tohoto rozhodnutí. Nalézací soud ve svém rozhodnutí vycházel z toho, že uzavřená smlouva o pronájmu sporných nebytových prostor není neplatná, jak uváděl žalobce, ale že se jedná o atypickou smlouvu ve smyslu ustanovení §51 občanského zákoníku, blížící se smlouvě nájemní dle ustanovení §§663 a násl. občanského zákoníku, která neodporuje obsahu ani účelu zákona. Žalovaný proto předmět sporu užívá na základě platného právního titulu a žaloba na jeho vyklizení proto byla zamítnuta. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. října 2003 pod č.j. 55 Co 257/2003-96 rozsudek soudu prvního stupně tak změnil, že žalované uznal povinnými sporný dům včetně všech součástí vyklidit, a to do 15ti dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud se po doplnění dokazování odchýlil od právního posouzení věci provedeného obvodním soudem. Odvolací soud se ztotožnil se soudem nalézacím v tom, že dne 15.10. 1992 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanými uzavřena nepojmenovaná smlouva upravující bezúplatný nájem nemovitosti jako celku. Na rozdíl od prvoinstančního soudu však městský soud nepovažuje tuto smlouvu za platný právní úkon, a to pro její neurčitost. V čl. I. smlouvy je uvedeno, že pronajímatel pronajímá nájemci nebytové prostory K. čp. 157. Takto vymezený předmět nájmu není dostatečně určitý ve smyslu §37 odst. 1 obč. zákoníku. Z provedeného dokazování navíc vyplynulo, že ani účastníci smlouvy při jejím uzavření neměli jasno v tom, co je předmětem nájmu. Žalovaní totiž v řízení tvrdili, že předmětem nájmu byly rovněž pozemky, o nichž však v písemné smlouvě o nájmu není nic uvedeno. Odvolací soud poukázal i na jím doplněný důkaz, dopis ze dne 18.8. 1993, jenž byl reakcí na dotaz žalovaných, kteří si po uzavření nájemní smlouvy dodatečně ujasňovali, co jim vlastně bylo pronajato. Jestliže byl předmět nájmu popsán pouze jako nebytové prostory K. čp. 157, pak vůbec není zřejmé, o jaké nebytové prostory se jedná a kde, ve které obci či katastrálním území, se tyto nacházejí. Odvolací soud proto uzavřel, že žalovaní předmět sporu užívají bez platného právního důvodu a vyhověl požadavku žalobce na ochranu jeho vlastnického práva ve smyslu §126 odst. 1 obč. zákoníku. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Dovolatelé odvolací instanci vyčítají nesprávné právní posouzení věci v tom ohledu, že výkladem lze ozřejmit, kde se mají pronajímané prostory nacházet. Jelikož je v čl. VIII odkaz na potřebu stanoviska MÚ M., je jasné, že půjde o K. ulici v M. v P. Tato ulice prochází katastrálními územími M. a K., a nahlédnutím do katastru nemovitostí lze zjistit, že čp. 157 na uvedené ulici má dům spadající do k.ú. M. Ze spisu dále vyplývá, že předmětem smlouvy bylo přenechání do bezplatného prozatímního užívání. Pro takovouto nepojmenovanou smlouvu zákon nepředepisuje písemnou formu, a vedle písemného pramene je zde ještě smluvní pramen ústní. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování podaného dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudní řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto jsou v tomto rozsudku uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen o.s.ř.). Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení - řádně zastoupenými advokátem (§240 odst. 1 o.s.ř., §241 odst. 1 o.s.ř.). Přípustnost uplatněného mimořádného opravného prostředku vyplývá z ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., neboť tento napadá rozhodnutí odvolacího soudu, které změnilo rozsudek soudu prvního stupně. Podle §242 odst. 3 o.s.ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (v daném případě §241a odst. 2, písm. b/ a §241a odst. 3 o.s.ř.). Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Nejvyšší soud po projednání věci dospěl k závěru o neodůvodněnosti podaného dovolání, byť se právní názor dovolacího soudu opíral o jiné hodnocení povahy uzavřené smlouvy. Odvolací soud se při své úvaze ztotožnil s právním názorem nalézacího soudu, podle kterého byla \"smlouva o pronájmu nebytových prostor\" uzavřená dne 15.10. 1992 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanými svým charakterem nepojmenovanou smlouvou blížící se smlouvě nájemní ve smyslu obecné úpravy obsažené v občanském zákoníku. Dovolací soud ovšem nemohl pominout, že jedním ze základních pojmových znaků jakékoliv nájemní smlouvy je její úplatnost. Podle §663 občanského zákoníku:“ Nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně užíval nebo z ní bral i užitky.“ Uzavřený kontrakt upravující výslovně bezplatné užívání předmětné nemovitosti proto svou povahou musí být hodnocen jako smlouva o výpůjčce ve smyslu §659 a násl. občanského zákoníku. Jak bylo vysloveno v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 522/2001 předmět smlouvy o výpůjčce není omezen na věci movité, a právní režim tohoto smluvního typu proto lze aplikovat i na bezplatné užívání nemovitosti, jako je tomu v souzené věci. Pokud se týče časového rámce předmětné smlouvy, byla původně uzavřena na dobu neurčitou. Dodatkem ze dne 19.11. 1992 byla doba užívání omezena na dobu určitou, která měla končit „termínem, kdy bude pronajímaný objekt nezbytné zdemolovat ve stavbě K.“. Jak se ovšem později ukázalo, díky změně projektu došlo k přehodnocení nutnosti likvidace sporného objektu. Původně stanovený časový bod přitom zakotvoval podmínku rozvazovací, která ohraničovala dobu bezplatného užívání nemovitosti. Poté, kdy se ukázalo, že předmět sporu nebude nutné zlikvidovat, tato podmínka odpadla, a vztah mezi půjčitelem (žalobcem) a vypůjčiteli (žalovanými) se stal vztahem bezpodmínečným. V případě, že doba vrácení výpůjčky nebyla stanovena, a takto je nutné přistupovat i k výpůjčce, jejíž vymezení doby trvání odpadlo, je vypůjčitel povinen vrátit věc prvního dne poté, kdy byl půjčitelem k tomu vyzván (na základě analogického použití ustanovení §563 občanského zákoníku). Za okamžik žádosti o vrácení předmětu sporu je přitom nutné požadovat nejpozději podání žaloby na vyklizení, která byla u Obvodního soudu pro Prahu 4 uplatněna dne 15.12. 1998. Na základě výše uvedených vývodů, tedy lze souhlasit s důsledkem právního názoru odvolacího soudu v tom směru, že žalovaní užívají předmětnou nemovitost bez právního důvodu, a požadavku žalobce na jejich vyklizení je proto třeba přisvědčit. Dovolací soud tudíž došel k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je v zásadě správné (§243b odst. 2 o.s.ř.). Dovolání žalovaných proto bylo nutné podle citovaného ustanovení zamítnout. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 o.s.ř.). Žalovaní neměli v dovolacím řízení úspěch a žalobci v souvislosti s řízením o dovolání žádné ze spisu zjistitelné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 31. března 2005 JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/31/2005
Spisová značka:28 Cdo 1327/2004
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.1327.2004.1
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20