Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2005, sp. zn. 28 Cdo 1527/2005 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.1527.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.1527.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 1527/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně J. R., zastoupené advokátem, proti žalovanému Statutárnímu městu Z., o zaplacení 144.936,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 20 C 209/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2004, č. j. 13 Co 54/2004-45, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. Odůvodnění: Krajský soud v Brně rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 10. 2003, č. j. 20 C 209/2003-28, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen žalobkyni zaplatit částku 144.936,- Kč. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž se žalobkyně dovolala vůči žalovanému částečné relativní neplatnosti kupní smlouvy, uzavřené dne 10. 12. 2001 o převodu pozemku v k. ú. Ž. u Z. na žalovaného; zatímco kupní cena byla sjednána ve výši 177.144,- Kč, znalec ing. S. posléze ocenil pozemek pro daňové účely částkou 322.080,- Kč a žalobkyně tedy žádala doplacení rozdílu. Odvolací soud však dospěl k závěru, že cenové předpisy, konkrétně zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ani zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku (příp. prováděcí vyhláška k němu č. 279/1997 Sb.), nebyly porušeny. Tyto předpisy upravují pouze způsob oceňování věci, tedy pravidla a postupy mimo jiné pro daňové účely; nelze z nich však dovodit povinnost účastníků smluvního vztahu sjednat cenu nemovitosti postupem v nich upraveným. Skutečnost, že sjednaná cena pozemku nekoresponduje postupu v cenových předpisech (pozemková mapa nebyla v době uzavření smlouvy stanovena) není rozhodná a žalobkyně měla, jako rovnocenná smluvní strana, zachovat při kontraktu potřebnou opatrnost. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně ve lhůtě dovolání, v němž popsala podle jejího názoru protiprávní a poškozující jednání města v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy. Dovolání poté doplnil její ustanovený zástupce tak, že dovodil jeho přípustnost pro zásadní právní význam napadeného rozsudku (§237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu – dále „o. s. ř.“) a vytkl odvolací instanci nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Za otázku zásadního právního významu považoval, „zda může obec sjednávat u smluv o převodu nemovitostí ceny v rozporu s jejich úřední hodnotou“, přičemž podle jeho názoru „je rozdíl, pokud úřední cenu nedodrží soukromý subjekt a pokud ji nedodrží obec. Fyzická osoba, která sjednává smluvní vztah s obcí, je mnohem méně opatrnější, neboť se domnívá, že jednání protistrany bude maximálně korektní.“ Žalobkyně žádala, aby dovolací soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná strana se k dovolání nevyjádřila. Dovolání není přípustné. Námitky vyslovené přímo žalobkyní jdou mimo rámec dovolacího přezkumu. Mají skutkový charakter a příslušné okolnosti by musely zjistit nižší instance. Nejvyšší soud je však mimořádnou přezkumnou instancí, těžiště jeho přezkumné činnosti je ve hmotněprávním posouzení věci a při něm se závazně vychází ze skutkového základu věci, zjištěného soudem prvního stupně případně i soudem odvolacím. K právní otázce resp. právnímu názoru vyslovenému za žalobkyni jejím zástupcem nutno zdůraznit, že mezi účastníky byla sjednána cena smluvní, nikoli „úřední“. Strany tedy nebyly limitovány týmž způsobem, jako znalec pro daňové účely; soulad kupní ceny s obecně závaznými předpisy (§589 obč. zák.) se tu omezuje na rámcové požadavky občanského zákoníku o právních úkonech, jakož i na všeobecná kritéria cenových předpisů. Ani porušení §1 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb., ani porušení §2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb. – obojí ustanovení hovoří o obvyklé ceně jako měřítku ocenění nemovitostí – však nižší instance neshledaly a dovolací soud se na základě dostupných skutkových podkladů nedomnívá, že by k nim došlo. Fyzická osoba i obec mají jako účastníci občanskoprávního vztahu rovné postavení (§2 odst. 2 obč. zák.) a nelze přisvědčit názoru, že se žalobkyně mohla spoléhat na „korektnost postupu“ obce. Ta je navíc veřejnoprávním subjektem „druhého řádu“ (stát je při svém smluvním jednání omezen ex lege více) a pokud ze zákona vyplývají pro její právní úkony určité limity, pak jde o limity „interní“ povahy (schvalovací proces právního úkonu orgány obce, jednatelské oprávnění starosty podle §103 odst. 1 a násl. ustanovení zákona č. 128/2000 Sb., o obcích; k tomu viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 721/2000, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení sv. 23, č. 103, nebo v obecné rovině Mruzek, K.: Majetkoprávní úkony obce, Právní praxe č. 10/1999). Odvolací soud tedy při hmotněprávním posouzení věci nepochybil a nebyly nalezeny ani judikatorní důvody, proč by napadený rozsudek měl mít zásadní právní význam (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalobkyně odmítl. Protistraně v řízení nevznikly žádné náklady. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 21. prosince 2005 JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/21/2005
Spisová značka:28 Cdo 1527/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.1527.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§1 odst. 3 předpisu č. 526/1990Sb.
§2 odst. 1 předpisu č. 151/1997Sb.
§243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21