ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.2795.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 2795/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce K. R. proti žalovaným 1) Obci H. a 2) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 10, Kodaňská 46, o žalobě prvního žalovaného na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 9 C 57/93, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 8. 2004, č. j. 11 Co 323/2004-153, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 8. 2004, č. j. 11 Co 323/2004-153, jakož i usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 2. 2004, č. j. 9 C 57/93-147, se v tom znění, že v řízení bude pokračováno namísto druhého žalovaného Okresního úřadu T. - Okresního pozemkového úřadu v T. s Českou republikou - Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 10, Kodaňská 46, jako s procesním nástupcem druhého žalovaného, zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Teplicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil ve výroku označeným usnesením usnesení Okresního soudu v Teplicích, kterým bylo deklarováno, že právním nástupcem druhého žalovaného, kterým byl předtím zaniklý Okresní úřad T., Okresní pozemkový úřad, je Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Proti tomuto usnesení podal druhý žalovaný dovolání. Namítl, že mělo být aplikováno ustanovení §26 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud také nevzal v úvahu stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 36/95, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 16/1996. Navrhl, aby dovolací soud zrušil jak napadené usnesení odvolacího soudu, tak i obsahově totožné usnesení první instance a věc vrátil k posledně uvedené instanci k dalšímu řízení.
K dovolání druhého žalovaného se vyjádřil první žalovaný. Ten poukázal na týž §26 zákona č. 139/2002 Sb. s tím, že by právním nástupcem druhého žalovaného mělo být resortní ministerstvo.
Dovolací soud shledal, že dovolání je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu („o. s. ř.“), neboť v rámci vedení řízení se rozhodovalo o procesním nástupnictví účastníka. Dovolací důvod vylíčený druhým žalovaným bylo možno podřadit pod §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., podle něhož má rozhodnutí spočívat na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání je důvodné.
Nižší instance v podstatě opřely své rozhodnutí o procesním nástupnictví o ustanovení §29 odst. 1 zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, podle něhož počínaje dnem nabytí účinnosti tohoto zákona přechází právo hospodařit s majetkem zrušených okresních úřadů, včetně účasti v soudním řízení o jejich závazcích, na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Přehlédly však, o jaký nárok v řízení o meritu věci šlo.
První žalovaný podal žalobu o obnovu řízení proti pravomocnému rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 5. 2001, č. j. 9 C 57/93-70, kterým byl uznán restituční nárok žalobce K. R. ve vztahu k tam identifikovaným nemovitostem vůči prvnímu žalovanému, tedy vůči Obci H. Vůči druhému žalovanému, tehdy Okresnímu úřadu T. - Okresnímu pozemkovému úřadu, byla žaloba pro nedostatek pasivní věcné legitimace zamítnuta. Ve věci šlo o řízení na návrh tzv. domnělé oprávněné osoby, vyvolané podle §4a odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb.; pozemkový úřad neuznal nárok žalobce K. R. jako domnělé oprávněné osoby a odkázal jej s tímto nárokem na soud. Ten pak svým pravomocným rozsudkem rozhodl, že žalobce jako domnělá oprávněná osoba je legitimován k uplatnění nároku na vydání nemovitostí u pozemkového úřadu. Jednalo se tedy o nárok titulovaný podle zákona č. 229/1991 Sb., přičemž pravomocné rozhodnutí bylo nyní napadeno žalobou na obnovu řízení; Obec H. tvrdí skutečnosti, které by včetně relevantních důkazů měly podle ní vyvolat obnovu řízení ve věci samé.
V takovém případě však bylo tím spíše třeba aplikovat ustanovení §26 zákona č. 139/2002 Sb., na které ostatně poukázal jak dovolatel, tak i první žalovaný.
Podle §26 odst. 1 citovaného zákona příslušnost k hospodaření s majetkem České republiky, s nímž hospodařily okresní úřady v rozsahu potřebném pro činnost okresních pozemkových úřadů, přechází na ministerstvo.
Nebylo možno opomenout ani kompetenční ustanovení §10 zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 93/1992 Sb. Podle tohoto ustanovení o působnosti orgánů České republiky je Ministerstvo zemědělství České republiky příslušné k vyřízení tamtéž v odstavci 1 vypočtených nároků, které je povinen uspokojit stát v případě oprávněného požadavku oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb. (jde o přijetí nedoplatku přídělové ceny, poskytnutí finanční náhrady, proplacení hodnoty živého a mrtvého inventáře, vrácení kupní ceny atd.). I po stránce uspokojení konkrétního nároku podle zákona č. 229/1991 Sb. byla tedy stanovena příslušnost resortního ministerstva.
Lze tedy uzavřít, že ve věci procesního nástupnictví druhého žalovaného nejde o hospodaření se státním majetkem po zaniklém okresním úřadu, ale o účast v řízení o restitučním nároku opřeném o zákon č.229/1991 Sb., tedy o speciální předpis. Za tohoto právního stavu bude v řízení pokračovat Ministerstvo zemědělství České republiky, které vystupuje jako organizační složka státu podle §3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích; faktická role státní instituce v řízení přitom spočívá spíše v procesní pomoci při posouzení oprávněnosti nároku, než v eventualitě majetkové zátěže, která by státu měla hrozit.
Soudy obou nižších instancí jsou při rozhodnutí o otázce procesní sukcese podle §107 odstavec 1, 3 o. s. ř. vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 o.s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 28. dubna 2005
JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v. r.
předseda senátu