Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.07.2005, sp. zn. 29 Odo 1085/2003 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.1085.2003.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.1085.2003.1
sp. zn. 29 Odo 1085/2003 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva obrany, proti žalované M. S. a.s., o zaplacení částky 63.685,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 Cm 301/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. července 2003, č.j. 2 Cmo 551/2001-60, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.105,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám její zástupkyně. Odůvodnění: Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek ze dne 26. července 2001, č.j. 25 Cm 301/99-39, kterým Krajský soud v Ostravě uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 63.685,20 Kč s příslušenstvím, tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Současně rozhodl, že žalované se povinnost zaplatit státu soudní poplatek neukládá. V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že skutková zjištění soudu prvního stupně ze shodných tvrzení účastníků a z provedených důkazů jsou správná, za nesprávné však považoval, po zopakování důkazu kupní smlouvou č. 3636-7-1-97 uzavřenou dne 20. ledna 1996 (dále jen „kupní smlouva“), právní posouzení kupní smlouvy jako platné smlouvy, neboť jako prodávající ji uzavřel vojenský útvar nemající způsobilost k právům a povinnostem, tudíž ani způsobilost k právním úkonům. Podle odvolacího soudu z kupní smlouvy nevyplývá, že smluvní stranou prodávající byl stát a že velitel vojenského útvaru jednal za stát. Ve smlouvě je naopak výslovně uvedeno, že prodávajícím je V. ú. 3636-7 N. J. – B. s uvedením identifikačního čísla a daňového identifikačního čísla a velitel zastupuje vojenský útvar. V době uzavření kupní smlouvy bylo postavení Armády České republiky upraveno zákonem č. 15/1993 Sb. o Armádě České republiky a mezi účastníky nebylo v řízení sporu o tom, že Armáda České republiky ani jednotlivé vojenské útvary nemají způsobilost k právům a povinnostem ani způsobilost k právním úkonům a nebylo sporu o tom, že ve věcech týkajících se armády je nutné, aby jednal stát svými orgány, a to orgány vojenské správy. Tvrdila-li žalobkyně, že z kupní smlouvy a z okolností, za nichž byla uzavřena, je nutno dovozovat, že ji uzavřela Česká republika – Ministerstvo obrany, dle terminologie užívané před účinnosti zákona č. 219/2000 Sb. Česká republika – vojenská správa a velitel vojenského útvaru byl oprávněn jednat jménem státu, pak z kupní smlouvy tato skutečnost nevyplývá a žádné okolnosti jejího uzavření, z nichž by bylo možno dovozovat, že jako prodávající vystupoval stát, nevyšly v řízení najevo. Pouze z okolnosti, že žalovaná převzala zboží a zaplatila faktury vystavené vojenským útvarem, nelze dovodit, jak tvrdí žalobkyně, že žalovaná považovala velitele vojenského útvaru za osobu oprávněnou jednat jménem státu. Odvolací soud uzavřel, že kupní smlouva je absolutně neplatná podle ustanovení §38 odst. 1 občanského zákoníku (dále jenobč. zák.“), neboť jako smluvní strana je označen vojenský útvar bez způsobilosti k právním úkonům a požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty dohodnuté ve smlouvě je nedůvodný. Vzhledem k tomuto závěru, jak dále odvolací soud uvedl, se nelze zabývat ani otázkou moderace smluvní pokuty a oprávněnosti požadavku na zaplacení úroků z prodlení ze smluvní pokuty. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., jejichž prostřednictvím namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu vady řízení mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci spatřuje ve skutečnosti, že odvolací soud vycházel nejen ze skutkového stavu, jak byl v řízení zjištěn, ale i z právní kvalifikace nároku dovolatelkou a na tuto právní kvalifikaci se omezil při hodnocení uplatněného nároku. Má za to, že i kdyby bylo posouzení kupní smlouvy jako neplatné správné, měl se odvolací soud zabývat otázkou, zda dovolatelka má nárok na zaplacení žalované částky či její části z jiného důvodu, např. z důvodu zákonného úroku z prodlení. Není-li žalobce obecně povinen kvalifikovat uplatněný nárok, ale jen uvést skutkové okolnosti, je povinností soudu zjištěný skutkový stav posoudit po právní stránce. Odvolací soud se však jiným právním důvodem uplatněného nároku nezabýval. Dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení věci dovolatelka vytýká odvolacímu soudu jako nesprávný závěr, že pouze z vadného označení smluvní strany dovodil neplatnost smlouvy podle ustanovení §38 odst. 1 obč. zák. Odkazujíc na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 386/96 a 22 Cdo 2480/2000, má za to, že odvolací soud pochybil při posouzení kupní smlouvy jako neplatné, neboť se nepokusil výkladem obsahu smlouvy v souladu s ustanovením §35 odst. 2 obč. zák., popřípadě objasněním skutkových okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, zjistit, kdo byl smluvní stranou. Odvolací soud v rozporu s provedenými důkazy konstatoval, že žádné okolnosti uzavření kupní smlouvy, z nichž by bylo možno dovodit, že jako prodávající vystupoval stát, nevyšly v řízení najevo. Samotné označení prodávajícího, připojení hodnosti ke jménu osoby jednající za prodávajícího, identifikace předmětu koupě a opatření smlouvy razítkem se státním znakem však svědčily při uzavření kupní smlouvy o tom, že žalovaná jednala s příslušníky Armády České republiky a že tyto osoby jednají jménem České republiky. Dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání, když dovolací námitky vznesené žalobkyní nemohou obstát. Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné. Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal z pohledu uplatněných dovolacích důvodu včetně toho, jak je dovolatelka obsahově vymezila. Zabýval se nejprve dovolacím důvodem vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dospěl k závěru, že tento důvod není dán. Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že vycházel nejen ze skutkového stavu, jak byl v řízení zjištěn, ale i z právní kvalifikace provedené dovolatelkou a pouze na tuto kvalifikaci se omezil, pak dovolací soud považuje postup odvolacího soudu za správný, v souladu s občanským soudním řádem, neboť v žalobě byl uplatněný peněžitý nárok přesně vymezen rozhodujícími skutečnostmi, tyto skutečnosti nebyly v průběhu řízení měněny a byl uveden i právní důvod žaloby, jenž vycházel z tvrzených skutečností. Žalobkyně od počátku uplatňovala právo na zaplacení smluvní pokuty z kupní smlouvy jako samostatný nárok a tento nárok byl požadován spolu s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení. Povinnost soudu zabývat se uplatněným nárokem z pohledu jiného než žalobcem tvrzeného právního důvodu je dána tehdy, jsou-li skutkové okolnosti v průběhu řízení doplňovány tak, že směřují k jiné než žalobcem uvedené právní kvalifikaci skutku či je-li tato právní kvalifikace nesprávná, např. je-li žalováno o zaplacení nároku z kupní smlouvy, jedná se však o jiný typ smlouvy či bezesmluvní plnění. To však neznamená, že soud se bude zabývat uplatněným nárokem z pohledu všech v úvahu přicházejících nároků, neboť je vázán právě skutkovými okolnostmi, jimiž je uplatněný nárok v žalobě vymezen. Zabýval-li se odvolací soud takto vymezeným nárokem a o tomto nároku i rozhodl, postupoval správně a řízení netrpí tvrzenou vadou. Nejvyšší soud se dále věcí zabýval v rovině jejího právního posouzení, kterou dovolatelka otevřela kritikou závěru odvolacího soudu o neplatnosti předmětné smlouvy. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. K zásadám v označení účastníků smlouvy dovolací soud již zaujal stanovisko v rozhodnutí sp. zn. 2 Cdon 824/97 ze dne 27. října 1999, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001 pod číslem 9/2001, podle něhož jsou obecně možné dvě základní situace. První z nich se pojí se stavem, kdy označení účastníka smlouvy je formálně bezvadné (to znamená, že zahrnuje všechny potřebné identifikační znaky) a právní úkon tak má nutné náležitosti, avšak uvedená smluvní strana není způsobilá k právním úkonů. Takový nedostatek způsobuje absolutní neplatnost smlouvy podle ustanovení §38 odst. 1 obč. zák., která již nemůže být zhojena. Ve druhém případě je účastník smlouvy označen vadně (tj. nesprávně či neúplně), ať pro vadné uvedení některého identifikačního znaku nebo pro jeho neuvedení. Tato vada v označení osoby, která je účastníkem smlouvy, nezpůsobuje neplatnost smlouvy, pokud lze z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem, případně objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon učiněn, zjistit, kdo je účastníkem smlouvy. O tento druhý případ, a to vadné označení subjektu způsobilého k právním úkonům se jednalo i v případech rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 386/96 a sp. zn. 22 Cdo 2480/2000, na něž je odkaz v dovolání. Od těchto závěrů se Nejvyšší soud nemá důvod odchýlit ani v této věci a proto uzavírá, že byl-li prodávající v kupní smlouvě označen názvem, sídlem, identifikačním číslem a daňovým identifikačním číslem, tedy všemi v úvahu běžně přicházejícími znaky k označení právnické osoby, a přesto takto označená smluvní strana nemá způsobilost k právům a povinnostem a tím ani způsobilost k právním úkonům, jedná se o nedostatek způsobující absolutní neplatnost smlouvy podle ustanovení §38 odst. 1 obč. zák. Nelze přisvědčit názoru dovolatelky, že kupujícímu muselo být ze všech okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, zřejmé, že jedná s příslušníky Armády České republiky a že tyto osoby jednají jménem státu, neboť nebylo-li známo osobám jednajícím za prodávajícího, kdo je subjektem způsobilým k uzavření smlouvy a jak má být označen, nelze tuto vědomost vyžadovat a dovolávat se jí u protistrany. Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost závěru odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy a tím i neplatnosti ujednání o smluvní pokutě zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla s dovoláním úspěšná a vznikla jí tak povinnost hradit žalované její náklady sestávající ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7.030,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1, §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a z paušální náhrady 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem 7.105,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně 26. července 2005 JUDr. František Faldyna, CSc., v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/26/2005
Spisová značka:29 Odo 1085/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.1085.2003.1
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Dotčené předpisy:§243b odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20