ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.348.2003.1
sp. zn. 29 Odo 348/2003-776
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v konkursní věci úpadce Z. o. d. B. v likvidaci, u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 K 41/2000, o prominutí zmeškání lhůty k podání přihlášky, o dovolání 1) Z. R. a 2) A. J., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. dubna 2001, č. j. 34 K 41/2000 579a a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. prosince 2001, č. j. 1 Ko 268/2001-621, takto:
I. Řízení o „dovolání“ Z. R. a A. J. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. dubna 2001, č. j. 34 K 41/2000 579a, se zastavuje.
II. Dovolání Z. R. a A. J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. prosince 2001, č. j. 1 Ko 268/2001-621, se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 3. prosince 2001, č. j. 1 Ko 268/2001-621, Vrchní soud v Praze odkazuje na ustanovení §66b odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZKV“) - potvrdil jako správné usnesení ze dne 23. dubna 2001, č. j. 34 K 41/2000-579a, jímž Krajský soud v Hradci Králové zamítl návrh Z. R. a A. J. na prominutí zmeškání lhůty k podání přihlášek pohledávek do konkursu.
Z. R. a A. J. podaly proti usnesení soudu prvního stupně i proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, jímž po obsahové stránce uplatňují dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), požadujíce, aby bylo připuštěno projednání jimi uplatněných nároků v konkursním řízení.
Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí krajského soudu vydaného v řízení v prvním stupni je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovoláních” jež směřovala proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu, uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání přihlášek pohledávek do konkursu (stanovené v §22 odst. 2 ZKV), není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 není dovolání přípustné proto, že všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení, jímž soud rozhoduje o žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání příslušného procesního úkonu (zde k podání přihlášky do konkursu), však usnesením ve věci samé není (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 1997, pod číslem 88). Ustanovení §238, §238a odst. 1 písm. b/ až g/ a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Dle tohoto ustanovení je dovolání přípustné také proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci konkursu a vyrovnání. Ustanovení §237 odst. 1 a 3 o. s. ř. platí obdobně (§238a odst. 2 o. s. ř.).
Ustanovení §238a o. s. ř. tak vymezuje přípustnost dovolání proti v tomto ustanovení vyjmenovaným rozhodnutím za shodných podmínek jako ty, jež jsou uvedeny v §237 odst. 1 o. s. ř., s tím, že omezení formulovaná v ustanovení §237 odst. 2 o. s. ř. se neuplatní. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. tudíž není dovolání přípustné proti každému měnícímu či potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ve věci konkursu a vyrovnání; rozhodnutí odvolacího soudu musí - v návaznosti na ustanovení §237 odst. 1 a 3 o. s. ř. - opět měnit nebo potvrzovat konkursní či vyrovnací rozhodnutí soudu prvního stupně „ve věci samé“, jímž (jak rozvedeno výše) usnesení, jímž soud rozhoduje o žádosti o prominutí zmeškání lhůty, není (v podrobnostech srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 58/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání podaných proti usnesení odvolacího soudu jako nepřípustných (o čemž ostatně odvolací soud dovolatelky řádně poučil v napadeném usnesení).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jmenovaných proti usnesení odvolacího soudu odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu