ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.433.2005.1
sp. zn. 29 Odo 433/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobkyně I., a. s., proti žalované A. a. s., o zaplacení částky 929.792,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 169/2002, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. ledna 2005, č. j. 4 Cmo 99/2004-50, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450,-- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. února 2004, č. j. 7 Cm 169/2002-39, zastavil (pro zpětvzetí žaloby) řízení o zaplacení částky 929.792,10 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), s odkazem na ustanovení §146 odst. 2 větu druhou občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 45.675,- Kč (bod II. výroku) a vrátil žalobkyni zaplacený soudní poplatek ve výši 37.190,- Kč (bod III. výroku).
K odvolání žalované, jež směřovalo pouze proti výroku o nákladech řízení, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. ledna 2005, č. j. 4 Cmo 99/2004-50, usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrdil (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., namítajíc, že ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání pak podrobně snáší argumenty na podporu závěru o existenci uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření má napadené rozhodnutí za správné; poukazuje i na to, že dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jak Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení uveřejněném pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku (bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení).
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními.
Oproti očekávání dovolatele není dovolání přípustné ani dle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., a to bez zřetele k tomu, o který z případů zde popsaných pod písmeny a/ až c/ by mělo jít. Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je totiž společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž usnesení o nákladech řízení není.
Pro úplnost lze dodat, že ve vztahu ke druhému výroku napadeného usnesení nemůže být dovolání v této věci přípustné podle §237 odst. 1 o. s. ř. i proto, že tento výrok nemá povahu měnícího nebo potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu. Ve vztahu k prvnímu výroku napadeného usnesení je použitelnost §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. vyloučena též proto že potud nejde o měnící rozhodnutí odvolacího soudu a použitelnost §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. proto, že nejde o případ tam uvedený.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalované bylo odmítnuto; žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, jež v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení.
Sazba odměny za dovolací řízení (řízení v jednom stupni), jehož předmětem bylo pouze rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, se pak určuje podle §14 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen vyhláška“), ve spojení s §15 vyhlášky částkou 750,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 375,- Kč, jelikož advokát žalobkyně učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů ve výši 75,- Kč, tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži dovolatelky celkem 450,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 28. dubna 2005
JUDr. Zdeněk Krčmář,v.r.
předseda senátu