ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.811.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 811/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. července 2005 o dovolání podaném V. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 10 To 423/2004 ze dne 27. 10. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 21/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 2 T 21/2003 ze dne 18. 5. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody, který mu byl podmíněně odložen a doplněn trestem zákazu pobytu spočívajícím v zákazu zdržovat se v obci R. v P. na dobu tří let a trestem propadnutí věci v rozsudku specifikované.
V předmětné věci podal V. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením sp. zn. 10 To 423/2004 ze dne 27. 10. 2004 tak, že podané odvolání podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal V. K. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že za nesprávné považuje závěry soudů o jeho vině, když na ni z provedeného dokazování není možné usoudit. V této souvislosti poukázal na to, že proti výpovědi poškozeného stojí výpovědi dvou svědků a na jejich základě lze dovodit, že v kritické době nemohl být na místě trestného činu, tak jak bylo označeno soudem. Podle jeho názoru tak jde o dvě verze popisu skutku a proto takto nelze bezpečně určit, která z nich odpovídá skutečnosti, měl tedy soud volit tu, která je pro dovolatele, jako obviněného, příznivější. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud zrušil „citovaný rozsudek, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující a přikázal věc Okresnímu soudu v Trutnově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že dovolatelova argumentace spočívá v tom, že přisouzeného jednání se nedopustil, když v tomto směru zpochybňuje usvědčující výpověď poškozeného a s poukazem na další dvě svědecké výpovědi nabízí vlastní skutkové hodnocení předmětné věci. Státní zástupce poukázal na uplatněný dovolací důvod s tím, že v jeho rámci lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu neobsahuje, případně o žádný trestný čin nejde. Jde přitom o skutek, jak byl zjištěn soudem, z čehož také vyplývá, že v rámci uplatněného dovolacího důvodu nelze namítat nesprávnost skutkových zjištění, hodnocení provedených důkazů či neúplnost dokazování. Zásah do skutkových zjištění lze potom učinit v řízení o dovolání pouze tehdy, pokud je zjištěn extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů a současně učiní-li dovolatel tento „nesoulad“ předmětem dovolání. O takový případ však v dané věci nejde, neboť svědecké výpovědi poškozeného jsou věrohodné a potvrzeny i svědeckou výpovědí M. P., přičemž současně ze svědeckých výpovědí MUDr. M. a Ing. S. (na které dovolatel poukazuje) nelze nijak přesvědčivě dovodit, že se dovolatel v kritické době nemohl zdržovat na místě, kde se uvedené trestné činnosti dopustil. V této souvislosti státní zástupce poukázal i na důvody obsažené v rozhodnutí odvolacího soudu v rámci kterých vysvětlil, že dovolatel měl dostatečné možnosti být přítomen v kritické době na místě trestného činu a to i z hlediska časových a technických podmínek při přesunu mezi obcí R. v P. a H. K. Námitky uplatněné dovolatelem tak stojí mimo rámec jím označeného dovolacího důvodu a v posuzované věci tak není nesoulad (a již vůbec ne extrémní) mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. Proto také navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu skutku, který je obsažen v příslušném výroku soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení jím označených svědeckých výpovědí v konkurenci zejména s výpověďmi poškozeného. Z uvedeného potom dovozuje, že trestné činy, pro které byl nakonec shledán vinným, nebyly soudy spolehlivě a jednoznačně prokázány. Z důvodů napadeného rozhodnutí však jednoznačně plyne, že námitkami dovolatele v uvedeném směru se odvolací soud odpovědně zabýval a uvedl z jakých důvodů má za to, že dovolatel měl dostatečný čas i technické možnosti k návratu z obce R. v P. (místa trestné činnosti) do H. K., kde poukazoval na již označené svědecké výpovědi, když z jejich obsahu nelze dovodit, že by v kritické době spáchání uvedených trestných činů nemohl být přítomen právě v obci R. v P. Soudy tak přesvědčivě odůvodnily důkazní postup ve věci a stejně tak se vypořádaly s dovolatelem namítanými rozpory v rámci vedeného dokazování a určily tak jednoznačně, která z variant skutkového děje odpovídá realitě.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst.1 písm.b) tr.ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr.ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. července 2005
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka