Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13.07.2005, sp. zn. 3 Tdo 827/2005 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.827.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.827.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 827/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. července 2005 o dovolání podaném E. L., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 50 To 407/2004 ze dne 17. 1. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 8 T 56/2001, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 8 T 56/2001 ze dne 24. 9. 2004 byk dovolatel uznán vinným pokusem k trestnému činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 trestního zákona k §222 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a trestným činem výtržnictví podle §202 odst.1 tr.zák. pro skutek podrobně popsaný ve výrokové části citovaného rozsudku. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Dále mu byl uložen trest propadnutí věcí (přesně specifikovaných) a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal E. L., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni rozsudkem pod sp. zn. 50 To 407/2004 ze dne 17. 1. 2005 a to tak, že k odvolání obžalovaného (dovolatele) podle §258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu (dále jen tr. ř) napadený rozsudek zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že shledal dovolatele vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, který mu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Dále mu uložil trest propadnutí věcí (přesně označených) a rozhodl také o vznesených nárocích na náhradu škody. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni podal E. L. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění takto podaného dovolání namítl, že předmětný skutek nebyl prokázán, protože nebyly provedeny jím navržené důkazy (rekonstrukce na místě činu), přičemž výpověď očitého svědka je neurčitá, zprostředkovaná výpověď dalšího svědka (nadřízeného poškozeného) nebyla průkazná, svědci se s poškozeným znají a mezi jejich výpověďmi jsou rozpory. Poukázal na svou slabší tělesnou konstituci oproti poškozenému, s tím, že vůči poškozenému jednal v rámci mezí nutné obrany, obávaje se napadení z jeho strany. Má takto za to, že v řízení před soudy nebyla prokázána jeho vina označenými trestnými činy, a proto navrhl, aby dovolací soud zrušil citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni a dovolatele obžaloby zprostil. K podanému dovolání se vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky. V rámci svého vyjádření uvedla, že nelze akceptovat tvrzení dovolatele, že je nevinen a že čin, kterého se dopustil, nelze kvalifikovat jako trestný, protože v dané chvíli jednal v nutné obraně. V této souvislosti lze souhlasit se závěry odvolacího soudu, který dovodil, že poškozený nejednal agresivně a přesto, že držel v ruce tyč, neútočil s ní, ale měl ji ke své obraně. Dostatečně učiněná skutková zjištění učiněná soudem tak korespondují s jím učiněnými právními závěry. Z pohledu námitek dovolatele, že totiž jednal v rámci nutné obrany, je podané dovolání právně relevantní, avšak s ohledem na zjištěný skutkový stav, zjevně neopodstatněné. Proto také navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání odmítl, a to jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Dovolání je tak určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle hmotného práva. Dovolatel v dané věci v zásadě namítl, že v kritické době jednal v rámci splněných podmínek pro nutnou obranu a neměl tak být uznán vinným označenými trestnými činy. V tomto směru je nutné zdůraznit, že za jednání v nutné obraně se podle ustanovení §13 tr. zák. považuje čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok. Ze skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů, které je třeba respektovat i v řízení o dovolání, nepochybně plyne, že poškozený na dovolatele nijak neútočil, útok ani nenaznačil a to i přes to, že měl v ruce tyč. Naopak, když od dovolatele již odcházel, ten za poškozeným šel a zaútočil na něj nožem a nakonec jej i zranil. Tyto skutečnosti byly v rámci dokazování vedeného před soudy jednoznačně zjištěny a to zejména z výpovědi očitého svědka, o jehož věrohodnosti nevznikly žádné pochyby. Jeho výpověď potom koresponduje i s výpovědí poškozeného, jehož zranění bylo rovněž v řízení před soudy objektivizováno a stejně tak byla zajištěna u dovolatele maketa pistole zn. Parker a kapesní nůž Mikov. Skutkovým zjištěním učiněnými soudy tak neodpovídá tvrzení dovolatele o tom, že v kritické chvíli jednal tak, že nepřekročil meze nutné obrany. Ostatně jeho námitkami se zabýval i v rámci podaného odvolání soud druhého stupně, který na ně přiléhavým způsobem reagoval i v rámci právní kvalifikace jeho jednání, přičemž také vysvětlil z jakých důkazů při svých úvahách vycházel a proč neprovedl případně další důkazy a to i ty, které navrhoval dovolatel. S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soud České republiky nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 13. července 2005 Předseda senátu: JUDr. Vladimír Jurka

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/13/2005
Spisová značka:3 Tdo 827/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.827.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20