Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.07.2005, sp. zn. 30 Cdo 1267/2005 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1267.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1267.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 1267/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky ve věci dědictví po J. F., za účasti M. F., zastoupeného advokátkou, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí, pod sp. zn. 2 D 705/2003, o dovolání MUDr. M. F. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. prosince 2004, č. j. 10 Co 1237/2004-150, takto: Dovolání MUDr. Michala Frňky se odmítá. Odůvodnění: Okresní soud ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí, usnesením ze dne 13.8.2004, č.j. 2 D 705/2003-116, určil obvyklou cenu „majetku zemřelého“ částkou 174.363,- Kč, výši dluhů „zemřelého“ částkou 16.687,78 Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 157.675,22 Kč (výrok I.); potvrdil, že dědictví po J. F., zemřelém dne 22.8.2003 (dále též jen „zůstavitel“), sestávající z věcí a jiných majetkových hodnot v rozhodnutí popsaných, nabyl MUDr. M. F. (výrok II.); rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů soudní komisařky Mgr. E. V., notářky v R. p. R. (výrok III. a IV.) a rozhodl, že „účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení“ (výrok V.). Při posouzení dědického práva vycházel ze závěru, že jediným dědicem zůstavitele je ze zákona jeho syn MUDr. M. F., vzhledem k tomu, že zůstavitel byl rozvedený a nepořídil závěť. K odvolání MUDr. M. F. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29.12.2004, č. j. 10 Co 1237/2004-150, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil a rozhodl, že „odvolatel nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení“. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal MUDr. M. F. dovolání. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; že do dědictví po zůstaviteli nenáleží pouze ideální ½ v usnesení soudu prvního stupně popsaných nemovitostí v katastrálním území K., ale podíl ideální ¾ těchto nemovitostí, neboť „podíl ve výši ½ na výše uvedených nemovitostech získal zůstavitel dědictvím po svém otci … druhou polovinu na výše uvedených nemovitostech vlastnila v té době matka zůstavitele M. F. … a ta prodala svůj spoluvlastnický podíl paní K. R., družce zůstavitele …i když na kupní smlouvě je jako kupující uvedena pouze paní K. R., kupní smlouva byla uzavřena za trvání společného hospodaření zůstavitele a paní K. R. a kupní cena byla zaplacena ze společných finančních prostředků“; že „do aktiv dědictví náleží i celý přístřešek … kotec pro psa“; že „19 % daň z přidané hodnoty nemá být započítána do nákladů řízení (odměna notáře)“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst. 1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst. 2 (§336n) a v §338za o.s.ř. (§238 a §238a o.s.ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a o.s.ř. [§239 odst. 3 o.s.ř.]. Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.; z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. Těmito dovolacími důvody vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. již neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; přípustnost dovolání k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. MUDr. M. F. napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně o věci samé potvrzeno. Protože dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má. MUDr. M. F. dovolání namítá, že do dědictví po zůstaviteli nenáleží pouze ideální ½ v usnesení soudu prvního stupně popsaných nemovitostí v katastrálním území K., ale podíl ideální ¾ těchto nemovitostí, neboť „podíl ve výši ½ na výše uvedených nemovitostech získal zůstavitel dědictvím po svém otci … druhou polovinu na výše uvedených nemovitostech vlastnila v té době matka zůstavitele M. F. … a ta prodala svůj spoluvlastnický podíl paní K. R., družce zůstavitele …i když na kupní smlouvě je jako kupující uvedena pouze paní K. R., kupní smlouva byla uzavřena za trvání společného hospodaření zůstavitele a paní K. R. a kupní cena byla zaplacena ze společných finančních prostředků“; že „do aktiv dědictví náleží i celý přístřešek … kotec pro psa“. I když MUDr. M. F. v dovolání uvádí, že vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodu dovolání) vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale že podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž usnesení odvolacího soudu vychází. Podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a také skutečnost, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru dovolatele pro posouzení věci významné. MUDr. M. F. tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. Správnost usnesení odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že usnesení odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá - jak uvedeno výše - přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. MUDr. M. F. současně namítá, že „19 % daň z přidané hodnoty nemá být započítána do nákladů řízení (odměna notáře)“. Správnost usnesení odvolacího soudu z hlediska takto vymezeného dovolacího důvodu nemůže dovolací soud přezkoumat, neboť tento důvod není způsobilý založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. V případě tohoto dovolacího důvodu totiž nelze učinit závěr, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Z uvedeného vyplývá, že dovolání MUDr. M. F. není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání MUDr. M. F. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. července 2005 JUDr. Roman Fiala, v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/15/2005
Spisová značka:30 Cdo 1267/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1267.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
§237 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
§241a odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.
§241a odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20