Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.10.2005, sp. zn. 30 Cdo 1581/2005 [ rozsudek / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1581.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1581.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 1581/2005 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Olgy Puškinové ve věci žalobce JUDr. J. K., správce konkursní podstaty V. s. D., státního podniku v likvidaci, zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. K., o určení neúčinnosti darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 12 C 43/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. června 2004, č.j. 30 Co 195/2004-55, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. června 2004, č.j. 30 Co 195/2004-55, a rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. srpna 2003, č.j. 12 C 43/2002-19, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Děčíně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal určení, že darovací smlouva ze dne 14.2.2001 s právními účinky vkladu ke dni 16.2.2001, kterou O. K. daroval 3/4 a manželé O. K. a E. K. darovali ze svého společného jmění 1/8 žalovanému ve výroku napadeného rozsudku blíže označených nemovitostí, je vůči žalobci právně neúčinná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že uvedená smlouva zkracuje jeho možnost vymáhat po otci žalovaného O. K. vymahatelnou pohledávku, kterou má vůči němu přiznanou pravomocným platebním rozkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 17.5.1997, č.j. 15 C 1838/96-6, ve výši celkem 289.525,- Kč. Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 8. srpna2003 (v záhlaví rozsudku je uvedeno 25. června 2003), č.j. 12 C 43/2002-19, žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci na nákladech řízení částku 11.101,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Soud prvního stupně vzal za zjištěné, a že předmětná darovací smlouva, již O. K. převedl na žalovaného, který je jeho synem, část svých nemovitostí a znemožnil tak žalobci, aby se úspěšně domáhal výkonu rozhodnutí prodejem těchto nemovitostí, byla učiněna v posledních třech letech mezi osobami blízkými s úmyslem dlužníka O. K. zkrátit své věřitele. S ohledem na uvedené skutkové závěry okresní soud dovodil odůvodněnost odpůrčí žaloby v souladu s ustanovením §42a obč. zák. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 15. června 2004, č.j. 30 Co 195/2004-55, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.). Dále nepřipustil změnu žaloby navrženou žalobcem při odvolacím jednání dne 9.6.2004 (výrok II.), zamítl návrh na přerušení řízení (výrok III.) a současně nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně(výrok IV.). Na nákladech odvolacího řízení zavázal žalobce uhradit žalovanému v zákonné lhůtě částku 4.725,- Kč k rukám jeho zástupce (výrok V.). Odvolací soud v odůvodnění uvedl, že mezi účastníky bylo nesporným, že v průběhu odvolacího řízení byla pohledávka z uvedeného exekučního titulu (platebního rozkazu Okresního soudu v Děčíně ze dne 17.5.1997, č.j. 15 C 1838/96-6) v plném rozsahu zaplacena. Žalobce na žalobě setrval s tím, že u Krajského soudu v Ústí nad Labem probíhá mezi účastníky jiný spor pod sp.zn. 24 Ro 695/2001, kde jistina spolu s příslušenstvím tvoří částku kolem 600.000,- Kč. Požadoval, aby řízení bylo z tohoto důvodu přerušeno. Odvolací soud posoudil vyjádření žalobce jako návrh na změnu žaloby, neboť žalobě by tím mělo být vyhověno na základě jiného skutku jiné vymahatelné pohledávky. Dovodil, že v odvolacím řízení není přípustná taková žaloba, kterou by byl uplatněn nový nárok (§216 odst. 2 o.s.ř.). Oproti řízení před soudem prvého stupně nastala v odvolacím řízení situace, kdy vymahatelná pohledávka žalobce již neexistuje, byla dlužníkem uspokojena, a tudíž chybí jeden ze základních hmotněprávních předpokladů pro rozhodnutí soudu o určení neúčinnosti právního úkonu ve smyslu ustanovení §42a obč. zák. Návrh na přerušení řízení za situace nepřipuštění změny žaloby není důvodný, a proto byl odvolacím soudem zamítnut. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Jako důvody uvádí ustanovení §241a odst. 2 písm. a), písm. b) a odst. 3 o.s.ř. Především vytýká soudům obou stupňů, že nebyl řádně poučen ve smyslu ustanovení §118a a §119a o.s.ř. a že soudy vycházely z neúplně zjištěného skutkového stavu. Namítá, že soud prvního stupně neprovedl navrhovaný důkaz listinou ze dne 8.6.2001 o tvrzení, že má vůči dlužníkovi i jinou pohledávku nejméně ve výši 131.401,- Kč, a to úroky z prodlení z nezaplacené jistiny přiznané dotčeným exekučním titulem. Odvolací soud neúplně zjištěný skutkový stav okresního soudu převzal a nesprávně na něj aplikoval ustanovení §95 o.s.ř., že se jedná o uplatnění nového nároku a tedy o návrh na změnu žaloby. V probíhajícím řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 24 Ro 695/2001 proti dlužníkovi O. K. o označenou pohledávku je nepochybně řešena otázka, jež může mít význam pro rozhodnutí soudu o odpůrčí žalobě. Odvolací soud měl proto řízení přerušit dle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu jakož i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil Okresnímu soudu v Děčíně k dalšímu řízení. Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. l písm. a) dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, jako je tomu v posuzované věci, přihlédne k případným vadám uvedeným v ust. §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o.s.ř.). Při posuzování dovolacího důvodu přitom vychází z toho, jak jej odvolatel obsahově vymezil (§41 odst. 2 o.s.ř.). Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (§120 odst. 1 o.s.ř.). Návrh na provedení důkazu, jemuž soud nevyhoví musí zamítnout usnesením (§119a odst. 2 o.s.ř), a ve svém rozhodnutí o věci vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl (§153 odst 1, §157 odst. 2 o.s.ř.). Především neprovede důkazy, kterými mají být prokázány tvrzené skutečnosti, jež nejsou právně významné z hlediska skutkové podstaty právní normy, která má být ve věci aplikována. Tato norma zásadně určuje i rozsah důkazního břemene účastníka řízení, spočívající v okruhu právně významných skutečností, jež musí ve svém zájmu prokázat a ke kterým je povinen navrhnout důkazy. O povinnosti navrhnout k prokázání rozhodných tvrzení důkazy je soud povinen účastníka poučit ve smyslu ustanovení §118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Zamítne-li soud proto žalobu, že účastník neunesl důkazní břemeno, aniž by mu poskytl řádné poučení podle ustanovení §118a odst. 1 a 3 o.s.ř., zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z obsahu spisu – protokolu o jednání č.l. 15 – se podává, že soud prvního stupně nepoučil žalobce ve smyslu ustanovení §118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby doplnil svá tvrzení o rozhodných skutečnostech, které v řízení vyšly najevo listinou ze dne 8.6.2001 (č.l. 10), že má vůči dlužníkovi i jinou pohledávku, než kterou označil v žalobě, a to úroky z prodlení, nejméně ve výši 131.401,- Kč, z nezaplacené jistiny přiznané exekučním titulem (platebním rozkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 27.5.1997, č.j. 15 C 1838/96-6). Soud rovněž nesplnil vůči žalobci poučovací povinnost, že je třeba označit důkazy k prokázání této rozhodné skutečnosti pro úspěšné uplatnění nároku a o důsledcích nesplnění výzvy dle citovaného ustanovení §118a odst. 1, 3 o.s.ř. Ačkoli žalobce navrhoval důkaz listinou ze dne 8.6.2001, soud jej neprovedl, usnesením důkazní návrh nezamítl a důvody pro tento postup opomenul uvést v rozsudku. Odvolací soud pochybil, když se nezbýval vadami, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, kterými je postiženo rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející. Navíc, jak vyplývá z protokolu o odvolacím jednání ze dne 9.6.2004, je i postup odvolacího soudu v rozporu s ustanovením §120 odst. 1 o.s.ř., když soud neprovedl žalobcem navržené důkazy způsobilé prokázat sporná právně významná skutková tvrzení, a že k prokázání rozhodných skutečností mu neposkytl poučení ve smyslu ustanovení §118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Uvedená procesní pochybení spočívající v neúplnosti zjištění skutkového stavu věci, pokud z něj odvolací soud dovodil, že žalobce neunesl důkazní břemeno, představují vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vzhledem k tomu, že řízení odvolacího soudu, je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil, aniž by se zabýval dále uplatněnými dovolacími důvody. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil Okresnímu soudu v Děčíně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Soud prvního stupně bude v dalším řízení jednat ve smyslu závěrů dovolacího soudu (§226 odst. 1, §243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. října 2005 JUDr. Karel Podolka,v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/31/2005
Spisová značka:30 Cdo 1581/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1581.2005.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Dotčené předpisy:§243b odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21