ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1752.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 1752/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky ve věci péče o nezletilého L. a nezletilou T., C., zastoupené opatrovníkem Magistrátem města H., děti matky I. Z., zastoupené advokátkou a otce I. C., zastoupeného advokátkou, o zbavení otce rodičovské zodpovědnosti, vedené u Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově, pod sp. zn. 34 P 300/98, o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. listopadu 2003, č.j. 13 Co 806/2003-224, takto:
I. Dovolání matky proti výroku I. napadeného rozsudku se zamítá.
II. Dovolání matky proti výroku II. napadeného rozsudku se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově, rozhodl rozsudkem ze dne
17. září 2002, č.j. 34 P 300/98-187, výrokem I. tak, že soud zbavuje otce I. C. rodičovské zodpovědnosti k nezletilému L. nar. 25.5.1994 a T. nar. 7.7.1997 C. Výrokem II. zamítl návrh otce na úpravu styku s oběma nezletilými dětmi. A výrokem III. rozhodl dále o návrhu otce na snížení výživného pro obě nezletilé děti. Výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Pokud se týče výroku, kterým bylo rozhodováno o zbavení otce rodičovské zodpovědnosti k oběma nezletilým dětem, pak soud vycházel ze závěru, že otec závažným způsobem zanedbává svou rodičovskou zodpovědnost vůči těmto dětem, a to především tím, že neplní svou základní povinnost vůči dětem, přispívat na jejich výživu, když v roce 1999 byl uznán vinným ze spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy. Ani v dalším období však výživné na děti neplatil, a byl znovu obžalován.
V tomto případě však obžaloby byl zproštěn v důsledku toho, že výživné v průběhu trestního řízení uhradil. Ani poté však otec opětovně výživné řádně neplatí a
na výživném má značný dluh. Nadto se otec na výchově dětí nepodílí a je s dětmi pouze ve sporadickém kontaktu. Soud též konstatoval, že při svém rozhodování nemohl nepřihlédnout ke zjištění, která učinil z rozsudku o rozvodu manželství rodičů. Takto rozvrat manželství byl zapříčiněn otcem.
O odvolání otce rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. listopadu 2003, č.j. 13 Co 806/2003-224, kterým výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně
ve výroku I. změnil tak, že návrh matky na zbavení otce rodičovské zodpovědnosti
k oběma nezletilým zamítl. Výrokem II. rozsudek soudu prvního stupně zrušil
ve výrocích II. a IV. a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Výrok, týkající se otázky zbavení rodičovské zodpovědnosti otce k nezletilým dětem, odvolací soud odůvodnil tak, že na rozdíl od okresního soudu neshledal předpoklady
pro zbavení otce této zodpovědnosti, jak má na mysli ustanovení §44 odst. 3 zákona
o rodině (dále jen \"z.r.\"). Odvolací soud vycházel z toho, že od doby vydání rozsudku soudu prvého stupně se situace změnila, otec platí výživné na děti řádně ve stanovené výši a jeho dluh na výživném se snížil jednak splátkami dlužného výživného měsíčně a také dvěma jednorázovými platbami. Přesto, že kontakt otce s nezletilými dětmi je sporadický, a probíhá ve velmi omezené míře pouze několikrát ročně, není tuto okolnost možno s ohledem na téměř dvaapůl roku probíhající řízení o úpravě styku otce
s nezletilými dětmi i na skutečnost, že matka styku otce s nezletilými není nakloněna a domáhá se zbavení otce rodičovské zodpovědnosti, vyhodnotit jako závažné zanedbávání rodičovské zodpovědnosti. Podle odvolacího soudu pak nelze přihlédnout ke skutečnostem vážícím se ke zjištěným příčinám rozvratu manželství rodičů dětí tak, jak byly učiněni v rámci jejich rozvodového řízení.
Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 16. února 2004, přičemž zástupkyni matky byl doručen dne 15. února 2004.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala matka dne 4. března 2004 včasné dovolání, jehož přípustnost se odvíjí z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), když s ohledem na předmět věci je vyloučena aplikace ustanovení §237 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Jako dovolací důvod činí odkaz
na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., a tvrdí, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž rozhodnutí ve věci samé krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Současně
s přihlédnutí k ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. namítá i vadu uvedenou v §229 odst. 1 písm. e) o.s.ř.
Dovolatelka své výtky konkretizuje především tak, že krajský soud sice správně aplikoval ustanovení §44 odst. 3 z.r., avšak toto rozhodnutí nesprávně vyložil. Odvolací soud však opomněl aplikovat též ustanovení §44 odst. 4 téhož zákona, a to přesto, že bylo nepochybně zjištěno, že otec se ve dvou případech dopustil úmyslného trestného činu vůči dětem v souvislosti se zanedbáním povinné výživy. Otec nezměnil svůj způsob života, nepracoval a u všech předcházejících zaměstnavatelů s ním byl pracovní poměr ukončen pro špatnou pracovní morálku. Dovolatelka též nesouhlasí s tím, že odvolací soud své rozhodnutí opřel pouze o jedinou skutečnost a to, že od rozhodnutí okresního soudu došlo ke změně, kdy otec počal platit výživné a vyrovnal i podstatnou část dlužného výživného. Podle dovolatelky je významné posouzení skutečnosti, zda se otec zasloužil o plnění vyživovací povinnosti vlastními silami a aktivním přístupem
k možnosti vyživovací povinnosti plnit a nebo setrval v naprosté pasivitě, aniž cokoliv na svém dřívějším přístupu změnil a pouze maximálním úsilím jeho rodičů, kteří za něj výživné platili je vyživovací povinnost v současné době plněna. Dovolatelka má zato, že pro správné posouzení, do jaké míry otec zanedbával výkon své rodičovské zodpovědnosti, je třeba posoudit a vyhodnotit osobu otce, jeho způsob života a snahu
o vytvoření takových podmínek, aby byl schopen veškerým svým povinnostem dostát. Otec svým dětem není osobním životem a chováním dobrým příkladem. Dovolatelka též nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že matka otci ve styku s nezletilými dětmi bránila, takže kontakt otce s nezletilými dětmi probíhá ve velmi omezené míře. Sám otec v jiném řízení tvrdil, že styku s dětmi se nedomáhá, protože pro něj nemá odpovídající podmínky. Otec takto v zásadě nepřetržitě minimálně od roku 1997 až dosud závažným způsobem zanedbává svou rodičovskou zodpovědnost, sám aktivně neučinil nic pro to, aby se situace zlepšila, a pokud došlo ke zlepšení platební morálky ve vztahu k výživnému, je to výlučně zásluhou prarodičů, aniž se otec jakýmkoliv způsobem na placení výživného podílel.
Matka má dále zato, že ve věci rozhodoval senát, sestávající z vyloučených soudců. K tomuto závěru dospívá proto, že matka otce je pracovnicí Krajského soudu
v Ostravě a v řízení, ve kterém se sama ucházela o úpravu styku s nezletilými dětmi, mimo jiné předložila písemnost, označovanou jako dobrozdání, v němž se řada zaměstnanců Krajského soudu v Ostravě vyjadřovala na podporu babičky v řízení
o úpravu styku s nezletilými dětmi. Dovolatelka má zato, že pokud zaměstnanci krajského soudu písemně vyjádřili v soudním řízení podporu babičky ze strany otce, přesahuje tato aktivita zaměstnanců krajského soudu standardní spolupracovnické vztahy, takže pochybnosti o nepodjatosti soudců tohoto soudu jsou zcela opodstatněné.
Matka proto navrhla, aby rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl v celém rozsahu zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se vyjádřil otec nezletilých dětí svým podáním ze dne
6. dubna 2003. Především popírá, že by za něj výživné hradili jeho rodiče. Na úhradu dlužného výživného si vypůjčil od svých známých a příbuzných, a tuto půjčku musí splatit. Běžné výživné hradí sám. Sám se po celou dobu snaží najít práci. Opodstatnění nemá ani námitka matky o zasahování babičky nezletilých do rozhodovací činnosti soudu. Podle otce je matčin záměr neustálými námitkami a odvoláními prodlužovat již tak dlouhotrvající proces a zpřetrhat veškerý vztah mezi otcem, prarodiči a dětmi. Podané dovolání proto hodnotil jako nedůvodné.
Dovolací soud uvážil, že dovolání matky bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými
i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. Dovolání vychází fakticky z dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., ve spojení s §237 odst. 2 písm. b) téhož zákona.
Dovolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je třeba z hlediska výtek obsažených v dovolání matky považovat za správné (§243b odst. 2 o.s.ř.).
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu rozsahem dovolacího návrhu. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout
i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. l, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly uplatněny v dovolání. Tyto vady však z obsahu spisu seznány nebyly, o čemž bude zmínka i v pozdějším textu.
Ani samotný obsah podaného dovolání však ve své podstatě neuvádí takové skutečnosti, které by věcnou správnost napadeného rozhodnutí zpochybnily.
Jak již bylo uvedeno, matka nezletilých dětí uplatňuje především dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Tento dovolací důvod reaguje na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, t.j. je poznamenáno nesprávným právním posouzením. Jde tedy o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O takový případ jde tehdy, pokud soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo jestliže sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží. Přitom nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu. Jde tak především o zjištění omylu soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O tento případ však v dané situaci nejde.
Podle ustanovení §44 odst. 3 z.r., zneužívá-li rodič svou rodičovskou zodpovědnost, nebo její výkon nebo ji závažným způsobem zanedbává, soud jej rodičovské zodpovědnosti zbaví. Podle ustanovení §44 odst. 4 téhož zákona, dopustí-li se rodič úmyslného trestného činu proti svému dítěti, či ke spáchání trestného činu své dítě mladší 15 let použil, popřípadě se dopustil trestného činu jako spolupachatel, návodce, či pomocník k trestnému činu, spáchanému jeho dítětem, soud vždy posoudí, zda tu nejsou důvody pro zahájení řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti.
Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (§14 odst. 1 o.s.ř.).
Pokud se týče výtky matky nezletilých dětí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo vadou ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., je třeba konstatovat, že dané rozhodnutí vychází výslovně z ustanovení §44 odst. 3 z.r. a fakticky též z ustanovení §44 odst. 4 téhož zákona. Odvolací soud v souladu s touto právní úpravou posoudil zjištěný skutkový stav a na jeho základě také odpovídajícím způsobem rozhodl. Potud se proto neuplatní ani výtky dovolatelky v tom smyslu, že odvolací soud neprovedl další jí navrhované důkazy. Řízení v tomto smyslu proto není poznamenáno ani vadou ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.
Pokud dovolatelka v dovolání zmiňuje, že podle jejího názoru ve věci rozhodovali vyloučení soudci, pak ani tato výtka není důvodná. Jak vyplývá z obsahu spisu, o téže námitce rozhodl dne 22. září 2003 pod č.j. Nco 73/2003-212, tedy v zásadě bezprostředně před rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé, Vrchní soud
v Olomouci. Dovolání matky nezletilých pak neuvádí nic, co by tehdejší závěr Vrchního soudu v Olomouci zpochybňovalo.
Z hlediska výtek matky nezletilých obsažených v jejím dovolání proto nelze dovodit, že by soud druhého stupně věc neposoudil věcně správně. Proto bylo toto dovolání pokud směřovalo proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu zamítnuto
(§243b odst. 2 o.s.ř.).
Pokud odvolání matky výslovně směřovalo i proti zrušovacímu výroku V. napadeného rozhodnutí, pak jeho přípustnost není možno dovodit z ustanovení §237,
§238, §238a, §239 o.s.ř. Proto v této části bylo dovolání matky odmítnuto (§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona).
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §150 o.s.ř., když dovolací soud shledal pro takovéto rozhodnutí předpoklady v okolnostech případu.
Dovolací soud rozhodoval, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2005
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu