ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.2014.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 2014/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky ve věci péče o nezletilé děti P. – M., narozenou dne 26. února 1987, a V., narozenou dne 3. června 1991, zastoupených opatrovníkem Městským úřadem ve F., děti I. P. a A. P., zastoupeného advokátem, o úpravu výživného pro nezletilé, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp.zn. 10 P 226/89, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2004, č.j. 13 Co 855/2003-137, takto:
I. Dovolání otce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Ve shora uvedené věci Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. ledna 2004, č.j. 13 Co 855/2003-137, změnil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně
ze dne 23. dubna 2003, č.j. 10 P 226/89-116, pokud jím bylo rozhodováno o výživném,
ve prospěch obou nezletilých dětí, a kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 28. dubna 2004, přičemž zástupci otce byl doručen téhož dne.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal otec dne 24. června 2004 dovolání, v němž navrhl, aby toto rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno (včetně příslušných výroků jemu předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně), a aby věc byla vrácena (soudu prvního stupně) k dalšímu řízení.
K dovolání otce nebylo podáno ostatními účastníky vyjádření.
Toto dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\") lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterými soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Ustanovení §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. ovšem současně stanoví, že dovolání podle §237 odst. 1 není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde
o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Dovolací soud za tohoto procesního stavu, když dovolání otce směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodováno o nárocích podle zákona o rodině (aniž by se jednalo o některou z výjimek uvedených v ustanovení §237 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), uvážil, že přípustnost dovolání v této věci tak není založena na základě ustanovení §237 o.s.ř., když ji vylučuje především úprava obsažená v druhém odstavci tohoto ustanovení. Dovolání ve věci však není přípustné ani na podkladě ustanovení
§238, §238a a §239 o.s.ř., když nejsou naplněny předpoklady obsažené v těchto ustanoveních. Protože tedy není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) proto dovolání otce jako nepřípustné odmítl (243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř., když dovolání otce bylo v této věci odmítnuto, avšak ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2005
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu