ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.108.2004.1
sp. zn. 32 Odo 108/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivana Meluzína ve věci žalobců a) M. S. (dříve J.) a b) P. S. (dříve J.), obou zastoupených JUDr. M. V., advokátkou, o návrhu na obnovu řízení vedeného u bývalého Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 290/95, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 325/99, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. ledna 2003 č. j. 11 Cmo 263/2002 69, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. ledna 2003 č. j. 11 Cmo 263/2002-69 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2002 č. j. 7 Cm 325/99-62 se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 28. srpna 2002 č. j. 7 Cm 325/99-62 Městský soud v Praze odmítl podání žalobců ze dne 16. 12. 1999, kterým navrhli „zahájení řízení o obnovu řízení vedeného pod sp. zn. 7 Cm 290/95“. V tomto podání žalobci uvedli, že žádají o obnovu řízení, které bylo vedeno u bývalého Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 290/95 s tím, že o údajném rozsudku, jenž byl v této věci vydán, se dozvěděli dne 15. 12. 1999 poté, co obdrželi sdělení Katastrálního úřadu ve S. o zápisu návrhu K. b., a.s., na výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti, kterou – jak z obsahu vyplývá – v roce 1997 zakoupili. Uvedené řízení, jak uvedli, proběhlo bez jejich vědomí a účasti, obsah rozsudku jim znám není.
Vzhledem k tomu, že žalobci předložili potvrzení o svém zdravotním stavu, který jim brání účastnit se řízení, soud prvního stupně usnesením ze dne 19. dubna 2002 č. j. 7 Cm 325/99-57 podle §29 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) ustanovil žalobcům opatrovníka – Městskou část P., s nímž po právní moci tohoto usnesení dále jednal. Usnesením ze dne 10. června 2002 č. j. 7 Cm 325/99-59 uložil žalobcům zastoupeným opatrovníkem doplnit návrh na obnovu řízení ze dne 16. 12. 1999 a odstranit jeho vady, které v usnesení uvedl, s upozorněním, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě 20 dnů od doručení výzvy opraveno a doplněno, podání odmítne. Vzhledem k tomu, že podání nebylo řádně opraveno a doplněno a v řízení nebylo možno pro tento nedostatek pokračovat, soud prvního stupně podání navrhovatelů usnesením ze dne 28. srpna 2002 č. j. 7 Cm 325/99-62 podle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. ledna 2003 č. j. 11 Cmo 263/2002-69 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nepřijal námitku opatrovníka žalobců, že neměl možnost prostudovat spis, a poukázal na obsah spisu, z něhož plyne, že žalobci byli k odstranění vad podání a k jeho doplnění řádně vyzváni a že ustanovený opatrovník vady podání, jež brání jeho projednání, neodstranil a neučinil tak ani v průběhu odvolacího řízení.
Žalobci sami podáním ze dne 3. dubna 2003, které posléze prostřednictvím právního zástupce podáním ze dne 14. 4. 2003 doplnili, napadli usnesení odvolacího soudu dovoláním. Dovolání mají za přípustné podle §239 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a tvrdí, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tuto vadu spatřují v tom, že soud jednal při odstraňování vad podání pouze s opatrovníkem, který však neplnil své povinnosti. Proto měl být soudem odvolán a soud měl ustanovit nového opatrovníka, který by zajistil řádnou ochranu práv účastníků řízení Navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnými osobami a že je podle §239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. bez nařízení jednání a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 16 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále jen „o. s. ř.“). V posuzované věci se dovolatelé domáhají obnovy řízení, ve kterém bylo rozhodnuto, jak vyplývá ze spisu, v době před 1. 1. 2001; oba soudy proto měly postupovat podle občanského soudního řádu ve znění do jeho novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Soud prvního stupně i odvolací soud však postupovaly podle občanského soudního řádu ve znění zákona č. 30/2000 Sb. Vzhledem k této skutečnosti musel i Nejvyšší soud ve smyslu části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. o dovolání rozhodovat podle občanského soudního ve znění účinném po 1. 1. 2001.
Nejvyšší soud posoudil usnesení odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, kterými je vázán, a to i z hlediska jejich obsahového vymezení v dovolání. Dovolatelé především namítali, že výzva k odstranění vad žaloby měla být doručena nejen opatrovníku, ale také přímo dovolatelům.
Podle ustanovení §31 o. s. ř. má ustanovený zástupce (za něhož je nutno považovat i ustanoveného opatrovníka) stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci. Ve smyslu ustanovení §45c o. s. ř. ve znění účinném v době doručování výzvy k odstranění vad žaloby, tj. ke dni 18. 6. 2002, doručoval soud tuto výzvu pouze tomuto zástupci. Soud prvního stupně, ani soud odvolací, tedy v předmětné věci nepochybily, pokud doručovaly svá rozhodnutí přímo ustanovenému opatrovníku. Tato námitka dovolatelů je tedy neopodstatněná.
Řízení však trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Ta spočívá právě ve skutečnosti, že, jak shora uvedeno, soud prvního stupně měl podle části dvanácté hlavy I bodu 16 zákona č. 30/2000 Sb. návrh na obnovu řízení projednat a rozhodnout podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000. Podle tohoto předpisu měl aplikovat i ustanovení §29. Podle ustanovení §29 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000 mohl předseda senátu ustanovit opatrovníka účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat. Ustanovení §29 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000 tedy neobsahovalo na rozdíl od ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 důvod pro ustanovení opatrovníka spočívající v tom, že se fyzická osoba z jiných zdravotních důvodů nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení (viz též důvodová zpráva k zákonu č. 30/2000 Sb.). Opatrovník mohl být ustanoven jen v případě duševní poruchy účastníka. Soud prvního stupně však žalobcům opatrovníka ustanovil právě z důvodu, že se žalobci z jiných zdravotních důvodů nemohou nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení. Nejvyšší soud přitom v rozsudku ze dne 23. 8. 2001 sp. zn. 20 Cdo 2850/99 dovodil, že byl-li účastníku řízení ustanoven opatrovník, ačkoli k tomu nebyly splněny podmínky formulované v §29 odst. 2 o. s. ř. a uvedené mělo za následek, že soud nejednal s účastníkem, nebo s jiným jeho zástupcem, jde o případ, kdy účastníku byla nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem. Odvolací soud tuto vadu řízení neodstranil.
Lze tedy uzavřít, že v posuzované věci byl naplněn dovolací důvod podle §242 odst. 3 o. s. ř. a Nejvyšší soud proto napadené usnesení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. zrušil; protože důvody pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2005
JUDr. Zdeněk Des,v.r.
předseda senátu